Leon Walras (1834 - 1910)
Vilfredo Pareto (1848 - 1923)
Anglická škola (Cambridgeská)
W. S. Jevons (1835 - 1882)
A. Marshall (1842 - 1924)
A. C. Pigou (1877 - 1959)
Leon Walras
Leon Walras založil švýcarskou školu. Vyučoval na právnické fakultě (na ní se učila tehdy také ekonomie). Byl bankovním úředníkem a úředníkem na železnici. Jeho otec byl ekonom. Základní ekonomické znalosti získával od svého otce. Zúčastnil se konference v Laussane, kde ostatní zaujal tak, že mu nabídli místo vedoucího katedry.
Jeho nejvýznamnější prací jsou Základy čisté politické ekonomie (1874). Vypracoval model, ve kterém znázornil směnu, výrobu, kapitál a peníze. Je to největší model, který byl kdy konstruován. Má pro nás nekonečný počet proměnných. Představa je asi taková, že máme jednotlivé domácnosti (u nás několik milionů). Jestliže má každá rodina např. 50 potřeb, tak je to zde vybilancováno. Naproti tomu jsou výrobci, kterých je o něco méně. Ale je jich opět řádově statisíce. Tyto jednotlivé submatice jsou navzájem propojeny. (viz zobrazení)
Definoval, jak by se to dalo exaktně řešit. Vede to však k maticím, které nejsou reálné (nelze je nikdy vypočítat). Vytvořit něco, co nikdy nemá řešení??? Je to pěkné z hlediska poznávacího, nikoli z hlediska reálného řešení. Walras je modelem tzv. všeobecné rovnováhy, který neustále vylepšoval. Po jeho smrti na tomto modelu pracoval W. Pareto. Z poznávacího hlediska to význam má, z praktického však ne.
Model všeobecné rovnováhy. Je představitelem kardinalistického pojetí ekonomie - měl dojem, že jednotliví lidé jsou schopni přiřazovat všem druhům zboží konkrétní hodnotu. Nezabýval se pouze politickou ekonomií, ale i otázkami sociálněekonomickými. Navrhoval provést sociálně-ekonomickou reformu, která by odstranila příkré rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. Bývá někdy považován za prvního ekonoma, který se zabýval otázkou státu blahobytu.
Nebyl příliš dobrý řečník. Nakonec byl ze všeho zklamán (že mu kradou jeho myšlenky,...). V roce 1882 ukončil pedagogickou kariéru, předal katedru W. Paretovi s tím, že si odpočine a potom bude opět učit a rozvíjet své teorie. Nikdy však již neučil, ani se nevěnoval vědecké činnosti.
Vycházel z modelu fyziokratů. Vidí koloběh mezi jednotlivými statky, všechno vidí dynamicky. Do této doby se ekonomové přeli, zdali je důležitější otázka hodnoty nebo rozdělování. On upozornil na to, že se jedná o vzájemnou závislost, že nelze nadřazovat jedno druhému, že je všechno propojeno vzájemnou závislostí.
Wilfredo Pareto
(1848 - 1923)
Byl pravím opakem Wlarase. Byl synem Janovského šlechtice. Byl vynikající řečník, člověk všestranně nadaný. Pozvedl celou katedru na vysokou společenskou úroveň. Vystudoval techniku a matematiku. Z počátku pracoval jako manager na železnicích (stejně jako Walras). Ve věku 45 let převzal katedru a nejdříve rozvíjel Walrasovské pojeti, později Pareto opouští představu kardinalistického pojetí a prosadil ordinalistické pojetí hodnot statků. Tzn. že lidé nejsou schopni určit konkrétní užitnou hodnotu všech statků, ale pouze pořadí významnosti těchto statků. Zavádí tzv. indiferenční křivky.
Dále definoval tzv. paretovské optimum, kdy tvrdí, že systém je pareto optimální, když nelze zlepšit blahobyt jednoho člověka, aniž by se zhoršil blahobyt jiného člověka. Pareto optimální je pojem dodnes v mikroekonomii používaný.
Ekonomie blahobytu - opět snaha zlepšit postavení všech členů společnosti. Zabývá se sociologií, politologií a společenskými vědami obecně.
Anglická škola
(Cambridgeská)
Alfredo Marshall byl nejvýznamnějším ekonomem tohoto období.
W. S. Jevons
měl složitý život. Vyrůstal v rodině obchodníka. Otec zkrachoval, on odjel do Austrálie, kde vydělal peníze. Považuje se za prvního marginalistu. V 60. letech napsal spisy, týkající se marginálních teorií. Zavrhl klasickou ekonomii, byl rozezlen na Ricarda a Milla. Učil v Manchesteru (tady působil Mill) a nelíbilo se mu učit něco, o čem nebyl přesvědčen. Vypracoval teorii mezního užitku, mezní efektivnosti apod. Opět stejně jako Walras trpěl tím, že mu není přiznávána patřičná vážnost.
A. Marshall
(1842 - 1924)
Je vlastním zakladatelem anglické školy. Zatímco Walras má svou teorii všeobecné rovnováhy, Marshall prosazuje teorii dílčí rovnováhy, tzn. že se zavřou všechny ostatní faktory do nějaké ohrádky (do chlívku) a analyzují se ceteris paribus (za jinak stejných podmínek).
První začal používat grafy nabídky a poptávky, z nich odvozoval elasticitu poptávky apod. Přispěl především ekonomii firmy. Od něj pochází také teorie nůžek. On tvrdil, že stejně jako když stíháme papír, tak nevíme, zda stříháme horním nebo dolním břitem. Tak nevíme ani, zda je důležitější nabídka nebo poptávka. Jeho hlavním dílem byly Zásady ekonomie (1890). Měl naprosto rozdílný názor od Jevonse (zamítnout klasickou ekonomii). On volně navazuje na klasickou ekonomii, přejímá z ní, co je tam pozitivního a to doplňuje. Nevyvrací tedy jejich teorie. Zásady ekonomie publikoval tak pozdě, že to naučil své žáky, takže se musel přít o to, zda je původní autor těchto myšlenek.
Ekonomie - by se měla zabývat materiálním zdravím.
Rozdělil výrobu na velmi krátké období, ve kterém nelze zvýšit produkci nebo nabídku, krátké období - ve kterém lze zvýšit produkci (nabídku), ale pouze při zvýšení nákladů na jednotku. Dlouhé období, ve kterém lze zvýšit nabídku při zachování víceméně stávajících nákladů, velmi dlouhé období - ve kterém dojde ke změně technologií a tím i ke snížení nákladů.
A. Marshall měl několik různě zdárných žáků. Katedru po něm převzal A. C. Pigou
(1877 – 1959), který navázal na marshallovské pojetí ekonomie. Zabýval se sociálními hledisky (opět jakýsi stát blahobytu) a jako první se začal zabývat také ekologickou stránkou (výrobci by určitým způsobem měli uhrazovat, co zhorší důsledkem externalit). Dále se zabýval otázkou nezaměstnanosti (snaha snížit nezaměstnanost).
Dalším jeho významným žákem byl John M. Keynes (1883 - 1946), který bývá považován za nejvýznamnějšího (a nejrozporuplnějšího) ekonoma.
Žádné komentáře:
Okomentovat