Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Státověda - Přednáška 4 Normativní smlouvy

Normativní (obecně závazná) smlouva - jejíž ustanovení jsou obecná a regulují závazně celou skupinu právních vztahů (neurčitý počet případů, druhové nikoliv individuální znaky). Hlavním pramenem mezinárodního práva jsou normativní smlouvy v podobě mezinárodních smluv. Ve vnitrostátním právu se jedná např. o kolektivní smlouvy (za zaměstnance podepisuje odborová organizace). Ve světě mají povahu zákona – soudem vynutitelná.

Normativní právní akty
Nejrozšířenější. Jsou produktem legislativní činnosti státu. Umělá pravidla chování s politickým podtextem neboť právo je jedním z nástrojů řízení státu (politiky).
primární
sekundární

Prameny práva v ČR
primární
- Ústavní zákony
- Zákony
- Zákonná opatření Senátu Parlamentu ČR

sekundární – dílčím způsobem specifikují obecná ustanovení
- Nařízení vlády
- Vyhlášky ministerstev
- Nařízení a vyhlášky obecních úřadů (krajské, …)

Ústavní zákony
Právní normy s nejvyšší právní silou. Tvoří základ právního systému státu – z nich vycházejí ostatní zákony. Některé státy mají jen jeden ústavní zákon – Ústava (ČR cca 10.)
rigidní – tuhý. Předpokládá se obtížnější způsob přijetí takového zákona.
flexibilní – stejná přijímací procedura jako u obyčejného zákona.
Na zákoně to musí být uvedeno!

Zákony
Stojí v čele každého systému práva. Shovívavý systém přijetí zákona. 1/3 poslanců tj. 66 musí být přítomno tzn. 34 hlasů stačí k přijetí zákona.

Zákonná opatření Senátu ČR
Výjimečný a provizorní pramen práva. Vydávají se, pouze nastane-li čas, který je určen Ústavou. Tj. Je-li Poslanecká sněmovna prezidentem rozpuštěna. V tomto mezidobí má Senát pravomoc přijímat tato opatření ve věcech, které nesnesou odkladu, a výhradně na návrh vlády. Mají povahu zákona. Nemůže se v nich zaobírat otázkou Ústavy, státního rozpočetu a státního závěrečného účtu, volebními zákony a mezinárodními smlouvami. Toto opatření většinou Poslanecká sněmovna zruší a vydá zákon.

Nařízení vlády
V případě potřeby jsou vydány jako doplňující právní forma. Jsou obecné.

Prováděcí vyhlášky
Vztahují se ke konkrétnímu zákonu. Specifikují obecný zákon (popř. nařízení vlády) na konkrétní oblast.
Nařízení a právní předpisy (vyhlášky) územních samosprávných celků
Dokumenty regionálního charakteru. Můžou mít i normativní charakter.
Všechny normativní právní akty jsou zveřejňovány a registrovány v tzv. Sbírce zákonů, jediném to oficiálním seznamu těchto předpisů. Odkazuje-li se na právní předpis, uvádí se jeho číslo lomené ročníkem např. zákon č.2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání.
Normativní právní akty samosprávních celků se ve Sbírce neuveřejňují, to musí být provedeno vyvěšením na úřední desce.

Právní normy
Právní normy jsou produktem státu. Jde o pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné. Charakteristickým rysem pravidla chování je jeho obecnost.

Struktura právních norem
Vnitřní forma, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován. Rozdělení obsahu právní normy na prvky, jejich charakteristiku a objasnění jejich vzájemného vztahu.
s klasickou strukturou
klasickou strukturu tvoří tyto prvky:
hypotéza – stanoví podmínky, za nichž se má pravidlo chování obsažené v dispozici realizovat. Je kriteriem podle něhož se určí, zda se norma na konkrétní případ vztahuje či nevztahuje.
dispozice – obsahuje pravidlo chování, stanovuje komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze.
sankční hypotéza – stanoví podmínky uplatnění sankce. Vždy je touto podmínkou porušení povinnosti vyplývající z dispozice. Často však i s přistoupením další skutečnosti
sankce – stanoví důsledky porušení právní povinnosti vyplývající z dispozice a jsou-li naplněny podmínky stanovené sankční hypotézou.
bez klasické struktury
Některá z náležitostí chybí – není jí třeba např s odkazem: sankce viz. trestní zákon.

Státověda - Přednáška 3 Systém Práva

A:
Ve smyslu subjektivním
Souhrn všech oprávnění člověka, která mu jsou dána předpisy mezinárodními a vnitrostátními. Právní možnost subjektu chovat se určitým způsobem. Jsou zpravidla zakotvena ve významných právních předpisech – Ústava a předpisy ústavní (ČR – Listina Základních Lidských Práv a Svobod), které vyplývají ze Všeobecné deklarace lidských práv. Ta byla vypracována v r. 1948 valným shromážděním OSN (jako poslední důsledek 2. sv. války). Deklarace je prohlášení, není závazné (vynutitelné). Státy ji berou jako Gentleman’s agreement. Ústavy mají zakotvenou Všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou modifikují. Ústava je vynutitelná.
Mezinárodní dokumenty závazné a vynutitelné. Pakty OSN 1966:
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech člověka.
- Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech člověka
Ty státy, které k paktu přistoupily, je musí dodržovat (ČR 1976). Vycházejí z Všeobecné deklarace lidských práv. Ustanovení těchto paktů se musí promítnout v Ústavě.

Ve smyslu objektivním
Tím jsou všechny právní normy. Realizují lidská práva. Právo subjektivní nemůže existovat bez práva objektivního a naopak, jsou navzájem propojené.


B:
Právo veřejné
Právní normy upravující vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany. Tyto vztahy jsou charakteristické vztahem nadřízenosti státu jako reprezentanta společných tj. veřejných zájmů vůči občanům a jiným právním subjektům.

Správní právo – souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající při výkonu veřejné správy.
Finanční právo – souhrn právních norem upravujících finančně právní vztahy tj. vztahy získávání, shromažďování a upotřebení finančních prostředků, pokud se těchto procesů nějakým způsobem účastní stát resp. státní orgány. Např. vztahy daňové, burzovní, bankovní, vztahy na trhu cenných papírů apod.
Trestní právo – stanoví, které činy jsou soudně trestně (trestní činy) a jakých opatření je třeba použít vůči jejich pachatelům (tresty)

Právo soukromé
Upravuje vztahy subjektů občanské společnosti ne principu jejich rovnosti a nezávislosti. Je pro ně typický smluvní princip.

Občanské právo – souhrn právních norem upravujících majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi nimi a státem. Základním pramenem práva je zde Občanský zákoník (zákon č.40/1964Sb.)
Obchodní právo – obsahuje specifika majetkových vztahů mezi podnikateli. Základním pramene práva je Obchodní zákoník (zákon č. 513/1992Sb.)
Rodinné právo – upravuje osobní právní vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi i vztahy mezi ostatními příbuznými a vztahy tzv. náhradní výchovy. Základní normou je zde zákon o rodině (zák. č. 94/1963Sb.)


C:
Právo mezinárodní
Je tvořeno mezinárodními úmluvami, pakty apod. Upravuje především vztahy mezi státy, či mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi navzájem. Má přednost před právem vnitrostátním. Úprava vnitřního práva musí být v souladu s právem mezinárodním. Není to harmonizace (mělo by být oboustranné) ale přizpůsobení.

Právo vnitrostátní
Je tvořeno zákony Parlamentu. Upravuje vztahy mezi PO a FO a dalšími subjekty, na které se vztahuje svrchovaná státní moc.


D:
Právo hmotné
Všechny právní normy, které upravují subjektivní práva a povinnosti právnických a fyzických osob, pravomoc a působnost státních orgánů apod. např. Obč. zákoník

Právo procesní
Stanoví postup v případech porušení hmotně právního práva. Upravuje vztahy vznikající při řízení před příslušnými státními orgány (soudy, správní úřady apod.). Chování v procesu.
Jsou důležité, je jich méně. 3 základní:
Správní řád – správní řízení
Občanský soudní řád – soudní řízení
Trestní řád – trestní řízení po spáchání trestného činu

Prameny práva
Forma, ve které se může právo vyskytnout, ve které je objektivní právo obsaženo. Pravidla, která nemají ve státě uznanou formu pramenů práva, nejsou právními normami.

Právní obyčej
Historický typ . středověk a začátek novověku. Chování, které se posléze stává základem obyčejové právní normy, se obvykle původně realizovalo bez právotvorných záměrů. K obyčeji (faktické masové uskutečňování určitého chování) byly přidány sankce. Nutno zdůraznit dlouhé trvání a masovost jako nezbytné znaky a základ obyčejové normy.
V současnosti – přežívá v podobě: nedá-li se postupovat podle Obch. zákoníku a není-li řešení zakotveno ve smlouvě postupuje se podle obchodních zvyklostí.

Precedenc
U nás se nevyskytuje, dokonce je zakázán. užívá se v Anglo-americkém právu procesním. Individuální právní akt, který použitím na další obdobné případy získávají obecnou závaznost. Rozhodování v případech stejného druhu je vázáno vzorem onoho prvního rozhodnutí. Rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy.

Státověda - Přednáška 2 Formy státu

vnější odlišnosti státu. Způsob organizace státní moci:
- forma vlády
- učlenění státu
a režim jejího fungování:
- státní režim

Forma vlády
Vztahy mezi obyvatelstvem a vnějšími státními orgány
znak účasti nebo neúčasti obyvatelstva na správě veřejných záležitostí, určování úkolů státu a utváření organizace státní moci.

Demokratická forma vlády
demokracie – demos (lid), krat (vláda)
obyvatelstvo se určitým způsobem účastní na řízení státu. Odehrává se ve dvou polohách:
- přímá – všichni se účastní na řízení státu. Už se nepoužívá jen jeho stopové prvky.
- nepřímá - obyvatelstvo se účastní správy veřejných záležitostí nepřímo, prostřednictvím zvolených zástupců. Rozsah volebního práva a rovnost volebního práva jsou dány Ústavou. Systém rozdělení mandátů může být dvojí – systém poměrného zastoupení nebo systém většinového zastoupení. Nejdůležitějším orgánem je orgán zastupitelský (parlament), nejvyšší zákonodárný a jediný ústavodárný. Vztahy zaručuje Dělba moci a systém brzd. Demokracie se opírá ještě o hlavu státu která je sjednocovatelem v záležitostech státní moci.

Prvky demokracie přímé vyskytující se dem. nepřímé.
- referendum – Všelidové hlasování o nejdůležitějších státně-politických otázkách (vyskytnou-li se nebo jsou-li pojmenovány). Může být buď obligatorní (zakotveno v Ústavě. Dovolí si vyhlásit silný stát) nebo fakultativní.
- plebiscit – všelidové hlasování o národnostních nebo územních otázkách.

Nedemokratická forma vlády
Diktatura jednice nebo malé skupiny lidí či vedení politické strany (civilní, vojenská, církevní diktatura,….) Vládnoucí subjekt soustřeďuje do svých rukou podstatnou část moci a z pozice síly odmítá demokratické formy spravování státu. Jde o vládu bez zpětné vazby. Tato forma vlády je zakotvena v Ústavě. Obyvatelstvo se formálně účastní voleb – je předepsán jeden kandidát apod. Bývají založeny na formě finanční diktatury:
- vnitřní
- vnější – např. mafie

Povaha a složení nejvyšších státních orgánů
Nejvyšší státní orgány jsou hlava státu, nejvyšší zastupitelský orgán (zákonodárný), nejvyšší výkonný orgán a nejvyšší soudní orgán.

Hlava státu
reprezentuje stát navenek. Má spíše ceremoniální účast ve státě.
- monarchistické – hlavou státu je panovník (car, král, vévoda,…), který se vyznačuje osobními privilegii. jejich postavení je spíše ceremoniální. Kontrasignace předsedou vlády.
- republikánské – hlavou státu prezident. Nemá žádná osobní privilegia (rovnoprávný občan) a do své funkce je volen, a to na časově omezenou dobu.

- monokratické – hlavou státu je identifikovatelný jedinec
- kolektivní – jeden subjekt, který vystupuje jako hlava státu. Např. Prezídium nejvyššího Sovětu

Nejvyšší výkonný orgán
vláda v čele s ministerským předsedou nebo v čele s hlavou státu. Vládu tvoří ministři a další osoby vymezené Ústavou.

Nejvyšší soudní orgán
tvoří jej Nejvyšší soudy - Ústavní soud (kontinentální právní systém)
Podle povahy vzájemných vztahů mezi hlavou státu, zákonodárným orgánem a výkonným orgánem můžeme rozlišovat:
1. parlamentní republiku
Odpovědnost vlády a nepřímá závislost prezidenta. Parlament je dominantní, prezident je volen parlamentem a má úlohu spíše ceremoniální. Neexistují přímá pouta závislosti mezi ním a parlamentem. (např. ČR)

2. prezidentskou republiku
Výkonná moc je svěřena prezidentovi a jemu odpovědným státním tajemníkům. Prezident je zároveň hlavou státu i šéfem vlády. Parlament má sekundární úlohu. Prezident je volen lidem. Je současně předsedou vlády. (např. USA)

3. parlamentní monarchii
při plnění úkolů je panovník plně závislý na vládě a jejím prostřednictvím nepřímo na parlamentu. Předem projednány a schváleny vystoupení na veřejnosti, státnické úkony apod.

4. dualistickou monarchii
země s přežitkem feudalismu. Vláda vykonává svou funkci jménem panovníka se především jemu ze své činnosti odpovědná.

5. jiné formy
zejm. diktatura – vůdce


Učlenění státu
Územní organizace státu, sytém vztahů mezi státem jako celkem a jeho územními částmi. Kolik vrstev nejvyšších státních orgánů je ve státě.

Unitární stát
jedna vrstva – prezident, jeden parlament a jedna vrstva soudní.

Složené státy
Skládají se z několika členských států. Dvouvrstvá soustava – prezident, několik zastupitelství celostátní a regionální, vlády celostátní a regionální. Složený stát vždy vystupuje jako celek.
Podoby moderní:
- federace – orgány federální a republikové. Navenek stát vystupuje jako jeden celek, uvnitř je celků více. Ty mají v kompetenci regionální orgány. např. USA
- konfederace – shluk suverénních států, které v mezinárodních vztazích vystupují každý sám za sebe, pouze v některých dohodnutých záležitostech mají společný orgán. Konfederace nemá vlastní orgány na území členských států. Např. budoucí Evropské společenství
historické:
- reálná unie (hist. federace) – jsou spojeny s panovníkem jinak jsou suverénní
- personální unie (hist. konfederace)

Státní režim
Způsoby a metody realizace státní moci.

Demokratický
Jsou stanovena a zachovávána demokratická práva a svobody, je dodržována zákonnost, existují možnosti svobodné individuální a skupinové zájmové diferenciace.

Nedemokratický
Obyvatelstvu se nepřiznávají či přiznávají minoritně politická práva a svobody, určují se převážně povinnosti. Sporná realizace lidských práv. Vytváření zájmových organizací je dovoleno pouze v intencích politiky státu nebo stát sám tyto organizace zřizuje. Spolky jsou státně registrované=politicky řízené

Státověda - Přednáška 1 Znaky státu

Právo – soubor pravidel chování stanovených a vynutitelných státem
Stát – forma organizace společnosti na určitém stupni jejího vývoje
Organizace – sjednocení lidí za účelem společných zájmů a cílů v ucelenou a semknutou jednotu s vnitřním řádem a systémem orgánů. (např. prvobytně pospolná společnost – cíl přežít, náčelník, rada starších, šaman)

Organizace, jejíž forma zahrnuje:
- sociální a ekonomickou nerovnost
- orgány vytvořené k řízení společnosti
je státní formou organizace společnosti


Znaky státu
jsou:
- existence státní moci
- územní organizace obyvatelstva
- existence práva
- suverenita a výlučnost
- existence daní a poplatků

Státní moc
je zvláštním druhem veřejné moci. Stát řídí profesionální aparát, kterému společnost delegovala pravomoci aby je uplatňovala navenek i uvnitř. Státní aparát by měl využít pravomoci tak, aby zabezpečil celému státu blahobyt.

Pravomoc
- normotvorná – výkon státní moci je prováděn prostřednictvím vydávání právních norem
- výkonná a nařizovací (správa) – zákony a ostatní právní normy jsou vykonávány a výkonné orgány mají oprávnění nařizovat podřízeným subjektům určité činnosti
- zřizovací – příslušný státní orgán je oprávněn zřizovat jiné orgány nebo organizace
- schvalovací – oprávnění určitého orgánu schválit či neschválit rozhodnutí nebo postup jiné organizace
- rozhodovací – řešení sporů

„Dělba moci a systém brzd“
Na přelomu 17. a 18. století jej propracoval francouzský filosof Charles de Montesquieu. Ústava musí být taková, že jedna moc omezuje druhou.
Dělba moci ve státě mezi různé orgány, osoby či skupiny osob s vymezenými pravomocemi.
- moc zákonodárná – obecně vyjadřuje vůli státu a tvoří zákony
- moc výkonná – vykonává tuto obecnou vůli
- moc soudní – trestá zločiny a rozhoduje spory
Každá z nich má Ústavou vymezené pravomoci, které nesmí překročit.
Systém brzd – jakkoli jsou totiž tři moci samostatné a nezávislé, přece jen nemohou být naprosto neomezené. Zaručuje každou z mocí dostat do hranic svých pravomocí.

Státní mechanismus
- státní orgány - složky mající pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, PO, FO (FÚ, ÚP, Obecní úřad,…)
- úřední osoby – osoby oprávněné dávat závazné pokyny pracovníkům státního aparátu, kteří nejsou státními orgány (hygienik, velitel vojenského útvaru, notář,…)
administrativní aparát státních orgánů – policie, soudy, vyšetřovatelé, ozbrojené složky

Územní organizace obyvatelstva
Stát je tvořen občany, kteří se nacházejí na vymezeném území. Státní moc a právo určitého státu se vztahují na území tohoto státu, na všechny, kdo pobývají na tomto území – princip teritoriality. Do výšky 10km, hloubka k předpokládanému jádru

Státní suverenita a výlučnost (samostatnost)
Suverenita – nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci působící zvenčí (sjednocováni Evropy??, závislost malých států na větších!!)
Výlučnost - nezávislost státní moci na jakékoliv jiné moci působící uvnitř státu (stát je někdy korigován nestátními organizacemi – k blahobytu svému!!)

Existence práva
Právo musí existovat – obecně závazná pravidla chování, které regulují vztahy mezi lidmi, regulují lidské chování, tím, že především stanoví jaké toto chování má být. Relativní dokonalost pravidel je žádoucí. Nutnost existence aby mohla fungovat státní moc

Existence daní a poplatků
Základ státního rozpočtu – zaplacení státního aparátu

Funkce státu
stát si vytvořil pro zajišťování blahobytu hlavní směry činnosti
obranná fce – zajištění suverenity
vnější: zahraniční obchod – ekonomické vztahy
politické vztahy – diplomaté, vyslanci

ekonomická fce – existence centrálně řízeného hospodářství nebo tržní hospodářství - pravidla trh (hospodářská soutěž, antimonopolní zákon, …). Je nejdůležitější – vede k prosperitě – k blahobytu lidí ve státu
vnitřní:
sociální fce – pravidla pro vzdělávání, důchodové, zdravotní i nemocenské pojištění, pro zaměstnanost, ochranu živ. prostředí a sankce při jejich porušení. Sociální problémové situace může přinést ek. situace státu. Stát má nezastupitelnou úlohu vytvořit minimální sociální standard.

Stát má prostředky k donucení plnění povinností