Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Občanské právo (část 4.)

Druhy pojmenovaných smluv
KUPNÍ SMLOUVA
- prodávající za úplatu (cenu) převádí vlastnictví věci na kupujícího
- předmětem mohou být věci, které má prodávající ve vlastnictví a u nichž není omezeno jeho dispoziční právo
- smlouva může být ústní (u koupě nemovitostí musí mít písemnou formu)
- vlastnictví nemovitosti přechází na kupujícího převzetím věci (přechází i nebezpečí nahodilého zničení nebo poškození předmětu); vlastnictví koupené nemovitosti se nabývá vkladem do katastru nemovitostí
- prodávající musí upozornit kupujícího na vady věci, o kterých ví; když vyjde najevo vada, na kterou neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny; pokud je věc pro tuto vadu neupotřebitelná, má právo od smlouvy odstoupit; odstoupit může i když jej prodávající nepravdivě ujistil, že věc má určité vlastnosti nebo nemá žádné vady
- k písemné kupní smlouvě jdou připojit vedlejší ujednání (o výhradě vlastnictví, o předkupním právu, o právu zpětné koupě, ....)
- výhradou vlastnictví se stanoví, že vlastnictví přejde na kupujícího až po zaplacení kupní ceny
- z předkupního práva vyplývá přednostní nárok na koupi věci, kdyby ji chtěl kupující někomu dále prodat
- právem zpětné koupě si prodávající vyhrazuje vrácení věci do určité doby po jejím prodeji (vrátí kupujícímu kupní cenu); podobá se zástavní smlouvě
- občanský zákoník podrobně upravuje práva a povinnosti účastníků při prodeji zboží v obchodě (podnikatel prodává zboží zákazníkovi při své podnikatelské činnosti)
- v takovém případě prodávající odpovídá za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou (bez vad)

Shodou s kupní smlouvou se rozumí

a) že věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované nebo na základě jejich reklamy očekávané;
b) že má jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé;
c) že věc vyhovuje požadavkům právních předpisů;
d) že plnění smlouvy je ve správném množství, míře nebo ve správné hmotnosti;
e) že věc odpovídá účelu, který prodávající pro její použití uvádí nebo pro který se věc obvykle používá.

- u potravin musí být uvedeno datum minimální trvanlivosti (a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti)
- připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby věc byla před ním překontrolována nebo aby mu její činnost byla předvedena
- pokud není věc ve shodě s kupní smlouvou, musí jí prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu uvést do stavu odpovídajícího kupní smlouvě (podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou); není-li to možné, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny nebo může od smlouvy odstoupit (neplatí, když kupující před převzetím o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo tento rozpor způsobil
- pokud se neprokáže opak, tak se rozpor, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci považuje za rozpor existující již při jejím převzetí
- pokud se nejedná o věci, které se rychle kazí nebo použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka)

4. Zánik závazků

- v zájmu věřitelů je sledovat běh promlčecích dob a nedopustit promlčení (věřitel v promlčecí době musí uplatnit své právo u soudu nebo jiného orgánu, jestliže dlužník dluh písemně neuzná
- změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na promlčecí dobu vliv
- při prekluzi i promlčení jde o uplynutí času, jež má za následek zánik nebo oslabení subjektivního práva
- splynutím věřitele a dlužníka v jeden subjekt (sloučení právnických osob) závazek zaniká; nebo když jiným způsobem (dědění) splyne právo a povinnost v jedné osobě
- narovnání = touto dohodou účastníci upravují práva mezi nimi sporná
- dosavadní závazek tím zaniká a je nahrazen novým, který vyplývá z narovnání

Společné pohledávky a společné dluhy
1. Solidární
- každý dlužník dluží za celý závazek
- jakýkoli věřitel může žádat splnění závazku po jednom z dlužníků
- pokud jeden z dlužníků závazek zaplatí; závazek zanikne

2. Podílové
- podle jejich podílů
- každého dlužníka se týká jen jeho určený podíl na společném dluhu či pohledávce

Odpovědnost za vady

Převodce (zcizitel)
Zcizení
- legální převod majetku na někoho jiného

- převodce odpovídá za to, že zboží vykazuje vlastnosti jaké má mít a je funkční jak má být v době prodeje

- pokud se vyskytnou vady, mohou být:

→ věcné
- skutečné vady na výrobku (roztržené triko)

→ právní
- netýká se přímo zboží; nemá vadu, ale třetí osoba něco požaduje
(výrobce použil dřevo na budku, které nebylo jeho = nárok třetí osoby)

- zcizitel odpovídá za právní i věcné vady
- převodce neodpovídá za vady zjevné
(koupíme si roztržené tričko, i když jeho vadu vidíme)
- neodpovídá také za vady zjistitelné z katastru nemovitostí
- měl by být vystaven záruční list
- stanovuje podmínky odpovědnosti převodce za vady vzniklé po převodu (práva a povinnosti do určitého období – obecná záruka je 2 roky nebo rozšířená záruka)
- pokud na výrobku vznikla neodstranitelná vada; máme nárok na odstoupení od smlouvy; její zrušení
→ možná dohoda o výměně, slevě, doplnění, ...

4. Zánik závazků

- ostatní dluhy a pohledávky smrtí dlužníků a věřitelů přecházejí na dědice
- započtení neboli kompenzace = mají-li věřitel a dlužník stejný druh pohledávky (peněžní), zaniknou započtením do té výše, do které se vzájemně kryjí; uhradí se rozdíl = postačí jednostranný právní úkon (jeden projeví svou vůli)
- některé pohledávky nelze kompenzovat (promlčená pohledávka, proti splatné se nemůže započíst nesplatná)
- výpověď je jednostranný právní úkon, kterým se ukončuje závazek ujednaný na neurčitou dobu; obsahem je povinnost k nepřetržité nebo opakované činnosti
- smlouvu lze vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí
- ze zákona vyplývají jiné výpovědní lhůty např. u pojistných smluv
- neuplatněná práva = u některých druhů závazku je lze uplatnit jen do určité doby
- neuplatněním závazek zaniká → propadnutí neboli prekluze
- prekluzivní lhůty jsou záruční doby (po uplynutí lhůty zanikají nároky odpovědnosti za vady); nebo po uplynutí jednoho roku zaniká prekluzí možnost vynutit soudním rozhodnutím uzavření smlouvy, o níž existuje předběžné ujednání
- k zániku neuplatněním dochází jen v případech, kde je to v zákoně výslovně uvedeno (soud k prekluzi přihlédne, i když to dlužník nenamítne)
- prekluzi se podobá promlčení práva = právo nezaniká; věřitelovo postavení se jen oslabuje; jestliže neuplatní právo v promlčecí době
- jestliže dlužník promlčené právo u soudu namítne, sou věřiteli jeho právě nepřizná; z vlastní iniciativy soud k promlčení nepřihlíží

4. Zánik závazků

- promlčují se všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického (zástavní práva se promlčují se zajištěnou pohledávkou; práva z vkladů v peněžních ústavech se nepromlčují dokud trvá vkladový vztah – vkladový vztah se ruší uplynutím dvaceti let, kdy vkladatel s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku k doplnění záznamů
- všeobecná promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (u peněžních dluhů dnem ode dne splatnosti)
- právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li vykonáno po dobu deseti let
- právo na náhradu škody se promlčí dva roky, kdy se poškozený dozví o škodě a kdo za ní odpovídá (nejpozději tři roky; u úmyslné škody za deset let ode dne, kdy byla způsobena)
- stejné lhůty jako náhrada škody má právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (neplatná smlouva)
- pokud bylo právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno
- stejně se promlčuje právo, které dlužník písemně uznal co do důvodu i výše dluhu (promlčení ode dne, kdy k uznání došlo)
- jestliže je v uznání dluhu lhůta plnění, promlčecí doba běží od uplynutí této lhůty

4. Zánik závazků

- věřitel musí přijmout i částečné plnění, není-li to v rozporu s dohodou či povahou pohledávky
- dlužník může splnění odepřít, nevydá-li mu věřitel potvrzení o splnění dluhu (kvintaci) = dlužník neplatí sankci za prodlení
- dohoda o zániku závazku = věřitel se s dlužníkem dohodne o zrušení závazku a o jeho nahrazení novým závazkem (místo peněz si to odpracuje)
- věřitel se může vzdát pohledávky a dluh prominout
- ujednání o zrušení závazku musí mít písemnou formu
- neplatná je dohoda, kterou se vzdáváme práva, které teprve může vzniknout (právo na náhradu škody)
- nemožnost plnění = dlužníkova povinnost zaniká
- plnění je nemožné, když zanikne předmět (opravení domu, který mezitím shořel)
- jestliže je nemožná jen část plnění, zanikne dlužníkovi povinnost jen s touto částí (věřitel může odstoupit od smlouvy)
- uplynutím doby zanikají dočasná práva a povinnosti (nájmy)
- závazky na neurčitou dobu lze jednostranně vypovědět ze zákona
- smrt dlužníka nebo věřitele = dlužník – plnění, které měl provést osobně (malíř obraz); věřitel – zaniká pohledávka, pokud bylo plnění vymezeno výlučně na jeho osobu (krejčí měl na věřitele ušít oblek); zanikají i věřitelovi peněžní pohledávky na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění

3. Zajištění závazků

b) smluvní pokuta
- ustanovená ve smlouvě
- když nezaplatíme, platíme úrok z prodlení

c) dohoda o srážkách ze mzdy
- musí mít písemnou podobu mezi věřitelem a dlužníkem
- pokud dlužník neplatí, tak se mu sráží dluh ze mzdy

Odpůrčí právo
- věřitel může odporovat (napadnout) veškeré právní úkony dlužníka v případě, že by tyto úkony snižovaly možnost uspokojení věřitelovi pohledávky
- může zpětně až na tři roky
(dlužník převede majetek na manželku a pak dokáže, že je insolventní)

4. Zánik závazků
- zanikají splněním, ale i jinými způsoby (dohodou, nemožností plnění, uplynutím doby, smrtí dlužníka nebo věřitele, započtením, neuplatněním práva, splynutím nebo narovnáním, ...)
- splněním dluhu řádně a včas závazek zaniká
- na základě synalagmatických smluv, se může domáhat splnění ten, kdo svůj dluh splnil dříve nebo je připraven jej splnit
- lze-li plnit více způsoby, má právo dlužník
- není-li určena doba splnění, dlužník musí dluh splnit den po dni, kdy byl věřitelem požádán
- není-li dohodnuto místo plnění, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka
- prostřednictví pošty nebo peněžního ústavu je splněno dnem, kdy byla částka poukázána

2. Změny závazků

- obsahu
- účastníků

Změny obsahu
- dohoda obou zúčastněných stran závazku
- může se změnit i s prodlením dlužníka nebo věřitele

Prodlení dlužníka
- včas a řádně dluh nevrátil; hradí úroky z prodlení

Prodlení věřitele
- nepřijal řádně a včas plnění dluhu od dlužníka nebo neposkytl součinnost při poskytnutí dluhu
→ může dojít k právním následkům; dlužník od tohoto okamžiku neplatí úroky z prodlení
- dlužník neodpovídá v tomto období za škody na výrobku
- dlužník má nárok na úhradu nákladů spojených s opětovným splacením dluhu

Změny účastníků

a) postoupení pohledávky
- mění se osoba věřitele
- možné bez souhlasu dlužníka
- musí mít písemnou formu
- účinnost postoupení vzniká dnem, kdy se nový věřitel musí prokázat smlouvou a příslušnými doklady

b) převzetí dluhu
- mění se osoba dlužníka
- musí mít písemnou podobu
- musí to odsouhlasit věřitel
- pokud dlužníci sepíší smlouvu a nepožádají věřitele o souhlas, dlužník má povinnost vůči věřiteli
- věřitel nemá přímé právo proti novému dlužníkovi, ale proti původnímu

3. Zajištění závazků
- každý závazkový vztah jistí stát
(garant závazkového vztahu)

a) ručení
- dáváme smlouvu, že ručíme nemovitostí, hodnotným majetkem nebo vyžaduje ručitele (osobu, která zaplatí dluh, když přestaneme platit)
- ručitel musí prokázat svoji solventnost (příjmy, majetek)
(hypoteční banka půjčuje na stavbu)

Obsah závazků

- závazky (dluhy) mají různý charakter
- dlužník může něco:
1. Konat (dlužník musí něco vyrobit pro objednavatele)
2. Strpět (nájemní smlouva)
3. Nekonat → zdržet se (smlouva o výpůjčce – vypůjčenou věc nesmíme přenechat k užívání jiné osobě)
4. Dát (prodávající dá zboží, kupující peníze)

- pokud je obsahem závazku dodání nějaké věci a není přesně stanoveno jaké jakosti má věc být, dodavatel musí věc dodat ve střední (průměrné) jakosti
- v závazkových vztazích je možno doplnit ustanovení o možnosti odstoupení od smlouvy
→ stanovuje se odstupné (částka, která se platí při odstoupení od smlouvy)

1. Vznik závazků
- ze smluv
- jiných právních úkonů (dohoda)
- jiných právních skutečností (vzniklá škoda – závazek je náhrada škody)

Smlouva
- souhlasný projev vůle účastníků o tom, že může vzniknout nějaký závazek
- jedna strana udělá nabídku (zboží s cenou) a druhá strana ji přijme, akceptuje smlouvu (koupíme si zboží)
→ vznik smlouvy

Smlouva

- nemusí být vždy písemná (kupní smlouva)
- uzavírá se ve lhůtě stanovené tím, kdo nabízí nebo bez zbytečného prodlení (odkladu)

- dvojí druh:
1. Jeden účastník se zavazuje, dává slib a druhá strana slib přijímá
2. Obě dvě strany se zavazují k určitému plnění (smlouva o dílu, kupní smlouva)

Smlouva synalagmatická
- příklad: smlouva kupní
- plnění jedné ze stran je úplným ekvivalentem k plnění druhé strany
(zboží v hodnotě 300 Kč prodáme za 300 Kč)
- od smlouvy je možné odstoupit pokud je tato možnost sjednána zákonem

- pokud je sjednána v omylu a jedna strana to věděla a nebo to vyvolala, je celý právní úkon neplatný
(ojetý automobil má najeto více km než je na tachometru ...)
- pokud k omylu dojde a prodávající o tom nevěděl, tak je právní úkon také neplatný, pokud se jedná o důležitou věc pro daný výrobek, službu
(stav km pro auto)
- pokud poškozený jednal v omylu, ale nejednalo se o podstatnou věc, právní úkon by byl platný
(v autě nebyla lékárnička)

- jakékoli písemné předběžné ujednání o tom, že v budoucnu uzavřu nějakou smlouvu je právně závazné

Způsoby vzniku zástavního práva

- písemnou smlouvou mezi věřitelem a dlužníkem
- schválenou dědickou smlouvou
- ze zákona

c) zadržovací právo
- jednostranný právní akt
- věřitel uspokojuje svou pohledávku tím, že si nechá věc, kterou by nám jinak vrátil (autoservis zadrží auto, dokud nezaplatíme za opravu)
- vrátí nám ji pokud mu dáme peníze nebo poskytneme jinou dostatečnou jistotu
- týká se pouze věcí movitých
- nelze zadržovat věci podvodně nebo lstivě
- máme povinnost bezprostředně dlužníka informovat o tom, že jsme zadrželi jeho věc a proč
- pokud by došlo k soudnímu řízení, má věřitel prioritu před ostatními, při uspokojení pohledávky z ceny prodané zadržované věci
(věc se prodá, vyplatí se věřiteli cena a zbytek dostanou ostatní věřitelé nebo dlužník)

Občanské právo (část 3.)

Závazkové právo
- soubor právních norem, které upravují závazkové vztahy

Úvodní obecná ustanovení nám vytváří právní rámec pro:
1. Vznik
2. Změnu
3. Zajištění
4. Zánik
 závazkových vztahů

- na obecná ustanovení najdeme v občanském zákoníku zhruba 20 upravených smluv (smlouva nájemní, kupní, o výpůjčce, ...)

→ právní terminologie tyto smlouvy nazývá pojmenované smlouvy
(každá má svůj název a strukturu)

- účastníci právních vztahů nemusí využít těchto pojmenovaných smluv, mohou si vytvořit smlouvu vlastní, atypickou (nepojmenovanou)
- druhou možností je použít smlouvu smíšenou (sestavenou z různých smluv)

- účastníkem závazkového vztahu může být jakákoli fyzická i právnická osoba (tuzemská i zahraniční)

Držba

- faktické ovládání věci

1. Vlastník
- úprava vlastnictví

2. Není vlastník
- není vlastníkem, i když má věc v držení

 oprávněný
- v dobré víře si myslí, že je vlastník, ale není
(nesprávný dědic, někdo si koupil kradené auto, ...)
- má právo užívat věc i její výnosy
- pak jí musí vrátit vlastníkovi
- má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (potahy v autě, ...)
 neoprávněný
- z toho, co zažil, nemůže předpokládat, že mu ta věc může patřit
(nalezená věc, ...)
- musí věc vydat oprávněnému vlastníkovi
- musí mu uhradit škodu, která mu mohla vzniknout neoprávněnou držbou

Vydržení
- dlouhodobá nepřetržitá oprávněná držba
- Může vzniknout vlastnické právo:
o u movitých věcí za 3 roky
o u nemovitých je to za 10 let

Věcná práva k cizím věcem

a) věcná břemena
- týkají se pouze nemovitostí
- omezují určitým způsobem vlastníka nemovitosti
• něco trpět (cesta přes náš pozemek)
• zdržet (nemůžeme stavět na našem pozemku z důvodu archeologických nálezů)
• konat (pečovat o pramen pitné vody na našem pozemku)

- nemusíme mít povinnosti, ale i práva v podobě věcného břemena
 právo spojené s vlastnictvím nemovitosti
(právo užívat cestu na vedlejším pozemku, když k mému není přístup)

 právo, které má podobu věcného břemena náleží konkrétné osobě
(starší manželé prodají dům a mají právo tam bezplatně do smrti žít)

Věcná břemena vznikají:
a. písemnými smlouvami (zapsat může pouze vlastník nemovitosti)
b. v dědickém řízení
c. vydržením

Věcná práva zanikají:
a. písemnými smlouvami

Věcná práva zanikají:

b. rozhodnutím státního orgánu
c. ze zákona

- zanikají i trvalou nevratnou změnou na konkrétní věci
- pokud věcné břemeno patřilo konkrétní osobě, zanikne jeho smrtí
- věcné břemeno se nedědí

- k právnímu účinku (vznik, zánik věcného břemena) je nutný zápis do katastru nemovitostí
b) zástavní právo
- věřitel
- dlužník
- vztah mezi věřitelem a dlužníkem
- mezi nimi je zástava (věc, která slouží k zajištění pohledávky)
→ věřitel dlužníkovi poskytne peníze; dlužník věřiteli zástavu (movitou nebo nemovitou)

Movitá (soused nám půjčí peníze a my mu dáme do zástavy rádio)
Nemovitost
- nazýváme hypotékou
- informace o tom, že je nemovitost zastavena je zapsána v katastru nemovitostí
(ústav poskytne finance třeba na stavbu a pokud přestaneme platit, zabaví nám dům)

Dědění ze zákona:

3. Sourozenci zůstavitele rovným dílem a osoby, které žili se zůstavitelem alespoň jeden rok před jeho smrtí, ...
- pokud nedědí jeden ze sourozenců, dědí děti sourozence
- dědí stejným dílem

4. Prarodiče zůstavitele stejným dílem
- nedědí-li, tak dědí jejich děti (strýc a teta zůstavitele)

- potomci zůstavitele jsou neopomenutelní dědicové (nesmí se na ně zapomenout)
- pokud jsou nezletilí, musí dostat podíl ve výši alespoň toho, co by dostali, pokud by se dědilo ze zákona
- zletilí dědí alespoň polovinu tohoto dědictví ze zákona

Zůstavitel je může vydědit:
- pokud nepomohl zůstaviteli v nemoci a stáří, dlouhodobě o něho nejevil zájem, vede dlouhodobě nezřízený život

- mohou se zdědit dluhy do výše ceny majetku, který dědíme
- dědictví můžeme odmítnout, ale musíme ho odmítnout jako celek
- dědit nebude ten, kdo spáchal úmyslný trestný čin proti zůstaviteli nebo jeho rodině
- může dědit, jen pokud mu zůstavitel odpustil

Právo duševního vlastnictví

- nehmotná věc

Prameny:
a) občanské právo
b) obchodní právo

A:
- zákon o právu autorském 121/2000 Sb.
- podle tohoto zákona právo na:
o ochranu autorství
o nedotknutelnost svého díla
o nakládat se svým dílem
o udělení souhlasu k jeho uveřejnění, užívání
o odměna za svojí tvůrčí práci
- platí po dobu jeho života +70 let po jeho smrti
- po smrti přecházejí práva na autorovy dědice
- pokud bylo něco poškozeno má právo na zadostiučinění
- v případě škody na náhradu škody

B:
O vynálezech a zlepšovacích návrzích – 3/2001Sb.
O užitných vzorech – 4/2001Sb.
Průmyslové vlastnictví – 207/2000Sb.

Občanské právo (část 2.)

Dědické právo
- upravuje právní vztahy za zemřelého (zůstavitele) na dědice
→ převod majetku
- dědit může osoba fyzická i právnická
- dědictví potvrzuje soud
- řeší i případy, když se nemohou dědici na rozdělení dohodnout
- dědictví přechází na dědice dnem smrti zůstavitele, nikoliv dnem nabytí právní moci

Dědit je možné:
- ze závětí, ze zákona nebo obojím způsobem
(závět = poslední vůle = testament)
- závěť se pořizuje formou notářského zápisu nebo způsobem stanoveným zákonem (ručně napsat a podepsat)

Dědění ze zákona:
1. Děti (vlastní + nevlastní) + manžel(ka)
- rovným dílem (manžel(ka) alespoň 50%; zbytek děti)

2. Manžel(ka) + rodiče zůstavitele + osoby, které alespoň jeden rok žili se zůstavitelem ve společné domácnosti, podíleli se na jejím chodu nebo byli výživou na zůstaviteli závislí
- stejným dílem, ale manžel alespoň 50% dědictví

Spoluvlastnictví

- když vlastnictví přejde na jednoho, tak musí ostatním vyplatit hodnotu jejich podílů
- pokud nemůže vyplatit ostatní, tak věc prodá a peníze se rozdělí podle výše podílu
- pokud jeden ze spoluvlastníků podá u soudu žádost o vypořádání podílového spoluvlastnictví, soud většinou vyhoví
→ soud ji zamítne v případě, kdy se jedná o spekulativní záměr (chce vyplatit ostatní teď, protože roste inflace a on na tom pak vydělá)

- všichni spoluvlastníci podle svých podílů rozhodují o tom, jak se bude s věcí zacházet (práva a povinnosti – náklady a příjem se dědí podle výše podílů)
- vyřešením podílového spoluvlastnictvím nesmí být dotčena práva jiných subjektů (např. Hypoteční banky, která má objekt v zástavě)

Společné jmění manželů
- vzniká pouze mezi manžely
- manželé jsou považováni za jediný subjekt (vlastník společné věci)
- jsou zavázány společně a nerozdílně
- společné jmění manželů tvoří majetek, který vznikl za dobu trvání manželství s výjimkou toho majetku, který jeden z manželů získal dědictvím, dostal darem nebo získal restitucí (navrácením majetku – jednomu z manželů musel ten majetek náležet už před uzavřením manželství)
- pokud chce jeden z nich podnikat, může použít společného jmění jen se souhlasem druhého z manželů

Správa společného majetku

- oba mohou provádět správu majetku
- pokud jde o závažnější věci (hypotéka, prodání domu, ...) musí to být se souhlasem obou manželů
- když vznikne dluh, může být uhrazen ze společného jmění
- společné jmění zaniká zánikem manželství nebo pokud je jeden z manželů odsouzen pro trestný čin k propadnutí majetku

Vypořádání společného jmění manželů
o dohodou
o soudem
o ze zákona

Ze zákona:
- pokud do tří let od zrušení společného jmění manželů nedojde k jeho vypořádání dohodou ani rozhodnutím soudu, tak každému připadnou věci, které bezprostředně využívá (věci osobní potřeby) a zbytek se rozdělí na polovinu
- stejným způsobem se posuzují pohledávky, závazky manželů a majetková práva

Vyvlastnění

- stát proti vůli vlastníka vezme jeho věc za náhradu
- pouze za podmínek stanovených zákonem
- pouze ve státním nebo veřejném zájmu (vedení silnice, v případě ohrožení státu – auta, ...)

Vlastnický vztah vzniká:
- smlouvou (kupní, směnná, darovací, ...)
- rozhodnutím státního orgánu (vypořádání společného jmění manželů)
- jinou skutečností stanovenou zákonem (vydržením – ovládání věci; její vlastnění)
- dědictví (majetek zemřelého na pozůstalého)

- smlouvy k hmotným věcem nemusí mít písemnou podobu (přechází převzetím věci)
- u věcí nemovitých je nařízena písemná podoba (přechází dnem zápisu do katastru nemovitostí)

Vlastnictví
 smlouvou
 dědictvím

- k nalezené věci nenabýváme vlastnické právo
- vydáme je vlastníku nebo státnímu orgánu
- pokud se do roka nenajde majitel, připadá do vlastnictví státu
- náleží nám nálezné ve výši 10% ceny věci

Spoluvlastnictví

- konkrétní věc mohou vlastnit dvě i více osob
- nejčastěji vzniká manželským párům a při dědění

o Podílové vlastnictví
o Společné jmění manželů

Podílové vlastnictví
- osoby, které věc vlastní mají každá určitý podíl
- rozhodování o společné věci probíhá na základě většiny (sčítání podílů jednotlivých účastníků)
- podíly se dají převádět na jiné osoby bez souhlasu ostatních podílníků (na rodiče, potomky – v přímé rodinné linii)
- pokud chtějí podíl převést na jinou osobu, mají ostatní spoluvlastníci překupní právo (nabídne podíl k odkoupení ostatním spoluvlastníkům)
- pokud ho nebudou chtít odkoupit, mohu převést podíl na někoho jiného

Podílové spoluvlastnictví může být zrušeno
o na základě dohody spoluvlastníků
o rozhodnutím soudu

- pokud se jedná o věc nemovitou musí být zrušení podílnictví provedeno písemnou formou
- pokud je věc dělitelná (peníze), dělí se mezi spoluvlastníky podle výše podílu spoluvlastníků
- pokud je věc nedělitelná (nemovitost), tak se musí spoluvlastníci dohodnout nebo vypořádání provede soud

VĚCI NEHMOTNÉ

- nemají hmotnou podstatu a zřetelné prostorové vymezení
- produkty myšlení (nápady)

Např.: vynálezy; know-how; průmyslové vzory; zlepšovací návrhy; technologické postupy; literární, vědecká a umělecká díla; ...

- mají majetkovou hodnotu

Licenční smlouva
- uzavře ji vynálezce s firmou
Ochranná známka
- chrání se zboží před napodobením
(karlovarské sklo, škodovka, Opavia, baťa, ...)

Pohledávky

Ochrana osobnosti
- život, zdraví, čest, jméno, projevy osobní povahy, ...
- bez souhlasu se nesmí zveřejňovat fotografie, zvukové nahrávky, písemnosti, podobizny, ...
- bez souhlasu mohou být použity k vědeckým, uměleckým účelům, tiskovým, filmovým, televizním, ...
- k úředním účelům v mezích zákona

Ochrana osobnosti

- postižená osoba má právo na zadostiučinění (veřejná omluva, peněžní náhrada)
→ v případě škody i odškodnění
- je poskytováno fyzickým osobám

Věcná práva
o vlastnictví
o spoluvlastnictví
o dražba a věcná práva k cizím věcem (věcná břemena, zástavní právo, zadržovací právo)

Vlastnictví
- vlastník může držet, užívat a disponovat svým majetkem; všichni ostatní to musí respektovat

„Sousedské právo“
- žádný ze sousedů nás nesmí obtěžovat (hlukem, prachem, zápachem, stíněním, znečišťováním, ...)
- soused má právo vstoupit na náš pozemek, stavbu, když to vyžaduje údržba jeho pozemku (např. ostříhat živý plot)

Právní pojetí věcí, majetek

→ nemůže to být ovzduší, voda z tekoucích řek, ...

- ani předměty, které se staly součástí jiné věci (elektrické rozvody v domě)

Základní rozdělení věcí
- hmotné x nehmotné
- majetek osob se skládá z hmotných a nehmotných věcí, patří sem i pohledávky a dluhy

VĚCI HMOTNÉ
- ohraničené, vnímatelné, vymezené, ...

1. Věci movité a nemovité
- movité (přemístitelné – auto)
- nemovité (nelze je přemístit – pozemky, budovy, stavby, ...)

Katastrální úřad
- soupis všech nemovitostí
→ Katastr nemovitostí ČR
(adresa, poloha, výměra pozemku, majitelé, typ pozemků → kupní smlouvy, geometrické plány, doklady hypotečních bank, ...)
- je veřejný (výpisy a fotokopie za úplatu)
- co je v katastru, to je závazné pro právní úkony

VĚCI HMOTNÉ

2. Věci spotřebitelné a upotřebitelné
- spotřebitelné (jsou užity jen jednou)
- opotřebitelné (používáním se opotřebovávají, postupně tak ztrácejí svou hodnotu, ale nezaniknou ...)

3. Věci zastupitelné (hromadné) a nezastupitelné (individuálně určené)
- zastupitelné (použitelné jen v určitém množství, objemu – zrnko mouky)
- nezastupitelné (určeny jednotlivě – stroj)
4. Věci dělitelné a nedělitelné
- dělitelné (lze je rozdělit, aniž by zanikla jejich podstata – pozemky, hromadné věci, ...)
- nedělitelné (nemůžu je rozdělit – auto)

- pokud je potřeba je rozdělit (dědictví) → vznikají objektivní podíly (vyjádřeny procentem nebo zlomkem – budova)

5. Věc hlavní a její součásti nebo příslušenství
(Příklad: hlavní – auto; součást – kola; příslušenství – lékárnička)

Součást
- nemůže být oddělena od určité věci, aniž by zanikla její podstata

Příslušenství
- samostatné
- mělo by být užíváno společně s hlavní věcí

Občanské právo (část 1.)

- v občanskoprávních vztazích platí, že je dovoleno vše, co není výslovně zákonem zakázáno
- u zásahů státních orgánů je zakázáno vše, co není výslovně zákonem dovoleno

Občanský zákoník číslo 40/1964 Sb. (devětkrát novelizován →
č. 47/1992 Sb.)
- hlavní pramen občanského práva

- občanské právo je nejstarší, tradičně nejvýznamnější a nejobsáhlejší částí práva soukromého

Práva věcná a závazková
a) Věcná
- například vlastnictví
- upravují vztahy při nakládání s věcmi, které náleží fyzickým nebo právnickým osobám a pomocí nichž uspokojují své potřeby

b) Závazkové
- vychází z toho, že žádný z nás není soběstačný, každý si může od jiných subjektů obstarávat věci, služby

Práva věcná a závazková

→ osoba má oprávnění požadovat splnění nějaké povinnosti

Oprávnění = pohledávka
Oprávněná osoba = věřitel
Dluh (závazek) = povinnost
Povinná osoba = dlužník

- upravuje vztahy mezi věřitelem a dlužníkem (prodávající x kupující)
- pohledávky, závazky vznikají převážně ze smluv

Např. kupní, nájemná, pojistná, ...

- u závazkového práva jsou určené osoby (dlužník je známý)
- u věcného práva není dlužník známý

→ nárok tu směřuje proti každému, kdo by osobu v jejím vztahu rušil

Právní pojetí věcí, majetek
- předmětem občanského práva jsou věci (hmotné), práva (nehmotné – licence), majetkové hodnoty

- právo chápe věc pouze pokud je ohraničena, smyslově vnímatelná a má svojí hodnotu, cenu

Legislativní proces

Předseda PS postoupí přijatý zákon prezidentu republiky. Vrátí-li prezident republiky přijatý zákon Sněmovně s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen předloží předseda Sněmovny vrácený zákon PS k opětovnému hlasování.
Setrvá-li Sněmovna na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády, tyto zákony se pak zapisují do sbírky zákonů.

Občanské právo (část 1.)

a) zabývá se majetkovými vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami
b) dále upravuje vztahy mezi právnickými, fyzickými osobami a státem
c) upravuje vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti

- existují specializovaná právní odvětví (např. obchodní zákoník), který řeší i záležitosti upravené občanským zákoníkem
- pokud speciální předpisy danou záležitost neřeší, užívá se všeobecná ustanovení občanského práva
(volnější, více otevřeno zásahům smluvních stran)

- obsahuje normy dispozitivní (dávají dispozice k různým úpravám; není striktně dáno, jak se má postupovat)
- spory mezi zúčastněnými stranami řeší soud

Hlava V.

Právo na soudní a jinou právní ochranu
Článek 36
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy
Článek 37
Každý má právo odepřít výpověď
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni
Právo na tlumočníka
Článek 38
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Hlava VI.
Ustanovení společná
Článek 42
Pokud listina používá pojmu „občan“ rozumí se tím státní občan České a Slovenské federativní republiky

Legislativní proces

Komory jsou schopné usnášet se za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
K přijetí ústavního zákona je potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny všech senátorů.
Právo podat návrh zákona Poslanecké sněmovně má podle poslanec, skupina poslanců, Senát (jako celek), vláda nebo zastupitelstvo vyšších územně samosprávných celků (krajů).
Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů. Nevyjádří-li se do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
Návrh zákona, s nímž PS vyslovila souhlas, zašle její předseda bez zbytečného odkladu Senátu.
Návrh zákona je přijat, pokud jej Senát schválí, nebo se k němu do třiceti dnů od postoupení neusnese či vyjádří vůli se takovým návrhem nezabývat.
Jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, hlasuje o něm PS znovu, schválí-li jej PS nadpoloviční většinou všech poslanců je návrh zákona přijat.
Jestliže Senát vrátí Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm PS ve znění schváleném Senátem; jejím usnesením je zákon přijat.
Neschválí-li PS návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, návrh zákona je přijat, schválí-li jej PS nadpoloviční většinou všech poslanců

Hlava II.

Článek 8
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Článek 9
Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám
Článek 10
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Oddíl II.
Politická práva
Článek 17
Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
Cenzura je nepřípustná.
Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Článek 18
Petiční právo je zaručeno. (Petice = k problému se vyjádří více lidí a názor podepíší ...)
Článek 19
Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

Hlava III.

Práva národnostních a etnických menšin
Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Článek 25
Občanům národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj-
Rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
Hlava IV.
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Článek 26
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.

Článek 27
Každý má právo svobodně se sdružovat
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu
Právo na stávku je zaručeno; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.

HLAVA OSMÁ – Přechodná a závěrečná ustanovení

Listina základních práv a svobod

Zákon č. 2 / 1993 Sb. LZPS
• Ratifikovaná mezinárodní úmluva (přijatá ze zahraničí)
• LZPS = 6 hlav => 44 článků

Rozčlenění:

Hlava první - Obecná ustanovení
Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody
Oddíl první - Základní lidská práva a svobody
Oddíl druhý - Politická práva
Hlava třetí - Práva národnostních a etnických menšin
Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva
Hlava pátá - Právo na soudní a jinou právní ochranu
Hlava šestá - Ustanovení společná

Hlava I.
Obecná ustanovení
Článek 1
Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Hlava I.

Článek 2
Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 3
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti.

Hlava II.
Lidská práva a základní svobody
Oddíl I.
Základní lidská práva a svobody
Článek 6
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Nikdo nesmí být zbaven života.
Trest smrti se nepřipouští.
Článek 7
Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

HLAVA SEDMÁ - Územní samospráva

Článek 101
(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.
(3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.

Článek 102
Funkční období zastupitelstva je čtyřleté.

Článek 104
(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.
(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

14 vyšších územních samosprávných celků:
Ústecký kraj - Ústí nad Labem
Karlovarský kraj - Karlovy Vary
Plzeňský kraj - Plzeň
Jihočeský kraj - České Budějovice
Vysočina - Jihlava
Jihomoravský kraj - Brno
Zlínský kraj - Zlín
Moravskoslezský kraj - Ostrava
Olomoucký kraj - Olomouc
Pardubický kraj - Pardubice
Královéhradecký kraj - Hradec Králové
Liberecký kraj - Liberec
Středočeský kraj - Praha
Praha

HLAVA ČTVRTÁ - Moc soudní

Soudy
Článek 90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Článek 91
(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.

Článek 92
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.

Článek 93
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

Článek 94
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci

Článek 96
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

HLAVA PÁTÁ - Nejvyšší kontrolní úřad

Článek 97
(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2) Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.

HLAVA ŠESTÁ - Česká národní banka
Článek 98
(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu (aby příliš nenarůstala inflace); do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.


HLAVA SEDMÁ - Územní samospráva
Článek 99
Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

Článek 100
(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.
(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

HLAVA ČTVRTÁ - Moc soudní

Článek 86
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Článek 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,

Článek 88
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.

Článek 89
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná

Článek 69
(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.

Článek 70
Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. (podnikání)

Článek 73
(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
Článek 74
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

Článek 76
(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Článek 78
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

Ministerstva:

Ústřední orgány ČR
Ministerstvo dopravy
Ministerstvo financí
Ministerstvo informatiky
Ministerstvo kultury
Ministerstvo obrany
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo vnitra
Ministerstvo zahraničí
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí

HLAVA ČTVRTÁ - Moc soudní
Článek 81
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

HLAVA ČTVRTÁ - Moc soudní

Článek 82
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu.
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.


Ústavní soud
Článek 83
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Článek 84
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.

Článek 85
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce.

HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná

Článek 61
Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Článek 62
Prezident republiky
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
i) podepisuje zákony,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky

Článek 63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
g) jmenuje a povyšuje generály,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.

HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná

Článek 64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

Článek 65
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.

Vláda
Článek 67
(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

Článek 68
(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná

Článek 56
Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti dnů.

Článek 57
(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu (40 let).
(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

Článek 58
(1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů.
(2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.
(6) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.
(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.

Článek 59
(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor.

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná

Článek 50
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon.

Článek 51
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.

Článek 52
(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

HLAVA TŘETÍ - Moc výkonná
Prezident republiky
Článek 54
(1) Prezident republiky je hlavou státu.
(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.
(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. (Nemusí se nikomu ospravedlňovat.)

Článek 55
Volební období prezidenta republiky trvá pět let.

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná

Článek 19
(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. (Pasivní volební právo.)
(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. (Pasivní volební právo.)

Článek 21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.

Článek 22
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Článek 25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu, ...

Článek 27
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Článek 29
(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny.
(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná

Článek 30
(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.

Článek 36
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.

Článek 38
(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Člen vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení.

Článek 39
(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Ratifikace = podepsání, schválení

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná

Článek 41
(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

Článek 42
(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda.
(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.

Článek 44
(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.

Článek 45
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.

Článek 46
(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.

Článek 49
K ratifikaci (podepsání, schválení) mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

IV. Moc soudní

Složky

Trestní Občanská Správní

• Soustava soudů – okresní, krajské, vrchní, nejvyšší správní , Nejvyšší soud
• Soustava naších soudů je : Prvostoličná
Druhostoličná Lze se odvolávat

1. okresní soud  2. krajský soud  3. nejvyšší soud
1. krajský soud  2. vrchní soud  3. nejvyšší soud
1. krajský soud  2. vrchní soud  3. nejvyšší správní soud => úřední záležitosti

Ústavní soud
• Nesoudí
• Jeho smyslem je ochrana ústavnosti
• Nevydává rozsudky, ale usnesení u kterých posuzuje zda nejsou právní předpisy v rozporu s Ústavou

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná
Článek 15
(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

HLAVA DRUHÁ - Moc zákonodárná

Článek 16
(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.
(2) Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.

Článek 17
(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.

Článek 18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.
→ sečtou se hlasy, podle nich se rozdělí křesla v poslanecké sněmovně

(2) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému.

(3) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. (Aktivní volební právo.)

Všeobecného = volí všichni občané
Rovného = každý má jen jeden hlas
Přímého = volí se konkrétní osoba (nemůže za ní volit nikdo jiný)

Rozdělení státní moci:

• Moc zákonodárná
• Moc výkonná
• Moc soudní

II. Moc zákonodárná (Legislativní)

Parlament

Poslanecká Senát (S)
sněmovna (PS)

Poslanecká sněmovna
• 200 poslanců
• Volby do PS jsou v poměrném zastoupení
• Volby do PS se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného, přímého volebního práva
• Nikdo nemůže být současně v PS a S
• Zvolen do PS může být člověk, který dosáhl věku 21 let
• Poslanci mají imunitu  nelze je trestně stíhat a mají právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu jejich mandátu (funkční období)
• Schůze jsou veřejné
• Prezident může poslaneckou sněmovnu rozpustit v případě, že:
1. nevyslovila důvěru nové vládě
2. jestliže se do 3 měsíců neusnese na návrhu zákona o otázce důvěry
3. jestliže se PS není schopna déle jak 3 měsíce sejít

Senát

• 81 senátorů
• Volby do S = většinovým systémem

Aktivní a pasivní volební právo
Pasivní:
• právo být volen má do PS každý státní občan ČR, který dosáhl věku 21 let
• u senátoru se vyžaduje věk 40 let

Aktivní:
• právo volit má každý státní občan ČR., který dosáhl věku 18 let

Usnášení parlamentu
• musí být přítomna alespoň 1/3 jejich členů
• k přijetí usnesení je nutný souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů
• k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy (ratifikaci) se vyžaduje souhlas 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů

III. Moc výkonná

Vláda Prezident

Vláda

• Kolektivní orgán státní moci
• Řídí a kontroluje tzv. státní administrativní aparát
• Vydává vládní nařízení (> ½)
• Státní administrativní aparát = resorty – ministr (ministerstva)
• Předseda vlády = premiér

Prezident

• Nejvyšší orgán výkonné moci
• Je hlavou státu
• Je volen na 5-ti leté volební období
• Volitelný je občan, který dosáhl věku nejméně 40 let
• Nesmí být volen na více než 2 funkční období za sebou
• Prezident má právo rozpustit poslaneckou sněmovnu
• Má celkem 21 pravomocí:
a) Svolává zasedání poslanecké sněmovny
b) Jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády
c) Zastupuje stát navenek
d) Sjednává mezinárodní smlouvy
e) Je vrchním velitelem ozbrojených sil
f) Může odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem
g) Má právo udělovat amnestii (hromadné prominutí nebo zmírnění trestů)
h) Přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí a pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí ČR v zahraničí
i) Propůjčuje státní vyznamenání
j) Jmenuje soudce, generály a některé další významné funkcionáře ČR

Hlava první – Základní ustanovení

Článek 2
- lid je zdrojem státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
- každý občan může činit, co není zákonem zakázáno

Článek 3
- součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod

Článek 5
- politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran

Článek 6
- politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním

Článek 7
- stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství


Článek 9
- ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony

Hlava první – Základní ustanovení

Článek 11
- území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem

Článek 12
- nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství

Článek 13
- hlavním městem České republiky je Praha

Článek 14
- státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna

Prezidenti :
1. Masaryk
2. Beneš
3. Hácha
4. Beneš
5. Gottwald
6. Zápotocký
7. Novotný
8. Svoboda
9. Husák
10. Havel
11. Klaus (dříve ministr financí)

Ústava ČR

- 8 hlav a preambule
8. Základní ustanovení
9. Moc zákonodárná
10. Moc výkonná
11. Moc soudní
12. Nejvyšší kontrolní úřad
13. Česká národní banka
14. Územní samospráva
15. Přechodná a závěrečná ustanovení

I. Preambule
- věrni tradicím naší země
- občané jsou odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR
- jsou odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství
- odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu

Hlava první – Základní ustanovení
Článek 1
- ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát
- dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva

Soustava státních orgánů ČR

Živnostenské úřady
- dozor v oblasti živnostenského podnikání

Finanční úřady
- dozor v oblasti financí, správy daní

Okresní správy sociálního zabezpečení
- dohled a¨dozor v oblasti dávek sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění

Zdravotní pojišťovny
- veřejné zdravotní pojištění

Orgány inspekce práce a úřady práce
- dodržování zákoníku práce, bezpečnost práce

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
- dodržování pravidel hospodářské soutěže (zákaz kartelových dohod)

Úřad pro ochranu osobních údajů
- dohlíží na dodržování pravidel s manipulací s osobními údaji (skartování)

Česká obchodní inspekce + Státní zemědělská a potravinářská inspekce
- ochrana spotřebitelů (zboží, potravin)

Nezávislé orgány

Český statistický úřad
- počítá inflaci, růst HDP, správné výsledky voleb, ...

Energetický registrační úřad
- plyn, elektřina
- podporuje hospodářskou soutěž, ochrana spotřebitelů

Fond národního majetku ČR
- technicky realizovat jednotlivé kroky privatizace (majetek do soukromých rukou)
- spravuje státní podíly ve firmách

Národní bezpečnostní úřad
- bezpečnost citlivých informací
- bezpečnostní prověrky vysokých státních úředníků
Správa státních hmotných rezerv
- řídí hospodářská opatření při povodních, útoku, ...
- dohlíží nad hospodařením

Státní úřad pro jadernou bezpečnost
- dohlíží nad provozem jaderných elektráren (odpad, záření, ...)

Úřad průmyslového vlastnictví
- vydávají patenty, ochranné známky, značky, ...

Český úřad zeměměřičský a katastrální
- kartografie (mapy), zeměměřičství (geodesie)
- katastr nemovitostí (pozemky, domy, poloha, výměra, ...)

Ústava České republiky

Ústava = č. 1/1993 Sb.
Listina základních práv a svobod = č. 2/1993 Sb.

Předcházející ústavy:
4. Ústavní listina československé republiky
→ první ústavní zákon: č. 121/1920 Sb.
- demokratický stát
- zrušila uznávání šlechtických titulů (rodových výsad)
- zaručovala autonomii Podkarpatské Rusi (vlastní sněm a guvernér)
- národní shromáždění (300 poslanecká sněmovna; 150 senát)

5. Ústava československé republiky („ústava devátého května“)
→ č. 52/1948 Sb.
- Slovensko má samostatné orgány
- lidově demokratický stát
- znárodnění majetku (peněžnictví, velkoobchod, průmysl, nerostná bohatství)
6. Ústava československé socialistické republiky
→ č. 100/1960 Sb.
- dělnictvo, rolnictvo, inteligence
- komunistická strana Československa
- plánované hospodářství (pětiletky)
1968 → doplněna zákonem o federaci

Hlava V.

Článek 37
Každý má právo odepřít výpověď
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni
Právo na tlumočníka
Článek 38
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Článek 40
Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy
Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. = Presumpce neviny
Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby
Obviněný má právo odepřít výpověď
Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby.
Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.

Hlava VI.

Ustanovení společná
Článek 42
Pokud listina používá pojmu „občan“ rozumí se tím státní občan České a Slovenské federativní republiky

Soustava státních orgánů ČR

Pravomoci:
1. Normativní pravomoc (zákonodárná)
- parlamentní
2. Výkonná pravomoc
- prezident a vláda
3. Zřizovací pravomoc
- státní orgány vytváří komise a další orgány
4. Schvalovací pravomoc
- orgán schválí nebo neschválí rozhodnutí jiného státního orgánu (rozhodnutí vyššího stupně soudu o odvolání nižšího státního orgánu)
5. Rozhodovací pravomoc
- hlavní náplň každého státního orgánu
- rozhoduje
6. Kontrolní pravomoc
- dozor, dohled

Hlava IV.

Článek 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.
(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.
Článek 33
Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
Bezplatné vzdělání v základních a středních školách, za podmínek i na vysokých školách.
Článek 34
Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
Článek 35
Každý má právo na příznivé životní prostředí.
Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a

Hlava V.
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Článek 36
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy

Hlava IV.

Článek 27
Každý má právo svobodně se sdružovat
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu
Právo na stávku je zaručeno; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.
Článek 29
Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě povolání.
Článek 30
Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví.

Hlava III.

Práva národnostních a etnických menšin
Článek 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Článek 25
Občanům národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj-
Rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

Hlava IV.
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Článek 26
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.

Hlava II.

Článek 9
Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám
Článek 10
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Článek 11
Každý má právo vlastnit majetek
Článek 12
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů.
Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Článek 14
Svoboda pohybu a pobytu je zaručena
Článek 15
Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
Článek 16
Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

Oddíl II.

Politická práva
Článek 17
Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
Cenzura je nepřípustná.
Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Článek 18
Petiční právo je zaručeno. (Petice = k problému se vyjádří více lidí a názor podepíší ...)
Článek 19
Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
Článek 20
Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
Článek 21
Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.

Hlava I.

Článek 3
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti.

Hlava II.
Lidská práva a základní svobody
Oddíl I.
Základní lidská práva a svobody
Článek 6
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Nikdo nesmí být zbaven života.
Trest smrti se nepřipouští.
Článek 7
Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Článek 8
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Předcházející ústavy:

2. Ústava československé republiky („ústava devátého května“)
→ č. 52/1948 Sb.
• Slovensko má samostatné orgány
• Lidově demokratický stát
• Znárodnění majetku (peněžnictví, velkoobchod, průmysl, nerostná bohatství …)


3. Ústava československé socialistické republiky
→ č. 100/1960 Sb.
• Dělnictvo, rolnictvo, inteligence
• Komunistická strana Československa
• Plánované hospodářství (pětiletky)
• 1968 – doplněna zákonem o federaci

Ústava

- 7 hlav a preambule
1. Základní ustanovení
2. Moc zákonodárná
3. Moc výkonná
4. Moc soudní
5. Nejvyšší kontrolní úřad
6. Česká národní banka
7. Územní samospráva
Přechodná a závěrečná ustanovení

Preambule

- věrni tradicím naší země
- občané jsou odhodláni budovat, chránit a rozvíjet ČR
- jsou odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství
- odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu

Zákon č. 3 / 1993 Sb. O státních symbolech
Velký státní znak
2 ocasý lev – Čechy
1 orlice – Morava
1 orlice – Slezsko

Malý státní znak
2 ocasý stříbrný lev (znázorňuje velikost ČR – je ve skoku)

Vlajka Česká + Barvy ČR
Bílá, červená, modrá (modrý klín ½)

Vlajka prezidenta republiky – Standarta

Státní pečeť

Státní hymna : slova – J. K. Tyl (Fidlovačka) ; hudba – František Škroup

Listina základních práv a svobod

Zákon č. 2 / 1993 Sb. LZPS
• Ratifikovaná mezinárodní úmluva (přijatá ze zahraničí)
• LZPS = 6 hlav => 44 článků

Rozčlenění:

Hlava první - Obecná ustanovení
Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody
Oddíl první - Základní lidská práva a svobody
Oddíl druhý - Politická práva
Hlava třetí - Práva národnostních a etnických menšin
Hlava čtvrtá - Hospodářská, sociální a kulturní práva
Hlava pátá - Právo na soudní a jinou právní ochranu
Hlava šestá - Ustanovení společná

Hlava I.
Obecná ustanovení
Článek 1
Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Konfederace

- jde o volné sdružení států, ve kterém každý stát je samostatným subjektem mezinárodního práva
- ústředním orgánům konfederace jsou dány jen nezbytné (omezené) pravomoce pro fungování konfederace
- konfederace bývá přechodným stavem
(buď, že se federace rozpadla na jednotlivé státy – Sovětský svaz
nebo, když se jednotlivé státy sdružují – USA, Švýcarsko)

2. Nejvyšší orgány státní moci a správy
- ústavách bývá uzákoněno, jak se tyto orgány vytváří, zda volbou nebo jmenováním
- sloučení těchto orgánů, pravomoci a jejich vzájemné vztahy

3. Rozdělení státní moci
- bývá rozdělena do tří složek
a) zákonodárná
- volené zákonodárné orgány, parlament
b) výkonná
- prezident, vláda

c) soudní
- tvoří soustavy soudů

- dělí se proto, aby nedocházelo k soustředění moci (pravomoci) u jednoho státního orgánů a nebylo toho zneužito k potlačení demokracie a zavedení diktatury

Konfederace

4. Základní práva a svobody občanů
- vycházejí z několika dokumentů, kterými jsou:
a) Všeobecná deklarace lidských práv
b) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech
c) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

- vydalo Valné shromáždění OSN (Organizace spojených národů)
- vychází z toho, že by všichni občané měli požívat stejných svobod a práv bez rozdílu jejich rasy, náboženství, politického přesvědčení, národnostního
- původu, sociálního původu, rodu, majetku, ...

Ústavní právo a Ústava České republiky

Ústava = č. 1/1993 Sb.
Listina základních práv a svobod = č. 2/1993 Sb.

Předcházející ústavy:
1. Ústavní listina československé republiky
→ první ústavní zákon: č. 121/1920 Sb.
• Demokratický stát
• Zrušila uznávání šlechtických titulů (rodových výsad)
• Zaručovala autonomii Podkarpatské Rusi (vlastní sněm a guvernér)
• Národní shromáždění (300 poslanecká sněmovna; 150 senát)

Prameny ústavního práva

(kvalifikovaná většina = o něco více než 50%; je vždy stanovena zlomkem např. 3/5)

- je to nejvyšší zákon ve státě
- může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony
- všechny právní předpisy, které mají větší sílu musí být v souladu s ústavou

Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují:
1. Typ státu (státní řízení, uspořádání)
- republika (ČR)
- monarchie (Velká Británie)

- může být:
a) unitární (jednotný) stát → Lotyšsko
b) federace → USA, Německo

Znaky federace:
- pevný svazek států, který má společnou jednotnou zahraniční politiku, měnu, prezidenta, daňovou soustavu, armádu, soustavu spojů, ...
- federace vystupuje v ústavním právu jako jediný subjekt mezinárodního práva
- je důležité, aby byli přesně stanoveny pravomoce (kompetence) a působnost ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby nedocházelo ke kompetenčním sporům

Systém práva třídíme

11. Soudní právo
- zahrnuje procesní právo:
a) ústavní

b) občanské
- stanovuje postup soudního řízení

c) trestní
- stanovuje postup soudního řízení
- + to, co soudnímu řízení předchází (vyšetřování trestních činů)

d) správní
- přezkoumat rozhodnutí správních orgánů soudem

Rozdělení práva:
- veřejné x soukromé

1. Veřejné
- upravuje takové vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako nositelé moci vůči podřízeným osobám

Rozdělení práva:

Příklad: Trestní nebo správní právo
2. Normy soukromého práva
- upravují společenské vztahy na základě rovnosti účastníků i v případech, kdy je účastníkem stát nebo státní orgán

Příklad: Občanské právo, Rodinné právo

Ústavní právo

- je to soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě, kterými jsou:
a) uspořádání státu
b) rozdělení a výkon státní moci
c) základní práva a svobody občana

Prameny ústavního práva
- ústava a ústavní zákony
→ jsou nejvyšší podle právní síly
- od ostatních zákonů se odlišují tím, že mají jinou formu a jiný způsob schvalování
- k jejich přijetí je kvalifikovaná většina

Systém práva třídíme

7. Správní právo
- upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu

8. Pozemkové právo
- soubor právních norem, které upravují vztahy k půdě

9. Trestní právo
- vymezuje, která jednání jsou trestné činy a také za ně hrozí sankce

a) trestní právo hmotné
- o konkrétních činech v skutkové podstatě trestního práva

b) trestní právo procesní
- řeší, kdy je žalován
- proč a jakým způsobem bude žalován a vyslýchán
→ řeší proces trestního řízení

10. Mezinárodní právo
a) soukromé
- řeší všechny případy, kde se jedná o určitý mezinárodní prvek
- obsahuje kolizní normy, které stanovují podle kterého práva se bude řídit

b) veřejné
- nepatří do systému práva
- není závazné, nelze ho vynutit
- úmluvy a dohody mezinárodních subjektů (většinou států)
Například: UNESCO (ochrana světového kulturního dědictví)

Systém práva třídíme

2. Občanské právo
- upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob



3. Pracovní právo
- soubor právních norem upravujících pracovní vztahy a další vztahy, které s výkonem práce souvisí

4. Obchodní právo
- upravuje vztahy mezi podnikateli

5. Finanční právo
- upravuje finančně právní vztahy a peněžní záležitosti

6. Rodinné právo
- soubor právních norem, který upravuje vztahy mezi:
= rodiči a dětmi
= manželi
= při náhradní výchově dětí

Předpoklady vzniku právní odpovědnosti

4. Zavinění
- subjekt, který se dopustil protiprávního jednání ho úmyslně zavinil

Předpoklady vzniku právní odpovědnosti
1. Objektivní
- protiprávní jednání, existence negativního důsledku, příčinný vztah

2. Subjektivní
- zavinění
Systém práva
- představuje obsahové uspořádání právních předpisů
- pro systém práva je důležité, co právní normy upravují (obsah)
- právní teorie rozeznává: formální x neformální prameny práva

1. Formální prameny práva
- všechny formy nebo podoby v jakých právní předpis vstupuje do právního řádu příslušného státu
- stávají se součástí právního řádu příslušného státu
- každé právní odvětví (trestné, občanské, ...) obsahuje soubor zákonů, vyhlášek, vládních nařízení, které jsou obsahově totožné (příbuzné)
- soubor těchto právních norem označujeme za formální prameny práva

Systém práva

Příklad:
Zákoník práce je formálním právem pracovního práva.
Občanský zákoník je formálním právem občanského práva.
= ptáme se, v jaké formě byl předpis vydán ...

2. Materiální prameny práva
- jsou to společenské problémy
- poměry, které vyžadují právní úpravu
Příklad:
Materiálním pramenem ochrany životního prostředí vznikají ekologické zákony.
= ptáme se, proč byl předpis vydán ...

Systém práva třídíme
a) podle společenských vztahů
- právní předpisy, které se týkají rodiny, podnikatelů, ...

b) podle právního odvětví
- můžeme vyčlenit:

1. Právo ústavní
- nadřazeno všem ostatním právním odvětvím
- patří sem ústava, ústavní zákony, listina základních práv a svobod
- obsahuje normy o uspořádání řízení státu, nejvyšších státních orgánech

Nepříznivé právní důsledky

- sankční povinnost, která vznikala v důsledku našeho protiprávního jednání
- může nastat vedle (dodat zboží – peníze za zpoždění) nebo místo (vadné plnění – odstranit vadu nebo náhradu škody) právní povinnosti
- odpovědným subjektem je ten, kdo se protiprávního jednání dopustil
- důsledky nese buď osoba, která se protiprávního jednání dopustila nebo jiná osoba (rodiče za nezletilé děti)

Funkce právní odpovědnosti
1. Preventivní
- předcházení
- působí na člověka, aby se choval podle práva a nedocházelo k jeho porušení
- právní odpovědnost nestačí stanovit, ale musí být státem i důkladně vymáhána

2. Reparační
- napravit újmu tomu, kterému byla protiprávním jednáním újma způsobena (spáchána)

→ Satisfakční funkce
- zadostiučinění v případě, kdy není újma majetkového charakteru (veřejná omluva, náhrada bolestného)

3. Represivní
- postih osobě, která se chová protiprávním způsobem (nad rámec reparační odpovědnosti)
- trest v trestním řízení, pokuta ve správním řízení, ...
- měla by působit výchovně, aby se to už neopakovalo → výchovná funkce

Předpoklady vzniku právní odpovědnosti

1. Protiprávní jednání
- jednání, které je v rozporu s platným právem

- dělíme na:
a) trestné činy
b) přestupky a jiné správní delikty
c) disciplinární přestupky (delikty)
d) porušení právních povinností
- založeny na principu rovnosti subjektu (prodávající musí odstranit škodu nebo ji nahradit)

2. Existence negativního důsledku
- musí existovat újma:
a) majetkový charakter
- škoda na výrobku, který jsme si koupili

b) nemajetkový charakter
- újma na cti nebo zdraví

3. Příčinný vztah
- vztah příčiny a následku mezi protiprávním jednáním (špatný materiál) a újmou (výrobek se rozbil)

Ad. C (Objekt (předmět) právního vztahu)

→ nepřímý objekt
- je to, k čemu chování účastníka a právního vztahu směřuje

A. Věci
- hmotné předměty a přírodní síly, jsou-li ovladatelné a slouží k uspokojování lidských potřeb

 Movité (obrazy, nábytek, socha, ...)
 Nemovité (pozemky, budovy, stavby, ...)

 Dělitelné (peníze, volné pozemky, akcie,...)
 Nedělitelné (auto, ...)

 Zastupitelné (potraviny – nemám rohlík, vezmu si housku)
 Nezastupitelné (archeologické nálezy, vzduch, ...)

B. Práva
- pohledávky

C. Nehmotné statky
1. Výsledky duševní činnosti
- vynález, objev, mám na něco svoje KNOW HOW – vymyslel jsem postup a já to můžu prodávat)

C. Nehmotné statky

2. Hodnoty lidské osobnosti
- čest, zdraví, život, jméno, ...

Druhy právních vztahů dělíme:
1. Podle právních odvětví
- pracovně právní vztahy
- občansko právní vztahy
- trestně právní vztahy

2. Podle vzájemného postavení subjektů právního vztahu
a) horizontální
- na stejné úrovni (rovné postavení)
b) vertikální
- určitý subjekt má mocenské oprávnění

Právní odpovědnost
- nepříznivé právní důsledky
- stanovené právní normou
- nastanou za podmínek stanovených právních norem
- v důsledku našeho protiprávního jednání

3. Stát + státní orgány

- stát je právnickou osobou
- charakter právnické osoby (tzv. veřejnoprávní korporace)
- mají i územní samosprávné celky (např. obce)
- stát jako právnická osoba se odlišuje od ostatních právních osob tím, že vykonává jinou činnost, má jiné poslání a jiným způsobem se tvoří jeho členská základna
- stát je subjektem mezinárodního práva a subjektem (účastníkem) ostatních právních vztahů, které upravují jednotlivá právní odvětví
- státní orgány jsou účastníkem (subjektem) právních vztahů správního práva
- státní orgány vystupují jménem svým nebo jménem státu

Zastoupení
- účastník právního vztahu umožní někomu jinému, aby za něco činil právní úkony a zastupoval ho
1. Na základě zákona
- rodiče jsou ze zákona zástupcem nezletilých dětí

2. Na základě úředního rozhodnutí
- při zbavení svéprávnosti je mu soudem stanoven opatrovník

3. Na základě smlouvy
- v tomto případě obdrží zástupce plnou moc, ve které je stanoveno, kdo, jakým způsobem a v jakém rozsahu konkrétně subjekt zastupuje

Ad. B (Obsah právního vztahu)

- obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti účastníků

Právo v smyslu subjektivním:
- povinnost znamená, že se účastník musí chovat předepsaným způsobem a v případě nedodržení povinnosti mu hrozí sankce
Právní nárok
- možnost právo úspěšně uplatnit

Právo
Povinnost
Právní norma

Ad. C (Objekt (předmět) právního vztahu)

→ přímý objekt
- rozumíme určité lidské chování v právním vztahu
- DÁT (kupní smlouva – prodávající=dát objekt; kupující= dát peníze)
- KONAT (každý zaměstnanec musí konat práci)
- ZDRŽET (zaměstnanec se musí zdržet chování = nesmí mu dát dovolenou v době nemoci zaměstnanci)
- STRPĚT (zaměstnavatel musí strpět to, že zaměstnankyně není v práci v době mateřské dovolené)

1. Fyzická osoba

2. Způsobilost k právním úkonům
- může ZAKLÁDAT, MĚNIT, RUŠIT své právní vztahy
→ od 18. let
(soud může zplnoletit 16-ti letého)

3. Způsobilost k protiprávním úkonům (deliktní)
- způsobnost k právním úkonům může být zrušena nebo neúplná při nesprávnosti nebo nezletilosti (rodič nebo zákonný zástupce)

2. Právnická osoba
- vytvořený subjekt, který v právních vztazích vystupuje jako fyzická osoba (člověk)
- podstatu právnických osob tvoří lidé nebo věci
Podle toho rozlišujeme:
1. Společenství osob = korporace
- obchodní společnosti, družstva
- korporace má svá práva a závazky, ale nejsou to závazky jednotlivých členů korporace

2. Společenství věcí a majetku
- nadace, fondy (mají-li peněžní podstatu)
→ za účelem humanitární pomoci)
- podniky, ústavy (pokud je podstatou majetkové zařízení – budovy)

2. Právnická osoba

3. Společenství právnických osob
– sdružují se, aby dosáhli společného cíle a chránili společně své zájmy
– nazývají se sdružení (sdružení vystupuje jako samostatný subjekt bez ohledu na jednotlivé členy)

- právnickou osobou může být pouze organizace, která vznikla předepsaným způsobem
- vznikají většinou na základě zakládacích listin a zapisují se buď do obchodního nebo jiných rejstříků
- zanikají výmazem z rejstříku, většinou likvidací organizace (společnosti)

Právnické osoby jsou zakládány:
a) z důvodu podnikatelského záměru
b) z důvodu, který s podnikáním nesouvisí
(seberealizace mimo podnikatelskou činnost – sportovní kluby, kultura, spolky, ...)

- při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými, které za ně jednají jejich jménem a na jejich účet
a) přímo
- jako jejich orgány
b) nepřímo
- na základě plné moci jako zástupci

OBSAHU

- týká se jednotlivých odvětví (finanční, pracovní, obchodní, živnostenské právo)

Publikace právních předpisů
- ústavní zákony, vládní nařízení jsou publikovány ve sbírce zákonů
- vyhlášky jednotlivých ministerstev jsou publikovány ve věstníku jednotlivých ministerstev
- obecní vyhlášky jsou publikovány na úřední desce a způsobem v obci obvyklým

- každá norma má v záhlaví číslo, název a kdo příslušnou normu vydal (jaký orgán)

- zákony jsou uspořádány chronologicky
- některé zákony nenahrazují staré, ale jen pozměňují určitou část
(novelizace – např. zákoníku práce)

- poslední věta každého předpisu, je věta o účinnosti předpisu

Platnost, účinnost a působnost
PLATNOST
- předpis vydal příslušný státní orgán
- předpis byl vydán předepsaným způsobem
- stal se součástí právního řádu
- právní norma platí v ČR, ale neplatí například v Německu
- jakmile je norma platná, spoluvytváří právní řád státu a je respektována hierarchie právní normy
- platnost právní normy může být ohraničena určitým časovým úsekem (např. rok) nebo vlivem události
- po uplynutí časového úseku pozbývá právní norma platnosti
- platnost je podmínkou pro působnost právní normy

ÚČINNOST

- povinnost se předpisem řídit (dodržovat jej)
- v závěru některých předpisů bývá uvedeno, že nabývá účinnosti dnem vyhlášení (platnost = účinnost)

VACATIO LEGIS – výraz pro období, kdy je norma platná, ale ještě není účinná

PŮSOBNOST
a) osobní
- na které osoby se právní předpis vztahuje
(všeobecná osobní působnost – občanský zákoník nebo omezená osobní působnost – řidiči motorových vozidel)

b) územní (prostorová, místní)
- vztahuje se na konkrétní území
(všeobecná – na ČR; omezená – na konkrétní obec)
- územní působnost se zásadně shoduje s územní působností orgánu, který jej vydal

c) časová
- je stanoveno od kdy (většinou i do kdy) je daný předpis účinný

d) věcná
- vymezuje, kterých záležitostí se daný předpis týká

- působnost vymezuje rámec ve kterém e vymezeno na koho se vtahuje a kdy ...

Právní vztahy

- jsou vztahy upravené právními normami, kterými se účastníci vztahu musí řídit
- strukturu právního vztahu utvářejí:
A. Subjekt právního vztahu (účastník)
B. Obsah právního vztahu
C. Objekt právního vztahu (předmět)

Ad. A (Subjekt právního vztahu)

- vstupují do právního vztahu a mají tam svá práva a povinnosti
- mohou vystupovat dva i více účastníků

Rozlišujeme:
- Jednoduché (2 účastníky)
- Složité (více účastníků)

Účastník:
1. Fyzická osoba
2. Právnická osoba
3. Stát + státní orgány

1. Fyzická osoba
Způsobilost
1. K právům a povinnostem (právní subjektivita)
- způsobilost být účastníkem právního vztahu a mít v něm svá práva a povinnosti
- právní subjektivita vzniká narozením a končí smrtí, případně prohlášením za mrtvého
- právní subjektivitu má i počaté dítě, pokud se narodí živé (může dědit)

Prameny práva v ČR

- normativní právní akty
a) Prvotní právní akty vydává:
• parlament – vydávají zákony a zákonná opatření
b) Sekundární právní akty vydává:
• orgány státní správy – vláda (nařízení provedení zákona); ministerstva; nižší státní orgány (obecní zastupitelstva) – obecně závazné vyhlášky

Struktura právních předpisů
§  odstavec  písmeno (paragraf 3, odstavec 2, písmeno a)
část  hlava  oddíl – rozsáhlé právní akty (část 8, hlava 6, oddíl 5)
hlava  článek – ústavní zákony
preambule – úvodní prohlášení a zásady

Právní a morální normy
Morální normy (náboženské, politické, interní, stavovské,
Právní normy – všeobecně závazné pravidlo chování
- jejich chování je vynutitelné státní mocí
- předepsaný způsob tvorby
- předepsaná písemná podoba
- za porušení hrozí sankce
- tvorba právních norem = legislativa
- právní předpis je soubor právních norem

Struktura právní normy

a) hypotéza – stanovení podmínky, za nichž se má určité pravidlo chování realizovat; je kritériem pro posouzení, zda se bude aplikovat na daný případ
b) dispozice – pro koho a jaká oprávnění či povinnosti vznikají
c) sankční hypotéza – stanoví podmínky, za kterých bude uplatněna sankce; porušení nějakých povinností, vyplývá z dispozice
d) sankce – stanoví důsledky porušení nějaké povinnosti, stanovené k dispozici

Druhy právních norem podle:
ZPŮSOBU
1. Zavazující
a) přikazující – nařizují určité chování (např. zaplatit daň z nemovitosti)
b) zakazující – zakazují určité činnosti (řidiči motorových vozidel nesmějí pít alkohol)
2. Opravňující
- poskytují určitou volbu v našem chování
- (např. ve smlouvě může i nemusí být sankce za nedodržení smlouvy)

ZÁVAZNOSTI
a) donucující – stanoví povinnosti bez jakýchkoliv odchylek od této povinnosti (např. povinnost proškolit o požární ochraně)
b) podpůrné – používá se tehdy, pokud se účastníci právního vztahu nedohodnou sami

Charakteristické rysy právního řádu:

2. tvoří určitý logický celek; tzn. právní normy na sebe navazují, doplňují se a nejsou mezi nimi žádné rozpory; žádný zákon nesmí být v rozporu s ústavou a žádný z prováděcích předpisů, nesmí odporovat zákonu – zužovat ani rozšiřovat; o soulad v právním řádu dbá Ústavní soud
3. všechny normy jsou projevem jediné vůle (schvaluje ho jeden legislativní orgán)
4. právní řád se neustále vyvíjí a mění

Právní věda orient. na výklad platných právních norem se nazývá právní dogmatika

Prameny práva
- Právní normy mohou být vyjádřeny různými normami, které se nazývají prameny práva

Druhy:
Normativní právní akty
- nejdůležitějším pramenem práva v ČR
- jsou výsledkem cílevědomé normotvorné činnosti státního orgánu

Precedenty
- rozhodnutí státních orgánů, které řeší případy právními normami dosud neupravené a podmínkou je, že rozhodnutí jsou aplikována na další obdobné případy, stávají se obecně platnými a závaznými
- užívá se v zemích angloamerické právní kultury

Normativní smlouvy

- nejsou výsledkem rozhodnutí jediného právního orgánu, ale jde o shodné projevy vůle dvou a více stran
- jsou pramenem převážně mezinárodního práva (někdo obecně sepsal dokument a ostatní státy se k němu připojují)

Právní obyčeje
- pravidla, která se ustálila dlouhodobou praxí
- jsou chápána jako závazná a jejich zachování je zajišťováno státní mocí
- pramen mezinárodního práva
- užívá se v zemích angloamerické právní kultury

Obecné právní zásady
- není vyžadována dlouhodobá praxe
- zásada: smlouvy je nutno dodržovat
- jsou platné pro angloamerickou právní kulturu
Právní síla pramenu práva
- právní norma určuje stupně právní síly (musí být v souladu s normami vyššího stupně právní síly  stejné platí pro prameny práva
- právní norma určuje stupně právní síly, může být změněna pouze normou stejného nebo vyššího stupně právní síly  stejné platí pro prameny práva

Základní pojmy teorie práva

Právo
- soubor pravidel chování, kterými se řídí a organizuje lidská společnost
- historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem států

Stát
- organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany, řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc
- měl by být uznán jako samostatný subjekt mezinárodního práva
- prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně závazná pravidla, jimiž usměrňuje chování obyvatelstva, různých organizací i státního administrativního aparátu
- všechna pravidla jsou právem příslušného státu
- pomocí administrativního aparátu a ozbrojené moci vynucuje dodržování svého právního řádu

Právní věda  dva významy práva:
a) právo objektivní (= soubor právních norem)
b) právo subjektivní (= oprávnění, nároky – s některými je spojena i odpovědnost)

Právo může být stanoveno státem a nebo může být státem převzato.

Právní řád

- tvoří všechny právní předpisy ve státě
- je stupňovitě uspořádán, a to podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů

- důležitost = právní síla (závisí na tom, který státní orgán předpis vydal a jak se nazývá

Právní normy dle právní síly:
Předpisy zákonné
1. ústava a ústavní zákony, listina základních práv a svobod
2. zákony a zákonná opatření
Předpisy prováděcí
3. vládní nařízení
4. vyhlášky ministerstev a ostatních úředních orgánů
5. obecně závazné vyhlášky nižších státních orgánů, např. obcí


Charakteristické rysy právního řádu:
1. tvoří uzavřený myšlenkový celek

Ambulantně

4. Primární péče – praktičtí lékaři
5. Specializovaná ambulantní péče – interna, oční, chirurgie, gynekologie,. ...
6. Zvláštní ambulantní péče – stacionáře, ústavy sociální péče, domácí lékařská (zdravotní) péče, nemocnice, ústavy

Pohotovostní a záchranná služba
- ambulance, zdravotní záchranná služba
- akutní péče poskytnutá lékařem nad rámec jeho ordinačních hodin

Preventivní péče
Děti – 9 preventivních prohlídek – do 1 roku
(první půlrok 6x a jednou za 3měsíce 3x)

→ dále pak 18 měsíců; 3 roky; poté každé 2 roky

Dospělí - 1 za 2 roky

- 2x ročně u zubaře (u mládeže do 18-ti let)
- dospělí 1-2x
- u těhotných minimálně 2x v průběhu těhotenství
- gynekologická (od 15-ti let 1x ročně)

Očkování

Dispenzární péče
- poskytování všem dětem od 1 roku života
- od 1 roku vybraným dětem (chronicky nemocným nebo ohroženým nemocí a to i důsledkem špatného rodinného zázemí)
- vybraným mladistvým
- těhotným ženám
- ženám, které užívají hormonální nebo nitroděložní antikoncepci
- vybraným dospělým

Smluvní zdravotní pojištění
- není povinné
- lidé, kteří nemají trvalý pobyt, nepracují a nechtějí být pojištění
- osoby, které se připojišťují nad rámec veřejného zdravotního pojištění
- nebo při cestě do zahraničí

- každá pojišťovna má povinnost vést tyto dva systémy odděleně

- řídí se zákonem o pojišťovnictví

Zdravotní právo

- pojištěnec je osoba, která má trvalý pobyt v ČR nebo cizinec, který pracuje u firmy, která má sídlo v ČR
- zaniká smrtí, ztracením nebo už nepracuje pro firmu se sídlem v ČR
- pojištěncem je osoba s trvalým pobytem v ČR nebo pracující pro firmy se sídlem v ČR
- každý má nárok na výběr zdravotní pojišťovny (9):

• Česká národní zdravotní pojišťovna
• Hutnická zaměstnanecká pojišťovna
• Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR
• Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR
• Vojenská zdravotní pojišťovna
• Revírní bratrská pokladna
• Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví
• Zaměstnanecká pojišťovna Škoda
• Zdravotní pojišťovna Metal Alianz

- každý pojištěnec musí být pojištěn u jedné z 9 pojišťoven

- VZP; podnikové - Škoda; oborové - Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví; resortní - Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR

Zdravotní právo

- má nárok na vydání kartičky ZP
- každá pojišťovna má svoji síť smluvních zdravotnických zařízení (zařízení, které mají smlouvu s danou pojišťovnou)
- informační centrum zdravotních pojišťoven vede VZP (1 za rok má nárok na výpis vyšetření, která nám lékaři udělali)

Plátci zdravotního pojištění
- zaměstnavatelé – 2/3; 9%, zaměstnanci – 1/3; 4,5%, stát – za studenty, matky na mateřské, nezaměstnané, důchodce, postižené, za osoby pobírající dávky sociální podpory, děti, za osoby ve výkonu trestu
- stát poskytuje zdravotní péči, aby se zachoval nebo zlepšil zdravotní stav obyvatelstva

- patří sem – preventivní prohlídky, očkování, závodní preventivní prohlídky, léčivé přípravky, pohotovost, záchranná služba, doprava do zdravotního zařízení (někdy i zpět), pobyt v nemocnici, dispenzární péče (péče v důsledku prevence nebo zjištění nemoci mají předepsané prohlídky a vyšetření, která musí absolvovat), pitva, rozbory krve, odběry orgánů nebo tkání, lázeňská péče

- tato péče musí být poskytnuta v ČR nebo pokud se jedná o akutní péči v zahraničí
- poskytuje ambulantní nebo ústavní péči

Plátci zdravotního pojištění

- tato péče musí být poskytnuta v ČR nebo pokud se jedná o akutní péči v zahraničí
- poskytuje ambulantní nebo ústavní péči

Ambulantně

1. Primární péče – praktičtí lékaři
2. Specializovaná ambulantní péče – interna, oční, chirurgie, gynekologie,. ...
3. Zvláštní ambulantní péče – stacionáře, ústavy sociální péče, domácí lékařská (zdravotní) péče, nemocnice, ústavy

Pohotovostní a záchranná služba

- ambulance, zdravotní záchranná služba
- akutní péče poskytnutá lékařem nad rámec jeho ordinačních hodin

Preventivní péče

Děti – 9 preventivních prohlídek – do 1 roku
(první půlrok 6x a jednou za 3měsíce 3x)

→ dále pak 18 měsíců; 3 roky; poté každé 2 roky

Dospělí - 1 za 2 roky

- 2x ročně u zubaře (u mládeže do 18-ti let)
- dospělí 1-2x
- u těhotných minimálně 2x v průběhu těhotenství
- gynekologická (od 15-ti let 1x ročně)

Očkování

Dispenzární péče
- poskytování všem dětem od 1 roku života
- od 1 roku vybraným dětem (chronicky nemocným nebo ohroženým nemocí a to i důsledkem špatného rodinného zázemí)
- vybraným mladistvým
- těhotným ženám
- ženám, které užívají hormonální nebo nitroděložní antikoncepci
- vybraným dospělým

Smluvní zdravotní pojištění
- není povinné
- lidé, kteří nemají trvalý pobyt, nepracují a nechtějí být pojištění
- osoby, které se připojišťují nad rámec veřejného zdravotního pojištění
- nebo při cestě do zahraničí

- každá pojišťovna má povinnost vést tyto dva systémy odděleně

- řídí se zákonem o pojišťovnictví

Zdravotní právo

- uvedeny v zákoně o veřejném zdravotním pojištění
- vzniká narozením nebo při získání trvalého pobytu nebo cizinec, který pracuje u firmy která má sídlo v ČR

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

Příspěvek na školní pomůcky
- testuje se příjem
- jen rodinám, které mají nárok na přídavek na dítě
- vyplácen jen jednou → 1000 Kč
- je vyplácen škole

Porodné
- netestují se příjmy
- vyplácí se jen jednou
- na úhradu zvýšených nákladů
- musí být pobyt v ČR, narození živého dítěte

Pohřebné
- 5000 Kč pro toho, kdo vypravil pohřeb
- Zrušen až na výjimky

Dávky pěstounské péče:

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte (do 18-ti let; pokud studuje nejdéle do 26 let)
Odměna pěstouna
Příspěvek pří převzetí dítěte (na úhradu zvýšených nákladů)
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla ( nejméně čtyři děti → 70 % pořizovací ceny vozidla, nejvýše však 100 000 Kč)