Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

MATURITNÍ TÉMATA PRO VYUČOVACÍ PŘEDMĚT. I N F O R M A Č N Í T E C H N O L O G I E. Školní rok : 2011/ 2012

1. Informační technologie a ekologie.
technika, technologie, inovace, podmínky vzniku technologické inovace
informační technologie, informační společnost
průmyslová ekologie a elektrotechnické výrobky
2. Data, přenos signálů, kódování.
zpráva, informace, data, signál, šum
přenosový kanál, přenos signálů, druhy signálů, kódování
3. Reprezentace dat.
datová položka a její vlastnosti, číselné soustavy, kódování, aritmetiky
znak a řetězec znaků, kódové tabulky ASCII a Unicode
zobrazení čísel, pevný formát, záporná čísla, BCD, formát s plovoucí tečkou
4. Počítač a systematizace počítačů.
počítač, charakteristika práce, architektura, organizace, logická struktura
koncepční přístupy, CISC a RISC, základní pojmy: instrukce, adresa, program, postuláty
instrukční soubor, formáty instrukcí, adresový mód, programovací jazyky
5. Generický procesor.
účel, charakteristika, struktura a princip činnosti
formát instrukce, instrukční soubor a adresové módy
fáze vykonání instrukce, provedení instrukcí
6. Paměti a paměťový subsystém.
fyzikální principy činnosti, základní typy a organizace paměťových buněk
paměťový subsystém, hierarchie, operační paměť, paměti cache, virtuální paměť
metody správy paměti – evidence, přidělování a ochrana

7. Operačních systémy.
účel, funkce a typy operačních systémů
struktura OS
8. Technologie procesorů – procesor Intel 8086.
logická struktura, princip činnosti, základní parametry, instrukční soubor
struktura registrů, adresace paměti a operandů, vstup/výstup
přerušovací systém
9. Architektura IA-32.
paměť cache
správa paměti, virtuální paměť
10. Architektura IA-32.
přepínání úloh
přerušovací systém
11. Datové sítě – základní pojmy
základní principy činnosti
referenční model ISO/OSI
taxonomie sítí
12. Prvky datových sítí.
aktivní prvky datových sítí
přenosové cesty
13. Drátové dílčí sítě.
účel, technologie a standardy drátových dílčích sítí
přístupové metody - dělení
IEEE 802.3: realizace fyzické a spojové vrstvy
14. Bezdrátové dílčí a personální sítě.
účel, technologie a standardy bezdrátových dílčích sítí
IEEE 802.11 – WLAN: realizace fyzické a spojové vrstvy
15. Přístupové sítě.
účel, technologie a typy přístupových sítí
16. Propojovací a páteřní sítě.
účel,  specifika a technologie páteřních sítí
17. Strukturovaná kabeláž.
účel, specifikace a standardy, základní pojmy
měřené parametry strukturované kabeláže
18. Internet a jeho struktura.
účel, vlastnosti, technologie, vrstvový model a historie vzniku
adresace, dynamické přidělování parametrů (DHCP)
19. Internetové protokoly.
vrstvový model Internetu
protokoly síťové, transportní a aplikační vrstvy - přehled
20. Internet – systém doménových jmen.
základní principy systému doménových jmen
realizace DNS
21. Internet – aplikační protokoly.
Telnet , FTP, NFS
22. Internet – elektronická pošta.
princip činnosti, protokoly a komponenty, MIME
23. Internet – WWW.
hypertext, vlastnosti a architektura, historie vzniku, protokoly
24. Internet – směrování.
účel, princip funkce, typy směrovacích protokolů
25. Internet – bezpečnost.
proxy a firewall, SSL/TLS

ITE osnova k maturitě

1. Informační technologie a ekologie
- Informace
- Technologie
- Artefakt
- Podmínky vzniku technologické inovace
- Společenská potřeba, zdroje
- Příznivá etika společnosti
- Informační společnost
- Průmyslová ekologie
- Životní cyklus výrobku
- Design výrobku
- Bezpečnost
- Recyklace
2. Data, přenos signálů, kódování
- Zpráva
- Informace
- Data
- Signál
- Komunikační šum
- Přenosový kanál
- Přenos signálů
- Druhy signálů
- Kódování
3. Reprezentace dat
- Datová položka a její vlastnosti
- Číselné soustavy
- Aritmetika binární
- Aritmetika saturovaná
- Kódování
- Datová položka znak
- Datová položka řetězec
- Zobrazení čísel
- Záporná čísla
- BCD formát
- Formát s plavoucí tečkou
4. Počítač a systematizace počítačů
- Počítač
- Analogový počítač
- Číslicový počítač
- Hybridní počítače
- Von Neumannovo schéma
- Harvardské schéma
- Instrukční soubor
- Formát instrukce
- Instrukce podle způsobu adresace
- Způsoby adresace
- Strojový kód
- Assembler
- Registr
- Zásobník
5. Generický procesor
- Základní pojmy
- Účel
- Charakteristika
- Struktura
- Formát instrukce
6. Paměť a paměťový subsystém
- Fyzikální princip činnosti
- Organizace
- Hierarchie paměti
- Registr
- Cache
- Operační paměť
- Virtuální (odkládací) paměť
- Hierarchické uspořádání paměti
- Mechanismy správy paměti a přidělování v OS
- Mechanismy ochrany paměti
- Metody evidence použití paměti
7. Operační systémy
- Účel
- Funkce
- Typy
- Struktura
8. Procesor Intel 8086
- Základní vlastnosti
- Popis vnitřních jednotek procesoru
- Uložení operandů v paměti
- Adresace procesoru I8086
- Implementace přerušení
- Sekvence činností, které se provádí při přerušení
- Obsluha vstupních a výstupních zařízení
- Minimální a maximální mód
- Zásobník
9. Architektura IA-32
- Cache
- 3 způsoby konstrukce asociativní paměti
- Virtuální paměť
10. Přerušení
- Asynchronní událost
- Hardwarové
- Řadiče
- Prioritní schéma přerušení
- Softwarové
- Výjimky
11. Základní pojmy – datové sítě
- Základní principy a činnosti
- Architektura sítě
- Referenční model OSI/ISO
- Fyzická v.
- Linková v.
- Síťová v.
- Transportní v.
- Relační v.
- Prezentační v.
- Aplikační v.
- Taxonomie sítí
- Třídící kritéria
12. Prvky datových sítí
- Aktivní prvky
- Síťová karta
- Repeater
- Bridge
- Switch
- Router
- Gateway
- Pasivní prvky
- Kabely
- Přenosové cesty
- Metalické přenosové cesty
- Symetrické kabely
- Optické přenosové cesty
- Bezdrátové přenosové cesty
- Elektromagnetické přenosové cesty
- Krátkovlnné rádiové spoje
- Mikrovlnné spoje
13. Drátové dílčí sítě
- Topologie
- Přenosová rychlost
- Přístupové metody
- Řízené centralizované metody
- Řízené distribuované metody
- Neřízené distribuované metody
- Standart 802.3 – Ethernet
- Ethernet 10 Mbit/s
- Fast Ethernet 100 Mbit/s
- Gigabit Ethernet
- 10 GE – 10 Gbit/s
- 10BASE – 5
- 10BASE – 2
- 10BASE – T
- 100BASE – T (Fast Ethernet)
- 100BASE – TX
- 100BASE – FX
- 10GBASE – LX4
- 10GBASE – CX4
- 10GBASE – T
14. Bezdrátové sítě
- Nevýhody
- Lokální
- Přístupové metody
- Fyzická vrstva
- FHSS
- DSSS
- IEEE 802.15
- IEEE 802.15 – Bluetooth
- IEEE 802.15.3a - UWB
- IEEE 802.15.4 - ZIGBEE
- IEEE 802.11 - WLAN
- WiFi – základní údaje
- Základní režimy fungování
- Architektura IEEE 802.11
- MAC, Beacon, Probles
- CSMA/CA
15. Přístupové sítě
- Definice
- Funkce
- Topologie
- Využití
- Připojení
- Optické p. s.
- Pasivní optické p. s.
- Aktivní optické p. s.
16. Propojovací a páteřní sítě
- Technologie páteřních sítí
- Rozlehlé optické sítě, jejich prvky, technologie
- Optický kanál
- WDM
- DWDM
- CWDM
- SONET/SDH
- ATM, vrstvový model, vrstva
17. Strukturovaná kabeláž
- Strukturovaná kabeláž
- Měřené parametry
- Standardy
- Horizontální kabely
- Patch kabely
18. Internet a jeho struktura
- Účel
- Vznik, vývoj, principy
- Organizace spravující internet
- Historie vzniku
- Systém DNS
- Vrstvový model
- Pojmy
19. Internetové protokoly
- Protokol IP
- Architektura TCP/IP
- Vrstva síťového rozhraní
- Síťová v.
- Transportní v.
- Aplikační v.
- Multimediální aplikace - problém
20. Internet – systém doménových jmen
- Účel
- Definice
- Syntaxe
- Struktura DNS
- DNS servery
- DNS dotaz
- DNS komponenty
21. Internet – WWW
- Vlastnosti
- Hypertext
- Vývoj WWW
- Architektura
- Protokol HTTP
22. Internet – směrování
- Účel, princip
- Směrovací tabulka
- Statické směrování
- Dynamické směrovbání
- IGP, EGP
23. Internet – Bezpečnost
- Formát útoků
- Proxy
- Firewall, princip činnosti
- NAT
- SSL

IP adresace, IPv6, ARP, RARP, přidělování IP adres (DHCP). Kombinační a sekvenční obvody. Boolova algebra, zjednodušování výrazů.

1)IP adresace,IPv6,ARP,RARP,přidělování IP adres (DHCP)

ADRESOVÁNÍ V IP
- Každá klientská stanice musí mít svou pevně stanovenou identifikaci, tj. IP adresu. IP adresa spolu s číslem portu jednoznačně identifikuje počítač a aplikaci, které mají být předána data. Cílovou IP adresou, zdrojovou IP adresou, zdrojovým a cílovým portem je definováno spojení mezi počítači. Prvních 1024 adres portů je pevně dáno a nesmí být měněno. IP adresa je napevno přidělena se serverem nebo je přidělována automaticky. DHCP (Dynamic Host Configuration Protokol) server, který je součástí serverových OS přidělí na požádání připojující se stanici IP adresu ze svého seznamu. Každá adresa může sloužit jen pro jednu fyzickou síť. Proto je nutné interní sítě upravit tak, aby se z venku jevily jako síť jediná. Jednotlivé segmenty sítě lze propojit pomocí směrovače (routeru), kde jednomu portu se přidělí IP adresa, nebo pomocí softwareového routeru na serveru.

- komunikace se zajišťuje pomocí:- IP adresy
- MAC adresy
- čísla portů- udávají se zvlášť pro UDP a zvlášť pro TCP
- IP adresy se dají zadávat buď přímo na stanici nebo na DHCP serveru

ADRESOVÁNÍ V IP PROTOKOLU
- adresování- lokalizace zdrojové a cílové stanice
- dvojí adresování:- IP verze 4
- IP verze 6- nová verze IP adresy, která umožňuje adresovat více zařízení
- zadávání adresy:- tečková notace:- jednotlivé bajty adresy jsou odděleny tečkou (bajty jsou celkem 4)
- zapisují se v dekadické soustavě (např. 125.15.16.214)
- doménový tvar- např. seznam.cz
- pomocí jedniček a nul v binárním čísle
- Třídy:- A- 0nnnnnnn.H.H.H (např.7.128.0.15)
- Minimální hodnota: 0.0.0.0
- Maximální hodnota: 127.255.255.255
B-10nnnnnn.N.H.H
- Minimální číslo: 128.0.0.0
- Maximální číslo: 191.255.255.255
C- 110nnnnn.N.N.H
- Minimální číslo: 192.0.0.0
- Maximální číslo: 223.255.255.255
D- 1110xxxx.X.X.X
- není určená k adresám pro počítače, ale slouží pro dorozumívání mezi ROUTRY
- Minimální číslo: 224.0.0.0
- Maximální číslo: 239.255.255.255
E- 11110xxx.X.X.X
F- 111110xx.X.X.X

x- bit- není určeno jestli je to adresa počítače nebo sítě
X- bajt- není určeno jestli je to adresa počítače nebo sítě
n- bit- adresa sítě
N- bajt- adresa sítě
h- bit- adresa počítače
H- bajt- adresa počítače

SPECIÁLNÍ ADRESY
0.0.0.0- používá se pro bezdiskové stanice
255.255.255.255- vytvoří adresář pro hromadnou korespondenci
127.0.0.0- má vlastní síť
127.0.0.1- můj vlastní počítač

Vnitřní adresy:
pro A 10.H.H.H
pro B 172.16.0.0 – 172.31.255.255
pro C 192.168.H.H

- samé 0 (nuly) na místě počítačů značí číslo sítě
- samé 1 (jedničky) na místě počítačů je všesměrová adresa

VÝPOČET ADRES
- maska- má na místech sítě samé 1
- na místě počítačů má samé 0
- maska určuje zda-li je to síť nebo počítač
- používá se u adresování
- je nedílnou součástí čísla sítě

Příklad 1
Mám síť pro 32 počítačů.
IP adresu si můžu zvolit např.: 192.167.12.101xxxxx        posledních 5 bitů (x) je určeno pro 32 počítačů (25=32)

                            192.167.160- maska= 255.255.255.224              první tři bity (101) jsem si zvolil podle sebe
- čísla 255 jsou tu proto, že jsem za čísla sítě (všechny bity kromě posledních 5-ti) dosadil samé 1
- číslo 224 je tu kvůli tomu že jsem za čísla sítě (první 3 bity) dosadil jedničky a za čísla počítačů (posledních 5 bitů) jsem dosadil samé 0

PACKETY
- hlavička- obsahuje informace o zprávě
- zpráva se dělí na packety v transportní vrstvě a přidají se hlavičce čísla portů (číslo portů- určuje aplikaci, která má zprávu zpracovat)
- v další vrstvě (síťové) se zprávě přidá další hlavička, ve které je IP adresa odesílatele, IP příjemce, protokol (IP adresy udávají adresu celkového odesílatele a celkového příjemce)
- v poslední vrstvě (linkové) se přidá MAC adresa zdrojového a sousedního uzlu










DHCP server
- nastavování adres je přesně zadáno normou
- může zadávat adresy automaticky – každá stanice má vždy stejnou adresu
- může zadávat adresy dynamicky – taková adresa je jen na určitou dobu
- DHCEP musí přidělovat masku, směrovač, jméno domény a DNS server
- ruční nastavení – přímo napíšeme
- server který přiděluje adresy musí mít pevnou adresu
- klienti kteří nemají přidělenou adresu se připojují pod adresou 0.0.0.0



PŘIDĚLOVÁNÍ ADRES MÁ 4 FÁZE
1) Inicializace- nastavení čísla
1. klient žádá o přidělení adresy pomocí packetu DHCPDISCOVER
2. Odpověď přichází pomocí packetu DHCPOFFER (v tomto packetu je zapsána adresa popř. doba na kterou je adresa propůjčena) – může přijít více odpovědí a klient si z nich jednu vybere
3. po vybrání adresy pošle klient na požadavky DHCP serveru packet DHCPREQUEST
4. server buď přijme požadavek s odpovědí DHCPACK nebo odmítne pomocí DHCPNAK a celý proces běží znovu
2) Komunikace
3) Prodlužování- A) po 50% vypršení času přidělení čísla → DHCPREQUEST žádá u serveru,
kterým mu dal číslo o prodloužení, ten mu buď odpoví nebo ne PC jede dál
B) po 82,5% vypršení času přidělení čísla žádá DHCPDISCOVER všechny servery o poskytnutí čísla a prodloužení
4) Ukončení- vypršením času
- vypnutím počítače
- zasláním packetu DHCPRELEASE od klienta

- Pokud komunikují počítače uvnitř sítě stačí zadávat adresy počítačů uvnitř sítě. Pokud jdou packety ven ze sítě musí se zadat i MAC adresa routeru ze kterého odchází zpráva ven ze sítě.

- dirent routing- přímé směrování
- incident routing- nepřímé směrování
- hold down timer- doba po kterou se uchovávají záznamy v tabulce i v případě že je cílová stanice nedostupná nebo neodpovídá
- doba by měla být delší než jedna minuta

IP verze 6
- adresa je 128bitová (IPv4 – 32b)
- nepodporuje fragmentaci – kvůli bezpečnosti
- respektuje prioritu- čím vyšší číslo tím vyšší priorita
- nejnižší prioritu mají nespecifikovatelná data
- vysílání na pozadí
- maily, FTP
- priorita 6- interaktivní provoz
- priorita 7- řízení sítě
- vyšší priority- přenosy v reálném čase
- flow label- urychluje přenos přes meziuzly
- k IP adrese se přidává číslo které identifikuje přenos
- úplná analýza hlavičky se dělá jen u prvního packetu → u dalších packetuů se kontroluje jen IP adresa a flow label číslo
- paralelní adresování IP4 a IP6- tunelování- stará adresa se zabalí jako data a přidá se číslo IPv6
- dual-stack- staré číslo se přepočítá na nové
- podporuje více adres na jedno síťové rozhraní

- základní hlavička má konstantní délku 40B ostatní hlavičky jsou proměnné – v hlavičce je uložena:
- verze IP
- trafic class- priorita, řídící třída
- čím vyšší číslo tím vyšší priorita (0-15)
- čísla: 1- provoz na pozadí
6- interaktivní provoz
7- řízení sítě
8-15- provoz v reálném čase
- jednoznačná definice zprávy- tvoří ji IP a flow label
- určuje i číslo portu

HOP BY HOP- směrovací hlavička
- tuto hlavičku umí číst i zařízení, které nejsou koncové (kvůli urychlení)
- tato hlavička bývá první ze všech hlaviček

ADRESOVÁNÍ
- adresa u IPv6 je 128b=16B
- zápis adresy je hexadecimální
- jsou 3 typy adres: 1) unicast (individuální)- pro jedno zařízení
2) multicast (skupinové)- pro více zařízení
3) anycast (výběrové)- když jedno zařízení posílá více dotazů stačí když odpoví jedno z dotazovaných zařízení
- speciální adresy- lokální
- skupinové
- globální
- převod IPv4 na IPv6- tunelování- stará adresa se zabalí jako data a přidá se adresa IPv6
- prefix + číslo
- prefix- číslo, které udává, co se má udělat s určitým packetem (aby se nemusela číst celá adresa)- je rychlejší ale zabírá více místa
- např. multicast- začíná vždy 1111 1111 + 120b
128-120=8
2128/2120=28=256- adresovatelný prostor je 256krát menší

PROTOKOL ARP
- překladač IP adresy na MAC adresu
¬- překládá fyzické adresy na IP
- 2typy:- žádost- obsahuje IP adresu pro překlad a odpovědí je MAC adresa
- odpověď- zasílá se na všechny počítače v síti. Počítač s odpovídající IP adresou odpoví svou MAC adresou
- v ARP tabulce jsou zapsané struktury a tato struktura obsahuje:- čas posledního použití
- čas aktualizace
- příznaky o stavu položky (jestli se na ni může posílat nebo ne)
- IP adresa
- MAC adresa
- ukazatel na hlavičku packetu
- časovač na ukládání délky času na odezvu
- počet opakování žádostí
- seznam struktur čekajících na překlad

PROTOKOL RARP
- se v počítačových sítích s IP protokolem používá k získání vlastní IP adresy počítače při znalosti MAC adresy
- Vysílající vyšle RARP dotaz (RARP request) obsahující vlastní MAC adresu. Dotaz se posílá na MAC broadcast, tedy všem počítačům v dané fyzické síti. V ní by se měl nacházet RARP server opatřený tabulkou obsahující IP adresy příslušející jednotlivým MAC adresám. Server prohlédne tabulku a pokud v ní najde MAC adresu tazatele, pošle mu zpět RARP odpověď (RARP reply) s IP adresou, kterou si má nastavit.
- RARP umožňuje centrální správu IP adres, trpí však dvěma významnými nedostatky:
1) Dotaz se posílá na fyzickou (MAC) broadcastovou adresu, nepřekročí tedy hranice fyzické sítě. V důsledku toho nelze mít v rozsáhlejší síti složené z několika podsítí jeden společný RARP server.
2) Předává pouze IP adresu. Stanice však ke svému síťovému životu potřebuje více informací (masku podsítě, implicitní bránu, adresu DNS serveru). Tyto informace nelze přenášet prostřednictvím RARP.
- Důsledkem těchto nevýhod je, že se RARP prakticky nepoužívá. Pro automatickou konfiguraci stanic se častěji nasazují lepší protokoly DHCP nebo BOOTP.







2)Kombinační a sekvenční obvody

Kombinační obvod
–výstupy jsou závislé pouze na vstupních kombinacích a ne na jejich předchozích hodnotách
–Jediné kombinaci vstupních hodnot odpovídá jediná výstupní kombinace.

Kombinační obvody       -     provádí přímou transformaci vstupních dat na výstupní
- Realizují určitou logickou funkci
- Neobsahují žádnou paměť
Příklady:
Sčítání a odčítání čísel, převod mezi různými kódy apod.

Sekvenční obvod
–hodnota výstupní veličiny závisí nejen na okamžité kombinaci hodnot vstupních veličin, ale i na posloupnosti hodnot vstupních veličin, jež jsou uchovány v paměťových členech, v podobě vnitřních signálů logických obvodů, neboli v předcházejících časových okamžicích.
- Sekvence je chápána jako časová posloupnost. Výstup sekvenčního obvodu závisí na vstupních kombinacích, na jejich předchozím stavu příp. i na vnitřním stavu. Jediné Kombinaci vstupu odpovídá tedy obecně více různých hodnot výstupů. Sekvenční obvod má paměť pro všechny nebo jen několik vstupních a výstupních hodnot. Na následujím obrázku je obecné schéma sekvenčního obvodu. Je pro něj typická zpětná vazba.

Asynchronní sekvenční obvody
Asynchronní sekvenční obvody jsou takové, ve kterých působí změna vstupů okamžitě na výstup, zpoždění je dáno jen průchodem logickými členy. Asynchronní obvod může proto reagovat na podnět velmi rychle. V rozsáhlém log. obvodu však dochází k různě velkým hodnotám zpoždění, což může vést ke vzniku tzv. hazardních stavů. Proto jsou složitá zapojení navrhována zásadně jako synchronní.
Synchronní sekvenční obvody
Synchronní sekvenční obvod nemění stav na výstupu ihned po změně vstupu, ale až po změně dalšího signálu tzv. taktovacího (clock) signálu. Systém mění své hodnoty jen v definovaných okamžicích, danými hodinovým signálem, např. při jeho náběžné hraně. Teoreticky by se tedy měly měnit všechny výstupy současně, jsou-li ovšem řízeny stejným hodinovým signálem. Mezi obvyklé sekvenční logické obvody patří:

a) Klopné obvody
b) B)registry
c) Čítače
d) Paměti
e) Mikroprocesory





4)Boolova algebra, zjednodušování výrazů

Základní pravidla Booleovy algebry

Vliv konstant 0 a 1:                  
0 + a = a + 0 = a
1 + a = a + 1 = 1
1 ⋅ a = a ⋅ 1 = a
0 ⋅ a = a ⋅ 0 = 0
a + a = a
a ⋅ a = a

Vlastnosti negace:
0 = 1
1 = 0
a + a = 1
a.a = 0
a = a

Hlavní pravidla pro tvorbu a úpravy logických výrazů:
Existují ve dvojicích. Každá identita platí i při vzájemné záměně operátorů ‘+‘ a ‘⋅ ‘, a též
konstant ‘0‘ a ‘1‘ – tzv. princip duality.

Komutativní:
a + b = b + a,                                                a ⋅ b = b ⋅ a
Asociativní:
a + b + c = a + (b + c),                                 a ⋅ b ⋅ c = a ⋅ (b • c)
Distributivní:
a ⋅ (b + c) = a ⋅ b + a ⋅ c,                           a + b ⋅ c = (a + b) ⋅ (a + c)
Pohlcení (absorpce):
a + a ⋅ b = a                                                          a ⋅ (a + b) = a
Neboť a + a. b = a. (1 + a b) = a.1 = a                         Neboť a ⋅ (a + b) = a ⋅ a + a ⋅ b = a + a ⋅ b = a
Spojování:
a ⋅ b + a ⋅ b = a                                                     (a + b) ⋅ (a + b) = a
Neboť a ⋅ b + a ⋅ b = a ⋅ (b + b) = a ⋅1 = a                     Neboť ..... aplikuj princip duality.
Zjednodušení:
a ⋅ (a + b) = a ⋅ b                                                           a + a ⋅ b = a + b
Neboť a ⋅ (a + b) = a ⋅ a + a ⋅ b = 0 + a ⋅ b = a ⋅ b          Neboť ..... aplikuj princip duality.
Konsensus:
a ⋅b + a ⋅ c + b ⋅ c = a ⋅b + a ⋅ c                             (a + b) ⋅ (a + c) ⋅ (b + c) = (a + b) ⋅ (a + c)
                                                                                        Neboť ..... aplikuj princip duality.


Intranet a extranet. VPN a VLAN. Operační paměti, stack, heap, rozdělení paměti. Postup při odskoku do podprogramu a návratu z něj

1)Intranet a extranet

INTRANET
Účel a definice
- internet v lokálních sítích
- Intranet jsou podnikové sítě založené na stejném principu jako Internet a jsou na Internet jednoduše napojitelné. Na rozdíl od Internetu jsou to sítě uzavřené. Lze tedy stanovit jaký software i hardware bude použit. Tedy jejich úkolem je zpřístupnit lokální sítě globálním uživatelům a  klientům LAN přístup k informacím Internetu. Tím se také lokální sítě zprůhlední.
- Klasické sítě LAN vybudované na  Novell Netware, IBM LAN, Windows nepřináší podporu celosvětového sdílení dat, a tak jednotlivé pobočky podniku musí být propojeny přes WAN.
- je počítačová síť, která používá stejné technologie (TCP/IP, HTTP) jako internet. Je ale „soukromá“. To znamená že je určena pro použití pouze malé skupiny uživatelů (například pracovníci nějakého podniku).

Technologie
- Používá se stejná infrastruktura jako na internetu. TCP/IP jako komunikační protokol, internetové služby (webové servery) a webové prohlížeče jako univerzální přístupový prostředek.
- Je nezávislý na internetu. To znamená, že pokud si firma nebo třeba jen soukromá osoba bude chtít zprovoznit vlastní intranet nepotřebuje mít přístup k internetu.
- V podstatě jedinou podmínkou je propojit počítače do sítě, např. pomocí switche a nainstalovat na některý z počítačů servery. Nejlépe je ovšem jeden počítač jako server vyčlenit, hlavně ve větších sítích a pouze na něm provozovat servery (služby). Základem je tzv. webový server. Ten umožní provozovat vnitřní intranetové stránky přes prohlížeč. Tyto stránky jsou pak uloženy nejčastěji na tomto počítači a slouží třeba jako zdroj informací pro celou firmu.
- Intranetové stránky bývají zpravidla dostupné pouze z vnitřní sítě. Samozřejmě nic nebrání tomu zpřístupnit je i světu. Zde je ovšem již nutné připojení k internetu.

- Je možné nainstalovat i další služby např.:- emailový server- umožní zasílání e-mailů v podnikové síti
- FTP server- snadný přenos souborů
- Přístup k internetu nemusí být v principu omezen.
- Typickým obsahem intranetu bývají interní podnikové informace jako jsou pravidla, postupy, dokumenty a formuláře.

Připojení Intranetu
- Lokální síť se přes její server připojí pevnou linkou na Internet. (Při simulaci připojení lze si IP adresu vymyslet.) Pak účastnící sítě mohou přes tento server se propojit na Internet a mohou využívat lokální server pomocí stávajících síťových karet.
- Připojení vyžaduje:- firewall
- směrovač
- poštovní server
- externí WWW server
- zřízení domény u poskytovatele
- zřízení pevné linky
- Provozní náklady vnější:- poplatek za doménu
- poplatek za pevnou linku
- Vnitřní zařízení intranetu:- interní www server
- interní poštovní server
- případný proxy server
- primární server pro systémová a pracovní data
- sekundární server(y)

Význam Intranetu
1. propojení s internetem
2. zavedení ověřené Internetovské struktury do podnikových sítí. Jedná se především o
jednoduchá distribuce a prezentace dat s možností omezení přístupu
vypracované GUI - grafické uživatelské prostředí s velkými možnostmi
kompatibilita s různými platformami jak po stránce hardware tak i software
snadný upgrade a zavádění nových technologií
snadné programování a vyvíjení aplikací (stránek, přístupů)
nezávislost umístění uživatelů a serveru (lepší než služby RAS - Remote Access Servis
poskytování novinek, zpráv, VR
snadná konfigurace a obsluha

EXTRANET
Účel a definice
- Extranet je soustava Intranet sítí propojených přes Internet. K zabezpečení přístupu do interních sítí a zabezpečení soukromých dat jsou na vstupech firewally.
- Intranet jsou podnikové sítě založené na stejném principu jako Internet a jsou na Internet jednoduše napojitelné. Na rozdíl od Internetu jsou to sítě uzavřené. Lze tedy stanovit jaký software i hardware bude použit. Tedy jejich úkolem je zpřístupnit lokální sítě globálním uživatelům a  klientům LAN přístup k informacím Internetu. Tím se také lokální sítě zprůhlední.
- Klasické sítě LAN vybudované na Novell Netware, IBM LAN, Windows nepřináší podporu celosvětového sdílení dat, a tak jednotlivé pobočky podniku musí být propojeny přes WAN.
- u extranetu nelze používat vnitřní sítě


2) VPN a VLAN

VPN (Virtuální privátní síť)
je v informatice prostředek k propojení několika počítačů prostřednictvím (veřejné) nedůvěryhodné počítačové sítě. Lze tak snadno dosáhnout stavu, kdy spojené počítače budou mezi sebou moci komunikovat, jako kdyby byly propojeny v rámci jediné uzavřené privátní (a tedy důvěryhodné) sítě. Při navazování spojení je totožnost obou stran ověřována pomocí digitálních certifikátů, dojde k autentizaci, veškerá komunikace je šifrována, a proto můžeme takové propojení považovat za bezpečné.



Příklad využití
- VPN sítě se typicky vytvářejí mezi počítači, které jsou připojeny k Internetu. Lze tak například zajistit připojení firemních notebooků připojených kdekoliv k Internetu do firemního intranetu (vnitřní firemní sítě). K propojení se ve firemní síti nejprve zprovozní VPN server, zajistí se připojení k Internetu, ke kterému se pak připojují VPN klienti z jakéhokoliv místa, které je také k Internetu připojeno. VPN server plní funkci síťové brány, která zprostředkovává připojení, zajišťuje zabezpečení a šifrování veškeré komunikace.






Použití VPN při autentizaci v síti
- Tento systém vychází z toho, že se uživatel připojil na VPN koncentrátor a je tedy tím, za koho se vydává. Dále se počítá s tím, že cílovou síť chrání firewall, který umožňuje přístup pouze určitým VPN branám. Proto aby se uživatel někam dostal, musí mít navázané spojení do domovské sítě. Postupuje se podle obrázku: Uživatel se pokouší připojit na síť, ale blokuje ho firewall (1). Proto musí uživatel navázat spojení na domácí VPN koncentrátor (2), který ověří v domácí síti jeho důvěryhodnost (3) a pokud je uživatel známý, odešle firewallu žádost o povolení komunikace (4). Potom již nic nebrání navázání spojení na požadovanou cílovou síť (5).



















VLAN(Virtuální LAN)
VLAN je virtuální LAN, umožňuje v siti vytvářet vice virtuálních sítí. Jedním kabelem pak vede vice virtualnich. Princip je jednoduchy, k ethernetovemu paketu se pripoji jeste znacka, ktera urcuje do ktere VLANy dany paket patri, tim se odlisi "po kterem kabelu" paket putuje. Pri vstupu do switche se pakety vzdy oznackuji (otaguji), pri vystupu ze switche se but odznackuji a nebo ne, podle toho v jakem modu je dany port nastaven.
VLANy pouzivaji dva druhy portu:
1) Access
To je koncovy port, vede do nej jen jedna VLAN. Pri prichodu paketu na tento port se paket oznackuje, pri odchodi se odznackuje.
2) Trunk
Tento port pri odchodu pakety neodznackuje, takze umoznuje vedeni vice VLAN v jednom kabelu. Tento typ portu se nastavuje, v pripade propojeni switchu - aby se vsechny VLANy prenesly i na druhy switch. Nebo pri zapojeni do routeru, ktery ma podporu VLAN.







3)Operační paměti, stack, heap, rozdělení paměti. Postup při odskoku do podprogramu a návratu z něj

Princip
- Elektronická paměť je součástka, zařízení nebo materiál, který umožní uložit informaci, uchovat ji po požadovanou dobu a znovu ji získat pro další použití. Informace je vyjádřena jako číselná hodnota. Pro své vlastnosti se používá binární (dvojková) číselná soustava, která má pouze dva stavy. Pro uchování informace tedy stačí signál (např. elektrické napětí), který má dva rozlišitelné stavy a není třeba přesně měřit velikost signálu.
- Základní jednotkou takto ukládané informace je jeden bit (binary digit), jedna dvojková číslice. Ta může nabýt dvou hodnot, které nazýváme „logická nula“ a „logická jednička“.
- Pro správnou funkci paměti je třeba řešit kromě vlastního principu uchování informace také lokalizaci uložených dat. Mluvíme o adrese paměťového místa, kde adresa je opět číselně vyjádřena.

- délka slova v bitech je počet bitů, které jsou uloženy v jedné paměťové buňce na jedné adrese.
- doba přístupu- doba, která uplyne od příchodu platné adresy na adresové vodiče do doby, kdy se na datových vodičích objeví platná data
- refresh- automatické obnovení paměti
- k refreshy je potřeba DMA (jeden kanál v DMA je vyhrazen na refresh)

Dělení pamětí:
- Paměti se rozdělují na dvě skupiny a to na volatile memory a nonvolatile memory
- volatile memory- paměti, které ztrácejí svůj obsah při vypnutí počítače (např. RAM)
- nonvolatile memory- svůj obsah neztrácejí při vypnutí a po znovuzapnutí proudu je tento jejich obsah okamžitě znovu k disposici
- členění:- ROM(Read Only Memory)- paměť je pouze pro čtení
- paměť naprogramovaná již při výrobě
PROM (Programmable Read Only Memory)- Paměť se vyrobí bez informace a pomocí speciálního zařízení (programátor) si ji naprogramuje uživatel.
EPROM (Eraseable Programmable Read Only Memory)- Paměť je možné vymazat speciálním způsobem (např. ultrafialovým zářením) a znovu přeprogramovat.
FLASH- Polovodičová technologie Flash pamětí je nonvolatilní, tj uchovávají svůj obsah i po vypnutí napájecího napětí. Paměti jsou programově elektricky mazatelné. Paměti jsou levné mají větší hustotu a jsou spolehlivější než dynamické RAM. Tyto paměti  jsou považovány za ideální paměti pro notebooky, palmtopy, organizéry a všechny aplikace s datovými operacemi

podle přístupu:
RAM (Random Accses Memory)- paměť s libovolným přístupem
SAM (Serial Accses Memory)- paměť se sériovým přístupem, U těchto pamětí nelze jednoduše adresovat libovolnou paměťovou buňku, nýbrž je třeba adresu zvyšovat postupně
paměti se speciálním způsobem přístupu (například registr LIFO, FIFO apod.)

rozdělení je na paměti pro záznam a čtení:
RWM (Read Write Memory)- pevné respektive permanentní paměti
ROM (Read Only Memory)- Paměť pouze pro čtení. Informace je do paměti uložena jednorázově při výrobním procesu.
PROM (Programmable Read Only Memory)- Paměť se vyrobí bez informace a pomocí speciálního zařízení (programátor) si ji naprogramuje uživatel.
EPROM (Eraseable Programmable Read Only Memory)- Paměť je možné vymazat speciálním způsobem (např. ultrafialovým zářením) a znovu přeprogramovat.
WMM (Write Mostly Memory)- někdy uváděna jako WOM (Write Only Memory)- Při provozu je používána jen pro zápis, informace je čtena jednorázově na konci provozního cyklu. Mívá speciální využití (černá skříňka).
WOM (Write Only Memory)- Nerealizované nesmyslné zařízení, jež se stalo součástí inženýrského folklóru

Paměti RWM-RAM se ještě rozdělují na:
S-RAM (Static RAM)- statické paměti
- U statických pamětí jsou jednotlivé paměťové buňky tvořeny klopnými obvody, ve srovnání s dynamickými pamětmi jsou rychlejší, ale na druhé straně jsou dražší a zabírají větší plochu. Používají se pro menší paměťové systémy (cca do 4 Mslabik). Výhodou je jednodušší řízení (není třeba refresh) a možnost jednoduché záměny za ROM.
D-RAM (Dynamic RAM)- dynamické paměti RAM
- Dynamické paměti jsou založeny na principu nabíjení malých kondensátorů. D-RAM paměti jsou pomalejší než S-RAM a potřebují v pravidelných intervalech obnovování obsahu – refresh. To se uskutečňuje tak, že se v pravidelných intervalech celá paměť přečte a tím se automaticky obnoví náboj na kondensátorech.

Podle určení
Registry procesoru- paměť s velmi malou kapacitou, rychlá stejně jako procesor, součást čipu procesoru, který ji používá pro uchovávání oparandů a výsledků aritmetických a logických operací
Operační paměť- vnitřní paměť pro práci procesoru počítače, rychlá, ale podstatně pomalejší než procesor
Cache- rychlá vyrovnávací paměť s malou kapacitou, rychlost srovnatelná s procesorem

Virtuální paměť- Jako virtuální se označují objekty, které sice fyzicky neexistují, ale z určitých hledisek pracují jako by existovaly. Jedním z těchto objektů je virtuální paměť. Jak jsme si již výše uvedli, von Neumannovo rozdělení zná jenom jedinou paměť. V počítači se však vyskytují různé druhy pamětí (RAM, ROM, harddisk, floppy disk, CD). Virtuální paměť je systém několika pamětí s různými parametry, který je řízen tak, že se uživateli jeví jako jediná paměť.

TYPY OP PAMĚTÍ
- paměti pro OP jsou modulové (několik čipů)- rozlišují se podle konektoru (SIMM, DIMM, RIMM)
- mají přímé konektory- deska přímých konektorů tištěných do slotu
- SIMM- má konektory jen z jedné strany (30pinů, 72pinů)
- DIMM- má konektory z obou stran (168pinů, 184pinů)
- RIMM- má konektory z obou stran
- je speciální konektor pro RAM Bus
- sériové paměti
- umožňují vyšší rychlost přenosu
- můžou mít větší propojitelnou vzdálenost (až několik dm)
- dá se zapojit až 8 modulů v sérii
- novější paměti mají špičky, které udávají velikost a rychlost paměti

SIMM- FPM
EDO

DIMM- SD-RAM
DD-RAM

RIMM- RD-RAM

BLOKOVÉ SCHÉMA PAMĚTI

- vyšle se signál na sloupce a řádky a zjistí se místo  
  paměti, kde se bude pracovat
- signály RAS a CAS jsou krátké signály, které umožní nahrát  
  obsah dat do bufferu

STACK (Zásobník)
je v informatice obecná datová struktura (tzv. abstraktní datový typ) používaná pro dočasné ukládání dat. Pro zásobník je charakteristický způsob manipulace s daty - data uložena jako poslední budou čtena jako první. Proto se používá také výraz LIFO z anglického „Last In – First Out“. (Srovnej s FIFO).
- Pro manipulaci s uloženými datovými položkami se udržuje tzv. ukazatel zásobníku, který udává relativní adresu poslední přidané položky, tzv. vrchol zásobníku.
- Obsahem zásobníku mohou být jakékoli datové struktury. Může být realizován jak programovými prostředky, tak i elektronickými obvody.
- Zásobník, ať už hardwarový nebo softwarový (emulovaný) je klíčovou datovou strukturou používanou v programování při realizaci rekurzivních algoritmů.
Postup při odskoku do podprogramu a navratu z nej:
Nejznámější aplikací zásobníku je vnitřní zásobník realizovaný procesorem, do něhož jsou ukládány návratové adresy a příznaky stavu procesoru při přerušeních a skocích do podprogramů. Při návratu z podprogramu je z vrcholu zásobníku vyjmuta návratová adresa a zpracování pokračuje od přerušeného místa. Tento zásobník může být čistě v procesoru, nebo se fyzicky nachází v paměti a procesor obsahuje pouze podporu jeho používání. Ve většině případů (včetně procesorů architektury i386) je možné na zásobník v paměti s podporou procesoru ukládat libovolné informace, což se využívá především k ukládání parametrů funkcí a jejich lokálních proměnných.
Základní architektura zásobníku
Nějčestěji je zásobník část paměti počítače s pevně danou počáteční adresou a proměnnou velikostí. Na začátku je velikost stacku 0. Ukazatel velikosti zásobníku (nejčastěji registr) ukazuje na adresu začátku zásobníku.
Dvě základní operace použitelné na jakýkoliv zásobník jsou:
push
o data jsou přidána na adresu paměti, kterou ukazuje ukazatel velikosti zásobníku a adresa ukazatele je změněna o velikost paměti zabranou daty
pop nebo pull
o data jsou vyjmuty z adresy na kterou ukazuje ukazatel velikosti zásobníku a jeho adresa je změněna o velikost paměti kterou na zásobníku zabíraly data









HEAP, HALDA (datová struktura)
Halda je v informatice stromová datová struktura splňující tzv. vlastnost haldy: pokud je B potomek A, pak x(A) >= x(B). To znamená, že v kořenu stromu je vždy prvek s nejvyšším klíčem (klíč udává funkce x). Taková halda se pak někdy označuje jako max heap (heap je v angličtině halda), halda s reverzním pořadím prvků se analogicky nazývá min heap. Díky této vlastnosti se haldy často používají na implementaci prioritní fronty. Efektivita operací s haldou je klíčová pro mnoho algoritmů.
Operace s haldou
INSERT - přidání nového prvku do haldy
DELETE MAX nebo DELETE MIN - vyjmutí kořenu v max heap nebo v min heap
DELETE(v) - smaže uzel „v“
MIN, MAX - vrátí minimální resp. maximální klíč v haldě
DECREASE KEY(v, okolik) - zmenšení klíče uzlu „v“ o hodnotu „okolik“
INCREASE KEY(v, okolik) - zvětšení klíče uzlu „v“ o hodnotu „okolik“
MERGE - spojení dvou hald do jedné nové validní haldy obsahující všechny prvky obou původních
MAKE - dostane pole N prvku a vytvoří z nich haldu

Popis haldy
Haldu bychom mohli tedy definovat jako datovou strukturu splňující dvě základní podmínky:
lokální podmínku na uspořádání - prvek reprezentující otce je menší než prvek reprezentovaný synem apod.
strukturální podmínku na stromy, ze kterých jsou vytvořené
Právě podle těchto podmínek se haldy rozdělují na d-regulární, Fibonacciho, Leftist a další (mohou se lišit jak lokální, tak strukturální podmínkou).
Jak již bylo naznačeno, rozlišujeme haldy Min-Heap a Max-Heap.
U Min-Heap jsou klíče dětí jednoho uzlu vždy větší než klíče svého otce. To způsobuje, že na kořenech stromu lze nalézt pouze prvek s minimálním klíčem.
Opačně je pro Max-Heap stanovena podmínka, že klíče dětí jednoho uzlu musí být vždy menší než klíče jejich otce. Zde se na kořeni stromu vždy nachází prvek s maximálním klíčem.
Příklady Max-Heap a Min-Heap:




Matematicky se u obou variant jedná pouze o rozdíl v jejich opačném pořadí prvků. Protože je definice vzestupně i sestupně libovolná, je pouze otázkou interpretace, zda se u konkrétní implementaci jedná o Min-Heap nebo o Max-Heap.

VoIP, FrameRelay, ATM. Plazmové obrazovky. Grafické karty – blokové schéma, princip činnosti, výstupy

1)VoIP,FrameRelay, ATM

VoIP (Voice over Internet Protocol)
- je technologie, umožňující přenos digitalizovaného hlasu v těle paketů rodiny protokolů UDP/TCP/IP prostřednictvím počítačové sítě nebo jiného média, prostupného pro protokol IP. Využívá se pro telefonování prostřednictvím Internetu, intranetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení.
- Nutnou podmínkou pro srozumitelné a spolehivé VoIP telefonní spojení je zajištění tzv. kvality služby, zkráceně označované QoS.


Protokoly VoIP
- Pro přenos hlasu se používá na třetí vrstvě OSI modelu protokol IP, na čtvrté vrstvě protokol UDP. V těle jednotlivých UDP datagramů se kromě dalších údajů přenáší malý úsek telefonního hovoru, zakódovaný podle určitého pravidla (algoritmu) k dosažení úspory objemu přenášených dat. Kódovací a dekódovací algoritmy, zkráceně kodeky, mají různá označení (G.711, G.723, G.729,... ) a jsou standardizovány a ze značné části i patentovány. Kvalitní kodek speciálně vyvinutý pro VoIP a neomezovaný softwarovými patenty je například SPEEX.
- Kromě UDP datagramů, nesoucích o vrstvu výš v RTP zapouzdřené úseky vlastního hovoru, zahrnuje VoIP přenos ještě další pakety. Jsou to např. ICMP pakety a též datagramy TCP a UDP. Ty řídí přenos, nesou telefonní signalizaci, ověřují dostupnost komunikujících zařízení atd.
- Rozbor protokolů samozřejmě nekončí na čtvrté vrstvě. Jak bylo naznačeno, na páté vrstvě obsahují hovorové UDP datagramy protokol RTP (Real Time Protocol) a ten teprve má jako náklad v sobě zakódované kousky hovoru.


Zařízení
- Nejzákladnější VoIP sestava pro uskutečnění jednoduchého hovoru zahrnuje dvě VoIP koncová zařízení a spojovací médium. V praxi přistupuje řada dalších zařízení, umožňujících rozšíření funkcí a dostupnost různých služeb: hlasové brány (VoIP gateway), vrátný (gatekeeper), konferenční jednotka (MCU) atd.


Řídicí a zprostředkující zařízení:
- komunikační server
- SIP proxy server
- konferenční jednotka MCU
- VoIP vrátný - gatekeeper
- VoIP brána (zvaná též VoIP gateway)


Koncová zařízení
Koncovými zařízeními mohou být:
- hardwarově řešené IP telefony
- VoIP adaptéry- jistá zmenšená podoba VoIP brány, určená jen pro koncové zařízení typu analogový telefon, fax apod.
- softwaroví klienti na běžném počítači se zvukovou kartou

Médium
- Médiem může být téměř cokoliv, co přenese data mezi oběma komunikujícími zařízeními. Podmínkou je splnění tzv. VoIP kritérií sítě, která mimo jiné stanovují dovolené zpoždění při přepravě paketů, variaci zpoždění - tzv. jitter, ztrátovost, minimální šířku pásma a některé další méně významné vlastnosti. V praxi to může být:- křížený kabel typu Ethernet
- síťový přepínač
- místní síť (LAN)
- síť WAN atd.

Zařízení a poskytovatel
Ne všechna VoIP zařízení musí patřit uživateli. V souvislosti s otevřením trhu VoIP služeb vznikl nový druh poskytovatele, tzv. VoIP poskytovatel nebo VoIP operátor. Nabízí svoje řídící a zprostředkující zařízení a často i přivedení média (internetového rozhraní) k uživateli. Tomu pak zůstává úkol vybrat si vhodné koncové zařízení a využít nabízených služeb.

Programy - SW klienti IP telefonie
Existuje velké množství programů, umožňujících využití technologie VoIP, mezi nimi např.
- Microsoft NetMeeting
- Skype (používá proprietární, s nikým jiným nekompatibilní protokol)
- IPphone


FRAME RELAY Rámcová komunikace
- technologie na principu paketového přenosu, využívající první dvě vrstvy síťového modelu OSI (fyzickou a linkovou). Data jsou organizována do nezávislých rámců s vlastní adresou.
- Protokol X.25 popisoval komunikaci na analogových linkách s velkou chybovostí, s neinteligentními koncovými zařízeními. Protokol sítě proto musel zajišťovat mimo přenos i řízení toku dat a eliminaci chyb. Naproti tomu je Frame Relay určen pro současné digitální trasy s malou chybovostí, kdy koncová zařízení jsou vybavena určitou inteligencí. Proto klade Frame Relay podstatně menší nároky na síťové prostředky, neboť za úplnost a správnost dat je zodpovědné inteligentní koncové zařízení. Síť pouze zajišťuje dodání rámců.
- Frame Relay je datagramová nespojovaná služba, tj. jsou pomocí ní přenášeny nečíslované rámce. Doručení rámce obecně není provozovatelem garantováno. každý rámec obsahuje kontrolní součet, pomocí něho lze ověřit, zda došlo během přenosu k narušení paketu. Narušený paket se zahazuje.
- Služba Frame Relay používá pevné virtuálními okruhy (PVC) které si uživatel od provozovatele Frame Relay pronajímá mezi jednotlivými lokalitami. PVC jsou obdobou pevné linky, obsazuje přitom přenosovou kapacitu sítě pouze v okamžiku datových přenosů.


Přenosová rychlost
- Jedním ze základních parametrů, který je nutné specifikovat v okamžiku objednání služby je tzv. CIR parametr (Commited Information Rate). Tento parametr udává rychlost v Kbps, se kterou jsou rámce za normálních podmínek přenášeny sítí a která je provozovatelem sítě garantována.
- Druhým parametrem je EIR (Excess Information Rate), který udává rychlost v Kbps, o kterou je možné za normálních podmínek překročit hodnotu CIR. V případě nutnosti mohou být rámce, které přesahují přenos CIR+EIR zahazovány.

- Frame Relay je určen pro přenosové rychlosti od 56 Kbps do 2 Mbps. Je však efektivní ještě při rychlostech okolo 100 Mbps.

Zaručený a nezaručený přenos paketů






Fyzická vrstva
- Protokoly fyzické vrstvy předpokládají použití digitální sítě ISDN. Pro připojení k nejbližšímu přepínači Frame Relay se používá rozhraní V.35, X.21 a pod.
- Rámec při průchodu virtuálním okruhem putuje po linkách, které tvoří spoje mezi jednotlivými přepínači Frame Relay.

Propojení LAN prostřednictvím Frame Relay











- Každý virtuální okruh je identifikován tzv. DLCI (Data Link Control Identifier). DLCI je součástí záhlaví rámců Frame Relay a dle něho jsou jednotlivé rámce směrovány v síti.
- Služba Frame Relay byla od počátku zaměřena na propojování LAN sítí. Rozhraním mezi LAN a Frame Relay bývá přepínač (směrovač, bridge). Na následujícím obrázku je schematicky znázorněno propojení dvou vzdálených lokálních sítí A a B. Rámce jsou ze sítě A předávány poskytovateli Frame relay s DLCI = 10. Přepínač FR1 má v konfiguraci zadáno, že v příchozích rámcích s DLCI =10 má  změnit DLCI na  15. Obdobně mění přepínač FR2 DLCI=15 na DLCI=20. Do cílové sítě B dochází rámce s DLCI=25.
- Z pohledu uživatele stačí vědět, že rámce odcházející ze sítě A s DLCI=10 dojdou do sítě B s DLCI=25 a naopak, rámce odcházející ze sítě B s DLCI=25 dojdou do sítě A s DLCI=10.

Linková vrstva
- Rámec protokolu Frame Relay má společné záhlaví, dlouhé 1 - 4 bajty. Záhlaví obsahuje:
- identifikaci virtuálního okruhu DLCI
- bit C/R, který určuje, zda se jedná o příkaz(C) nebo odpověď(R)
- bit DE, který signalizuje, že se rámec má zahodit
- bit FECN nepovinný, signalizuje příjemci zahlcení linky
- bit BECN nepovinný, signalizuje odesílateli zahlcení linky


Formát rámce Frame Relay
DLCI C/R DLCI FECN BECN DE EA DATA CRC
                              záhlaví

Příklad služeb sítě NEXTEL
V jedné z našich největších komerčních sítí  - síti NEXTEL, jsou nabízeny následující služby:

1. Veřejné datové služby
- podporují protokoly X.25, X.3/X.28/X.29, příp. SNA/SDLC.
- Z hlediska přístupu k mediu páteřní přenosové sítě je k dispozici služba :
- DIAL IN (komutované linky)- Umožňuje využití pošty E-mail, datové přenosy i do zahraničí.
- Rychlost až 28,8 kbps.
- DIRECT (pronajaté datové okruhy)- V rámci jedné fyzické přípojky je možné realizovat velké
množství (až 512) logických spojení. Je vhodná pro přenos dat v rámci firmy, ke komunikaci se zákazníky.
- Přístupová rychlost až 512 kbps.

- VSAT (satelitní terminály)- Připojení z míst bez možnosti kabelového spojení. U uživatele je
instalován satelitní terminál až s 12 porty pro připojení koncových zařízení. Často bývá využíváno jako nezávislé záložní spojení.
- Rychlost na portu až 64 kbps.

2. Služby propojování LAN
- Propojování LAN ve vzdálených lokalitách (velké objemy dat a rychlé odezvy). Varianty :
- Frame Relay- Zákazník zpravidla používá vlastní propojovací prostředky. Přenos podporuje většinu protokolů (TCP/IP, IPX, Appletalk, DECnet,SNA ap.). Rychlost max. 2.048 kb/s

3. Služba INTERNET Pro
- Nabízí komplexní vysokorychlostní připojení (až 2 Mbps) k Internetu. Pro komunikaci se využívá metoda vkládání TCP/IP paketů do rámců protokolu Frame Relay, nebo X.25.

4. Služby privátních sítí
- virtuální privátní síť- Používá se vyčlenění části technických prostředků Nextel až po vybudování celé privátní sítě. Přitom má možnost zákazník řídit tyto vyčleněné prostředky.
- privátní sít- představuje vybudování celé sítě na klíč provozovatelem a předání k užívání zákazníkovi.


ATM
- Je to síťový protokol přenosu dat po buňkách, který rozděluje přenos dat na malé kousky (buňky) s pevnou délkou (53 bytů; 48 bytů dat a 5 bytů záhlaví) místo packetů, které se délkou liší (užívané v LAN). Je to technologie orientovaná na spojení, ve které spojení je vytvořeno mezi dvěma koncovými body ještě předtím, než začne výměna dat.
- Umožňuje přenos IP datagramů. Pracuje s přepojováním paketů užitím virtuálních okruhů.
- ATM poskytuje vysoce komplexní technlogií se širokými možnostmi jak pro světové telekomunikační sítě, tak pro malé soukromé počítačové sítě (LAN). ATM jako technologie slaví pouze částečný úspěch, je široce rozšířená, ale obecně se používá pouze pro přenos dat na protokolu IP; její záměr integrovat v sobě technologie pro počítačové sítě, veřejné sítě a uživatelské služby selhal.

ATM (Asynchronous Transfer Mode)
- standard pro vysokorychlostní (155 Mbps až 622 Mbps) síťovou architekturu. Zabezpečuje QoS (Quality of Service) pro přenos hlasu a videa služby pro přenos hlasu a videa. Dříve označován jako telefonie „další generace“ (technické kořeny v telefonním světě). Umožňuje přenos IP datagramů. Pracuje s přepínáním paketů (pakety pevné délky) užitím virtuálních okruhů.
- Je to síťový protokol přenosu dat po buňkách, který rozděluje přenos dat na malé kousky (buňky) s pevnou délkou (53B; 48B dat a 5B záhlaví) místo packetů, které se délkou liší (užívané v LAN). Je to technologie orientovaná na spojení, ve které spojení je vytvořeno mezi dvěma koncovými body ještě před tím než začne výměna dat.

Princip
- Původním úmyslem u ATM bylo zajistit jeden jednotný síťový standard, který by dovedl podporovat jak sítě synchronního typu (PDH, SDH), tak sítě založené na paketovém přenosu (IP, Frame relay, atd.), přičemž by podporoval víceúrovňový QoS (Quality Of Service) pro přenos paketů.
- ATM se snažilo vyřešit konflikt mezi typem sítí s přepínáním okruhu (circuit-switched networks) a sítěmi s přepínáním paketů (packet-switched networks) tak, že transformovalo jak bitový tak paketový tok do jednoho toku sestávajícího se z malých „buněk“ stanovené velikosti, které byly označeny identifikátory virtuálního okruhu (virtual circuit).
- Kompletní specifikace standardu ATM zahrnuje definice jak fyzické vrstvy, tak také vrstvy linkové a síťové v rámci sedmivrstvého modelu ISO/OSI. Standardy ATM stojí na konceptech telekomunikačních společností více, než na konceptech společností počítačových. Z tohoto důvodu se tomuto protokolu dostalo obrovské pozornosti od telekomunikačních společností a od nich také pocházelo velké úsilí pro jeho integraci.
- Jako výsledek poskytuje ATM vysoce komplexní technologii se širokými možnostmi jak pro světové telekomunikační sítě, tak pro malé soukromé počítačové sítě (LAN). ATM jako technologie je široce rozšířená, ale obecně se používá pouze pro přenos dat na protokolu IP; její záměr - integrovat v sobě technologie pro počítačové sítě, veřejné sítě a uživatelské služby selhal.



Využití ATM
- Četné telekomunikační společnosti implementovaly rozsáhlé ATM sítě, a spousta ADSL implementací používá ATM. Nicméně ATM nezískalo širší podporu jakožto síťová (LAN) technologie a jeho velká složitost zabránila jeho masovému rozšíření.
- Mnoho lidí, zejména v komunitě tvůrců IP protokolu, považovalo vizi ATM za mylnou. Jejich postoj zněl přibližně takto: Víme, že vždycky budou jak zcela nové, tak zastaralé technologie linkové vrstvy, zejména v oblasti počítačových sítí, a je správné předpokládat, že ne všechny z nich ladně zapadnou do modelu, pro který bylo vytvořeno ATM. A proto je potřeba nějaký protokol, který by poskytoval jednotnou vrstvu pro ATM i ne-ATM spojové vrstvy, a samotné ATM tuto roli nemůže splnit. Naštěstí tady máme protokol IP, který toto svede. Nevidíme důvod pro implementaci ATM na síťové vrstvě.
Navíc, potřeba „buněk“ pro snížení zkreslení datového signálu zmizela ve chvíli, kdy se zvýšila rychlost přenosu (viz níže) a další rozšíření v technologii Voice over IP způsobilo, že integrace hlasu a dat byla možná na vrstvě IP, čímž se opět odstranila nutnost všude zavádět ATM. Většina telekomunikačních společností nyní plánuje převést jejich aktivity v oblasti hlasových sítí do IP sítí spíše než převádět IP sítě do hlasových sítí.
- ATM zůstává široce používanou technologií a je používáno pro služby multiplexingu v sítích DSL, tam kde se to hodí. A obráceně, sítě DSL podporují IP (a služby IP jako např. VoIP přes protokol PPP).
- ATM bude dále využíváno u některých vysokorychlostních spojení, kde se poskytovatelé navzájem dohodli na použití existujících ATM sítí.
- Technologie ATM je však čím dál víc zatlačována požadavky sítí na rychlost a možnost prioritizace datových toků. Zejména složitost SAR (podvrstva v ATM) je úzkým hrdlem ve výkonu, neboť nejrychlejší známé SAR fungují na 2.5 Gb/s a mají omezenou schopnost prioritizace datových toků (priritizace datových toků je jedním ze základních požadavků na QoS)
- V současnosti to vypadá tak, že implementace Ethernetu (10Gbitový Ethernet, MetroEthernet) postupně nahradí ATM na mnoha místech



2) Plazmové obrazovky


PLAZMOVÉ DISPLEJE
- Plasmový displej (PDP- Plasma Display Palnel) je zobrazovací jednotka pracující na principu elektrického výboje v plynu o nízkém tlaku (cca 60-70kPa)
- složení:- přední (tenká) skleněná deska
- rovnoběžné (horizontální) displejové elektrody – pro každou buňku jsou zde zapotřebí dvě elektrody označované jako:- scan electrode
- sustain electrode
- izolační vrstva oddělující jednotlivé displejové elektrody
- vrstva MgO:- chrání izolační vrstvu před bombardováním ionty
- posiluje generování sekundárních elektronů
- obrazové buňky:- každá buňka má na své spodní a na svých bočních stranách nanesenou vrstvu příslušného luminoforu
- jeden pixel je pak tvořen třemi buňkami s luminofory odpovídajícími základním barvám GRB.
- jednotlivé buňky jsou vyplněny interním plynem, popř. směsí interních plynů (nejčastěji Ne, Xe, Ar).
- izolační vrstva
- datové (adresové, vertikální) elektrody:- umístěny kolmo na displejové elektrody
- pro každou buňku je zapotřebí jedna datová elektroda
- zadní (tenká) skleněná deska



- Jednotlivé buňky jsou řízeny střídavým elektrickým napětím, které způsobuje, že dochází k ionizaci plynů v obrazové buňce, tj. ke vzniku plazmatu.
- Plasma je vysoce ionizovaný plyn vyznačující se /v určitém objemu) přibližně stejným počtem iontů a elektronů.
- Plasma může vzniknout např. zahřáním plynu na vysokou teplotu, zářením, průchodem elektrického proudu

Princip činnosti:
- počáteční (primární) výboj:- mezi scan a sustain elektrody je přivedeno střídavé elektrické napětí (cca 200V)
- mezi těmito elektrodami dochází k počátečnímu elektrickému výboji
- výběr obrazové buňky:- mezi datovou a scan elektrodu je přivedeno elektrické napětí
- dochází k uložení elektrického náboje na stěny buňky a ke vzniku elektrického výboje, který se postupně rozšiřuje po celé buňce


- ustálený výboj:- mezi scan a sustain elektrody je přivedeno nižší střídavé napětí (50 V)
- výboj vlivem náboje na stěnách buňky je rozšířen po jejím celém prostoru
- při elektrickém výboji jsou atomy plynu vybuzeny na vyšší energetickou hladinu
- při návratu těchto atomů na jejich základní energetickou hladinu (do stabilního stavu) dochází ke vzniku UV záření.
- UV záření dopadá na luminofor, který je kinetickou energii přemění na viditelné světlo příslušné barvy
- uvedení buňky do původního stavu:- mezi scan a sustain elektrody je přivedeno nízké napětí, které neutralizuje náboj na stěnách buňky a připraví ji tak na další zobrazení

- Různé barevné odstíny jsou vytvářeny rychlým rozsvěcování a zhasínáním příslušných obrazových buněk.
- Rozsvěcování a zhasínání prováděné v různě dlouhých intervalech pak vytváří dojem různých barevných odstínů.

- výhody:- dovoluje konstrukci velkoplošných obrazovek
- displej (obrazovka) je relativně tenký (cca 4“)
- dobrá čistota barev
- vysoká rychlost odezvy pixelu
- velký pozorovací úhel (větší než 160°)
- není citlivá na okolní teplo

- nevýhody:- horší jas a kontrast (obzvláště při větším okolním světle)
- velký příkon (300-400W) → zahřívá se
- problémy s miniaturizací
- nízká životnost (cca 50% oproti CRT)
- vysoká cena










3)Grafické karty – blokové schéma, princip činnosti, výstupy

Grafická karta
- Grafická karta vykonává grafické výpočty a vytváří údaje srozumitelné zobrazovacímu zařízení (monitor,   TV a další). Ovladače informují Operační systém o způsobu komunikace s grafickou kartou.
- Grafická karta (grafický akcelerátor, grafický adaptér,videokarta,...) je souhrnné označení pro sadu integrovaných obvodů, které mají na starost zobrazení obrazových dat na stínítku monitoru. Nemusí být v provedení samostatné karty, ale také jako součást mainboardu.
- Pokud jde o rozlišení, to se definuje podobně jako u monitoru  (například 800x600 bodů). Jak již bylo zdůrazněno u monitoru, konečné rozlišení výsledného obrazu závisí na rozlišení jak grafické karty tak na rozlišení monitoru, při čemž určující je to horší rozlišení. Pro kvalitu grafické karty je rovněž důležitá barevná hloubka. Zde si řekněme, že jas jednotlivých základních barev dokáže grafická karta měnit nikoli spojitě, jak je tomu v televizoru, nýbrž skokem v několika stupních. Takže jestliže má grafická karta možnost měnit jas jednotlivých barevných složek v 16 stupních, pak na obrazovce monitoru se může objevit 16x16x16=4096 různých barevných odstínů. Rozlišení a barevná hloubka úzce souvisí s velikostí paměti. Jestliže bychom nějaký obraz rozložili do bodů, pak pro každý bod musí být vytvořeno jedno paměťové místo v bufferu (Buffer je paměťový prostor pro přechodné uložení dat přesouvaných z rychlejšího paměťového media na pomalejší výstupní zařízení. Buffer plní úlohu mezičlánku, zadržujícího přenášená data tak, aby je pomalé výstupní zařízení mělo okamžitě k disposici a aby zároveň zdrojové medium nebylo zdržováno) grafické karty. Jestliže bychom například chtěli, aby grafická karta měla rozlišení 1600x1200 bodů, museli bychom mít k disposici 1600x1200=1920000 paměťových míst. Pro barevnou hloubku 256 barev by v každém paměťovém místě muselo být 8 bitů neboli l Byte, takže paměť bufferu bu měla velikost bezmála 2 MB. Pokud by byla požadována barevná hloubka 16,7 milionů barevných odstínů (to znamená, že každá ze tří základních barev by mohla mít 256 jasových stupňů), pak by bylo třeba pro každý bod 3x8=24b neboli 3 bajty, takže buffer by měl rozsah téměř 6MB (3x1920000B).
- Pro převod analogového televizního signálu na digitální a následné zobrazení na monitoru počítače slouží TV to VGA karty. Naopak pro převod digitálního videosignálu na analogový slouží VGA to TV cards.
- Do výstupu grafické karty tvořené 15ti pinovým konektorem VGA se špičkami ve 3 řadách se připojuje kabel vedoucí k monitoru. Pro urychlení komunikace procesoru s grafickou kartou se nově používá DCI, který je určen především pro multimediální aplikace.

- Grafická karta nebo také videoadaptér je součást počítače, která se stará o grafický výstup na monitor, TV obrazovku či jinou zobrazovací jednotku. V případě, že grafická karta obsahuje tzv. VIVO (Video-In a Video-Out), umožňuje naopak i analogový vstup videosignálu např. při ukládání videosouborů z kamer, videopřehrávačů apod. Dříve byla grafická karta nedílnou součástí základní desky, dnes jsou grafické karty oddělené a připojené do počítače pomocí některého typu sběrnice (VESA, ISA, AGP, PCIe). Grafická karta samozřejmě může být i integrovaná na základní desce počítače, v tomto případě se však jedná o tzv. low-end desky nebo desky nižší střední třídy. Pokud je grafická karta integrovaná na základní desce, lze ji vypnout a nahradit grafickou kartou, která se zasune do příslušné pozice na desce. Grafické karty jsou rok od roku složitější a výkonnější, a již dlouhou dobu obsahují vlastní mikroprocesor (GPU – graphics processing unit), paměti i sběrnice.

Základní parametry karet jsou:
velikost paměti (ovlivňuje bodové rozlišení a hloubku barev)
barevná hloubka (počet barev, které může karta zobrazit na obrazovce barevného monitoru)
rozlišení (počet bodů, které může karta zobrazit)
obnovovací frekvence obrazu (použitelnost, kvalita obrazu)





Výkon grafické karty
- Určuje se maximálním možným vykreslením bodů nebo polygonů (trojúhelníková ploška vybarvená barvou nebo texturou, která napodobuje například stěny budov). Běžná grafická karta je schopna zobrazit 100mil bodů a 1,5mld polygonů za sekundu.
Blokové schéma:

Připojení grafických karet ke sběrnici PCI
- Pro připojení grafických karet se PCI sběrnice používala velmi často, a to zejména z důvodů její pozdější velké rozšířenosti, progresivního vývoje do budoucna a samozřejmě poměrně velké rychlosti přenosu dat. Nezanedbatelný je také fakt, že při použití PCI sběrnice může řízení převzít některé z připojených zařízení a poté provádět blokové přesuny dat (takzvaný režim bus-master). Vzhledem k tomu, že rychlost PCI sběrnic nelze kvůli zachování zpětné kompatibility zvyšovat, bylo nutné v dalších letech (a zejména z důvodu stále rostoucí popularity grafických akcelerátorů) pro nové grafické karty vytvořit rychlejší sběrnici či port.

AGP
- Akcelerovaný Grafický Port
- typy: AGP- odpovídá grafické sběrnici 33MHz
- pracuje na frekvenci paměťové sběrnice 66MHz
AGP2- dvojnásobná propustnost než u AGP1
- data přenáší na každou hranu hodin
AGP4- základní frekvence 50MHz – 100MHz
- data přenáší na každou hranu hodin
AGP8- základní frekvence 100MHz – 200MHz
- AGP zaujímá v pomyslné hierarchii sběrnic zvláštní místo. Nejedná se totiž v pravém smyslu o sběrnici, neboť k AGP lze připojit pouze jedno zařízení. Typická součást každé sběrnice, tj. arbitrážní obvod (a z toho vyplývající předem známý komunikační protokol), zde není z tohoto důvodu obsažen. Označení AGP vzniklo zkrácením plného názvu Advanced Graphics Port, a jak již tento název naznačuje, jedná se o port určený prakticky výhradně k připojení grafických adaptérů, zejména grafických akcelerátorů. Hlavním důvodem vedoucím k zavedení AGP byly stoupající požadavky na rychlost přenosu grafických dat, zejména videa a textur pro trojrozměrné scény (zejména v případě, kdy se textury musí načítat dynamicky, tj. během vykreslování trojrozměrné scény). Proto byl při návrhu portu AGP kladen velký důraz na dosažení co nejvyšší rychlosti přenosu dat s malou latencí. Reálná rychlost portu AGP samozřejmě reflektuje soudobý vývoj výpočetní techniky a představuje určitý kompromis mezi dosažitelnou rychlostí a cenou celého grafického subsystému.
- Port AGP vznikl úpravou sběrnice PCI, proto jsou použity velmi podobné řídicí signály, stejně jako demultiplex dat a adres. Došlo však k několika modifikacím, z nichž patrně nejvýraznější je odstranění arbitrážního obvodu. Z tohoto důvodu je možné k portu AGP připojit pouze jedno zařízení (jedná se tedy o řízení typu point-to-point)

AGP vs. PCI
- Použití portu AGP mnohem výhodnější než využití sběrnice PCI. Důvodů je více, od rychlejší komunikace mezi mikroprocesorem, operační pamětí a grafickým akcelerátorem až po využití "zvláštních" režimů DMA a Execute. Další výhodou je fakt, že na PCI sběrnici je možné připojit další grafickou kartu či grafický akcelerátor, a vytvořit tak například vícemonitorový grafický systém (firma Matrox se svým výborným systémem DualHead naneštěstí zaspala dobu, proto se musí volit po všech stránkách obtížnější řešení vícemonitorových systémů).

PCI EXPRES- 1b sběrnice (2,4 GHz), full-duplex
- systémová sběrnice (data se posílají po jedné lince)
- měla by nahradit paralelní sběrnici PCI
- zařízení nesdílí jednu sběrnici
- rychlost po jednom drátě je 2x rychlejší než u PCI
- sběrnice může být zatížená na 25W
- PCI e16x- tok dat do 7,5 Gb/s (je 4x rychlejší než AGP 8x)
- přenášený výkon 75W (nejrychlejší karty 80W)

Pixel shader- vykreslování pixelu se všemi jeho náležitostmi (stíny, jas, barva, rozostření,…)

Laserové a LED tiskárny, tepelné tiskárny. Sítě WAN, Switching Ethernet, metro Ethernet – princip a srovnání s routovanými sítěmi, ISDN

1)Laserové a LED tiskárny, tepelné tiskárny

LASEROVÉ
- Laser vytváří laserový paprsek, který dopadá na kladně nabitý válec. Laserový paprsek se natáčí pomocí zrcátka. Kam paprsek dopadne, na tom místě se válec vybije. Válec se pootáčí do prášku (tonner), který je stejně nabit jako válec. Na válec se tedy prášek přichytí pouze v místech, kde jej paprsek vybil. Dále se válec









pootočí na papír, kam se barevný prášek otiskne a následně se papír zažehlí.
- Barevné laserové tiskárny pracují na podobném principu, ale obsahují 4 lasery – pro každou barevnou složku jeden. Každý z laserů dopadá na svůj válec, který se otáčí na svou barvu. Toner se následně přesune na nabitý pás a z něho teprve na papír. Z tohoto vyplývá, že barevné laserové tiskárny jsou velice nákladné. U barevných tiskáren se také používá technologie color smart, která provádí optimalizaci barev výběrem hlavních, tím se dosáhne zmenšení tiskového bodu.
- GDI tiskárny jsou laserové tiskárny, které pro uspoření nákladů neobsahují většinu elektroniky. Díky tomu je nutno na tiskárnu posílat data bit po bitu a ne vektorovým jazykem. Tento princip neúměrně zatěžuje procesor.


Princip tisku laserové tiskárny




LED
- tiskárny pracují na stejném principu jako tiskárny laserové. Rozdíl je v tom, že neobsahují laser a nic se nezaostřuje. Jako náhrada laseru slouží soustava světelných diod umístěných ve dvou vzájemně posunutých řadách, které pokryjí celou délku válce. Zdvojnásobení hustoty tisku se dosahuje tím, že diody vytvářejí kromě hlavního světelného proudu i  vedlejší světelné proudy po stranách. Na válci se tedy vybije místo pod hlavním proudem nebo místo, kde se překrývají dva vedlejší (jeden vedlejší nemá dostatečnou intenzitu).



TEPELNÉ
Tisk se provádí:
1. Zahřátím miniaturních odporových tělísek, které se dotknou tepelně citlivého papíru, který zčerná.
2. Zahřáním miniaturních odporových tělísek, které se dotknou specielní barvící pásky nebo folie, a z ní se zahřátá místa otisknou na papír a tepelně zažehlí. Lze provádět i barevný tisk.
- na folii jsou naneseny žlutá, purpurová, modrá a černá CMYK vrstva vosku, ta se teplem bodově přilepí na papír. Pomocí subtraktivního směšování barev vzniká požadovaná barva z 3 (a černé) různobarevných vrstev nalepených na sebe. Tím může vzniknout jen 7 barev. Proto se tyto body tisknou velmi blízko u sebe a tak vzniká dojem široké palety barev.
- Tisk vynikající kvality odolává bez laminace UV záření, vodě a mechanickému poškození.



OFFSETOVÉ


- Ofsetový princip tisku (viz schéma) tedy znamená, že barvivo se z tiskové hlavy nenanáší přímo na tiskové médium, ale na otáčivý buben, z něhož je jediným hladkým průchodem přeneseno na tiskový list a zaválcováno do jeho povrchu. Vzniká tak trvanlivý, vodostálý obraz se stálými barvami.
- Stejnoměrný, jednosměrný pohyb bubnu i média zaručuje nejen vysokou rychlost tisku, ale i vyšší spolehlivost relativně jednoduššího mechanismu tiskárny a menší nebezpečí mačkání a váznutí tiskových listů.
- Tiskárna potřebuje jen nízký počet druhů doplňovaných a vyměňovaných dílů (barvicí tyčinky a údržbovou kazetu), například ve srovnání s barevnou laserovou tiskárnou (11 spotřebních dílů), a vyžaduje v průměru velmi nízký počet zásahů obsluhy (udáván je jeden zásah na 10000 vytištěných stránek ve srovnání s dvaceti u laseru). Barvicí tyčinky se doplňují snadno i za chodu tiskárny a bez znečištění obsluhy, je možné je i přidávat k zajištění dostatečné kapacity před rozsáhlými tisky


2)Sítě WAN, Switching Ethernet, metro Ethernet – princip a srovnání s routovanými sítěmi, ISDN

WAN (Wide Area Network)
je počítačová síť, která pokrývá rozlehlé geografické území (například síť, která překračuje hranice města, regionu nebo státu). Největším a nejznámějším příkladem sítě WAN je síť Internet.
- Sítě WAN jsou využívány pro spojení lokálních sítí (LAN) nebo dalších typů sítí, takže uživatelé z jednoho místa mohou komunikovat s uživateli a počítači na místě jiném. Spousta WAN je budována pro jednotlivé společnosti a jsou soukromé. Ostatní, budované poskytovateli připojení, poskytují služby pro připojení sítí LAN do Internetu. Sítě WAN bývají budovány na pronajatých linkách (leased lines). Tyto linky často bývají velmi drahé. Častěji se sítě WAN budují na metodách přepojování okruhů (circuit switching) nebo přepojování paketů (packet switching). Síťové služby používají pro přenos a adresaci protokol TCP/IP. Poskytovatelé služeb připojení častěji používají pro přenos v sítích WAN protokoly ATM a Frame Relay.

- Rozlehlé sítě, zvané též WAN (původem v anglickém Wide Area Network), jsou sítě umožňující komunikaci na velké vzdálenosti. Bývají obvykle veřejné, ale existují i privátní WAN sítě. Jsou to sítě typicky pracující prostřednictvím komunikace se spojením, které nepoužívají sdílený přenosový prostředek.

- Přenosové rychlosti se velmi liší podle typu sítě. Začínají na desítkách kilobitů za sekundu, ale dosahují i rychlostí řádu několik gigabitů za sekundu. Příkladem takové sítě může být internet.

Mezi rozlehlé sítě patří:
ISDN (původem v anglickém Integrated Services Digital Network),
X.25,
Frame Relay,
SMDS (původem v anglickém Switched Multimegabit Data Service)
ATM (původem v anglickém Asynchronous Transfer Mode)
WiMAX (též zván IEEE 802.16d).

Switching Ethernet

- Programovatelný Ethernet Switching je integrace multi-vrstvy a ethernetového přepínače a jednotek síťového procesoru do nové kategorie zařízení. Toto nové zařízení umožňuje splnit požadavky pro příští-generaci vlákna přístup, podnikání a návrhy datových center, a je základní platformou pro virtualizaci v datových center.
- Programovatelný Ethernet Switching vloží Xelerated wirespeed tok dat architekturu procesoru s non-blocking Ethernet switch. To dá flexibilitu designu, budoucí všestranost, vysokou dostupnost služeb a uplatnění povědomí na velmi vysoký výkon a stupeň integrace poskytovat škálovatelné  Low-cost řešení Ethernet switch. Tato kombinace poskytuje výhody dodavatele síťových zařízení.

Metro Ethernet
Metro Ethernet je počítačová síť, která pokrývá metropolitní oblasti a že je založena na standardu Ethernet.
Obecně používaná jako metropolitní přístupová síť k připojení uživatelů a podniků k větší servisní síťi nebo internetu. Firmy mohou také použít Metro Ethernet pro připojení poboček na jejich intranet.

ISDN Integrated Servises Digited Network
- Dosahuje větší rychlosti, spolehlivosti a větší kvality přenosu než obyčejná telefonní linka
- Komunikace mezi telefonními ústřednami probíhá ve většině případů v digitální formě. To však není případ spojení z ústředny k telefonnímu přístroji - zde je použitý přenos čistě analogový.

PRINCIP
- Dnešní telefonní sítě jsou založeny na digitálních telefonních ústřednách a přenosové cesty mezi ústřednami jsou také plně digitalizovány. Poslední analogová část sítě tak zůstává účastnická přípojka. Tedy poslední část od ústředny k telefonnímu přístroji (modemu, faxu atd.) účastníka. ISDN nabízí plně digitální přenos až k účastníkovi (A/D a D/A převod signálu se odehrává přímo v koncovém přístroji). ISDN dále nabízí možnost komunikovat pomocí jedné digitální účastnické přípojky pomocí hlasu, textu a obrazu. Obecně pak mluvíme o multimediální komunikaci. ISDN přípojku lze pomocí takzvaného terminálového adaptéru (TA) nesprávně „ISDN modem“.

TYPY PŘÍPOJEK:
- Základní přístup- (BRI - Basic Rate Interface) nebo-li přípojku 2B + D
- znamená tedy dva nezávislé B kanály o rychlosti 64 kbit/s (tzv. DS0 kanály) určené pro přenos hlasu, faxu, obrazu, dat atd. a jednoho D kanálu o rychlosti 16 kbit/s určeného pro přenos signalizace
- Primární přístup- (PRI - Primary Rate Interface) nebo-li přípojku 30B + D v Evropě a Austrálii. V Severní Americe a Japonsku je to pouze 23B + D.
- znamená tedy třicet nezávislých B kanálů o rychlosti 64 kbit/s (DS0) a jeden D kanál také o rychlosti 64 kbit/s určený pro přenos signalizace.
- Kanály lze používat zcela nezávisle např. u 2B + D je možno současně jedním B kanálem telefonovat a druhým přenášet fax. Možné je i sdružování kanálů například při přístupu na internet.
- Základní ISDN přípojka je vhodná pro domácnosti a malé firmy. Primární přístup se používá pro připojení pobočkových ústředen.
- Pro přenos signalizace se v ISDN používá signalizace DSS1 (Digital Subscriber System No. 1). ISDN umožňuje pomocí doplňkových služeb identifikaci volajícího, tarifikační informace, atd.
- Největší výhoda je možnost připojení až osmi zařízení na jednu ISDN linku, když zároveň funkční můžou být dvě zařízení (internet/telefon, fax/telefon…). Toho je docíleno tak, že každé zařízení má své telefoní číslo (tzv. MSN). Se speciálními přístroji a programi je možné identifikovat volajícího na displeji telefonu (jako u mobilních telefonů), nebo ukládání záznamů o volaných, přijatých, nepřijatých číslech s datem a časem na harddisk počítače.


VYUŽITÍ
- ISDN samozřejmě použít také pro připojení do sítě Internet. V Evropě bylo po prvních počátečních problémech v kompatibilitě zavedeno tzv. EURO-ISDN které zaručuje shodnou implementaci ISDN v celé Evropě. V Evropě se tedy pod pojmem ISDN myslí vždy EURO-ISDN.
- Telefonování, faxování,…

KONCOVÁ A PŘENOSOVÁ ZAŘÍZENÍ
- Zařízeními pro ISDN jsou ISDN modemy, telefony, faxy, telefonní ústředny, kombinace telefonu a modemu atd.