1. generace:
Wilhelm Roscher (1817 - 1894)
Bruno Hildebrand (1812 - 1872)
Gustav Schmoller (1838 - 1917)
Friedrich List (1789 - 1846)
Klasická politické ekonomie se rozštěpuje na marxistickou politickou ekonomii a neoklasickou ekonomii. Představitelé neoklasické ekonomie tvrdí, že ekonomie by měla být oddělena od politologie a měla by řešit problémy ekonomické bez návaznosti na otázky politické. Neoklasická ekonomie se dále štěpí na Rakouskou školu (na tuto navazuje neorakouská škola), Anglickou (Cambridge) školu a švýcarskou školu (Laussane).
V roce 1871 se objevují dvě práce: Carl Menger (1840 - 1921) píše svou habilitační práci, ve které definuje svou teorii mezního užitku. W. S. Jevons (1835 - 1882), napsal Teorie politické ekonomie. Zabýval se také teorií mezního užitku. Leon Walras vypracoval nezávisle na nich teorii mezního užitku.
Ekonomie se v Německu neučí jako věda společenská, ale jako součást právního vzdělání. Významná je právě NHS. Jejím předchůdcem je Friedrich List. Je velice zajímavou postavou. Byl zlatokopem, konzulem. Nakonec přišel spekulacemi o veškerý svůj majetek a spáchal sebevraždu. Jeho představy byly: země nemůže otevřít své trhy konkurenci silného a vyvinutého zahraničního průmyslu. Musí chránit mladá odvětví. Tuto představu později přejali představitelé starší NHŠ a to Roscher a Hildebrand. NHŠ se soustřeďovala na shromažďování údajů bez hlubokého analytického využití.
Spor o metodu vítězí C. Menger a rakouská škola se stává vůdčí školou v německy mluvících oblastech. Ovlivňuje také české ekonomické myšlení a praktickou ekonomickou činnost. Jejím přesným názvem je Rakouská (Vídeňská) subjektivně psychologická škola. Tato škola se liší od anglické a švýcarské školy. Odmítá matematizaci ekonomie, klade důraz na individuální psychologii, orientace na spotřebitele. Její představitelé jsou především C. Menger, který v roce 1871 napsal Základy národohospodářské vědy, kde jako jeden z prvních definoval teorii mezního užitku. Menger studoval významnou část na KU a později přednášel na Vídeňské univerzitě. Dalším představitelem je Eugen von Böhm Bawerk (1851 - 1919). Byl opět spjat s českými zeměmi. Narodil se a žil v mládí v Brně. Jeho nejvýznamnější prací je Kapitál a úrok (dvoudílný). Konec Marxova systému (1896) je dalším jeho významným dílem. Rakouská škola byla ze všech nejvíce zaměřena proti Marxovi, především právě Bawerk. Bawerk analyzoval Marxův Kapitál a došel k některým výrazným rozporům v tomto díle.
Třetím představitelem je Friedrich von Wieser (1851 - 1926). V roce 1884 napsal dílo, které nazval O původu a hlavních zákonech hospodářské hodnoty. Patnáct let učil na katedře politické ekonomie na německé větvi KU. Na české větvi to byl Albín Bráf.
Rakouská škola tvrdí, že hybnou silou ekonomiky je péče jednotlivce o vlastní blahobyt. Tzn. minimalizace strastí a maximalizace slastí. Každý jedinec se v rámci svých možností snaží získat maximum užitku při vynaložení co nejmenší osobní újmy. Osobní újmou se rozumí peníze, práce a jiné náklady. Předpokladem je sledování osobního cíle nejracionálnějším možným způsobem. Vychází se z tzv. Gossenových zákonů. Herman H. Gossen nebyl ani Rakušák ani ekonom. Byl pruský úředník, který nedokončil vysokoškolské vzdělání a v podstatě se zabýval ekonomií jako svým koníčkem. Napsal knihu, ve které definoval tři Gossenovy zákony.
První Gossenův zákon - zákon klesající užitečnosti: tvrdí, že s postupným uspokojováním určité potřeby klesá i její intenzita. Nebo subjektivně pociťovaná užitečnost statků klesá úměrně s počtem statků, který má jedinec k dispozici.
Druhý Gossenův zákon - zákon vyrovnávání mezních užitků:
Žádné komentáře:
Okomentovat