Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Přestupku se dopustí ten, kdo v rámci obecného užívání lesa:

Přestupku se dopustí ten, kdo v rámci obecného užívání lesa
a) ruší klid a ticho,
b) hrabe stelivo,
c) vyzvedává semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
d) bez povolení sbírá semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
e) sbírá lesní plody způsobem poškozujícím les,
f) táboří mimo vyhrazená místa,
g) bez povolení poruší zákaz vjezdu a stání motorovým vozidlem,
h) vstoupí do oplocených nebo zákazem vstupu označených míst,
i) vstoupí do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
j) jezdí mimo cesty a vyznačené trasy na kole, na koni, na lyžích a na saních,
k) pase nebo prohání dobytek nebo umožňuje výběh hospodářským zvířatům do lesních porostů,
l) naruší půdní kryt nebo vodní režim nepovolenou těžbou hlíny, písku nebo kamene,
m) bez povolení, popřípadě bez ohlášení provádí terénní úpravy nebo jiné stavby (například chodníky, oplocení),
n) těží nebo poškozuje stromy a keře lesních dřevin,
o) nebo do vzdálenosti 50 m od okraje lesa rozdělává nebo udržuje otevřené ohně nebo odhazuje hořící nebo doutnající předměty,
p) koná bez oznámení orgánu státní správy lesů organizované nebo hromadné sportovní akce,
r) odhazuje odpady nebo odpadky,
s) kouří.

Správní delikty : vztahují se jednak na podnikatele (tj. na právnické nebo fyz. osoby, které se při výkonu podnikatel. činnosti dopustí protiprávního jednání) nebo na vlastníky lesa.
Orgán státní správy lesů uloží pokutu tomu, kdo bez rozhodnutí orgánu státní správy lesů o odnětí nebo bez rozhodnutí o omezení pozemky určené k plnění funkcí lesa odnímá nebo omezuje jejich využívání pro plnění funkcí lesa, provede těžbu nad rámec schváleného plánu , provede bez povolení orgánu státní správy lesů mýtní úmyslnou těžbu v porostu mladším než 80 let, nesplní opatření uložená rozhodnutím orgánu státní správy lesů atd.
Řízení o uložení pokuty lze zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se orgán státní správy lesů dověděl o porušení povinnosti, nejdéle do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. To neplatí, pokud stav porušení povinnosti trvá (tj. jde-li o tzv. trvající delikt – např. neoprávněné odnětí lesního pozemku trvá). Pokuty jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Pokuty může též ukládat ČIŽP podle zákona č. 282/ 1991.

Lesní stráž

Lesní stráž je fyzická osoba zajišťující ochrannou službu v lesích při obecném užívání lesů občany. Lesní stráž ustanovuje na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgán státní správy lesů; v průkazu lesní stráže současně stanoví obvod její působnosti. Lesní stráž je při své činnosti povinna dohlížet na dodržování povinností spojených s obecným užíváním lesů,oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy buď vlastníku nebo uživateli lesa, nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům Policie České republiky nebo příslušným orgánům státní správy. Lesní stráž je při své činnosti oprávněna zjistit totožnost osoby, která při obecném užívání lesa porušuje ustanovení tohoto zákona,
ukládat a vybírat pokuty za přestupky v blokovém řízení , předvést bezodkladně policejnímu orgánu osobu, kterou přistihne při přestupku, nelze-li jinak zjistit její totožnost, požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie České republiky, popřípadě obecní policie, pokud nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami a prostředky.
Vlastník lesa je povinen vést lesní hospodářskou evidenci o plnění závazných ustanovení plánu a evidenci o provedené obnově lesa v jednotlivých porostech.
Stát podporuje hospodaření v lesích poskytováním služeb nebo finančních příspěvků. Finanční příspěvky mohou být poskytnuty zejména na ekologické a k přírodě šetrné technologie při hospodaření v lese, opatření k obnově lesů poškozených imisemi a lesů chřadnoucích vinou antropogenních vlivů, opatření k obnově porostů s nevhodnou nebo náhradní dřevinnou skladbou (rekonstrukce nebo přeměna porostu), ochranu lesa, opatření k zajištění proti lesním hmyzím škůdcům a opatření při jiných mimořádných okolnostech a nepředvídatelných škodách ohrožujících stav lesů, přesahujících možnosti vlastníka lesa, vyhotovení plánů atd. Na poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku není právní nárok. Finanční příspěvek může být poskytnut také ze Státního fondu životního prostředí,nebyl-li na stejný účel poskytnut podle tohoto zákona.

Orgány státní správy lesů

Orgány státní správy lesů :
a) okresní úřady,
b) kraje,
c) ministerstvo zemědělství.
V lesích národních parků vykonávají státní správu lesů orgány stanovené zvláštním předpisem.

Okresní úřady rozhodují o prohlášení pozemku za pozemek určený k plnění funkcí lesa, o dělení lesních pozemků, při kterém výměra jednoho dílu klesne pod 1 ha , o odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa nebo o omezení jejich využívání pro plnění funkcí lesa a o výši poplatků za odnětí , o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, o uložení opatření odchylných od ustanovení tohoto zákona v zájmu účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení ,o udělení nebo odnětí licence pro výkon funkce odborného lesního hospodáře , o ukládání pokut ,o uložení opatření k odstranění zjištěných nedostatků, o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí atd.

Okresní úřady zajišťují zpracování osnovy schvalují plány zpracované pro lesy o výměře do 1000 ha a povolují jejich změny , ustanovují lesní stráž a zrušují ustanovení lesní stráže, vykonávají dozor nad dodržováním tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě atd. Okresní úřady vykonávají státní správu ve všech dalších případech, není-li zákonem určen jiný orgán státní správy lesů.

Orgán kraje v přenesené působnosti rozhoduje o zařazení lesů

Orgán kraje v přenesené působnosti rozhoduje o zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení , o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují obvod územní působnosti okresního úřadu a nepřesahují obvod územní působnosti kraje , o ukládání pokut tomu, kdo nesplní povinnosti uložené rozhodnutím orgánu kraje , schvaluje zpracované plány pro lesy o výměře nad 1 000 ha a povoluje jejich , rozhoduje o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku atd.

Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy lesů.Rozhoduje o uložení opatření v případě mimořádných okolností, pokud přesahují obvod územní působnosti okresního úřadu, řídí výkon státní správy lesů, včetně vojenských lesů, vydává souhlas k nakládání se státními lesy , zadává a schvaluje oblastní plány rozvoje lesů, vykonává dozor, jak orgány státní správy, fyzické a právnické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jejich základě.

Ministerstvo živ. prostředí je ústř. orgánem st. správy pro lesy v NP. Vykonává též dozor v lesním hospodářství (např. zda vlastníci lesů hospodaří dle schválených plánů).
Obec není orgánem st. správy lesů, a to jednak z důvodu, že je vlastníkem lesů (střet zájmů), a jednak proto , že na to není dostatečně odborně vybavena.

Zvl. orgánem dozoru je ČIŽP dle z.č. 282/ 1991.

Vlastník lesa je povinen přednostně provádět těžbu nahodilou

Vlastník lesa je povinen přednostně provádět těžbu nahodilou (tj. odstraňovat z les. porostu suché, poškozené nebo nemocné stromy) tak, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů. Pokud by v důsledku těžby nahodilé vznikla souvislá holina o výměře větší než 0,2 ha, je vlastník lesa povinen oznámit
provádění takové těžby nahodilé předem orgánu státní správy lesů. Těžba nahodilá se započítává do celkové výše těžeb. Pokud by zpracováním těžby nahodilé byla překročena celková výše těžeb stanovená schváleným plánem nebo převzatou osnovou, musí vlastník lesa požádat orgán státní správy lesů o změnu plánu nebo osnovy.

Těžbu v lese, ve kterém vlastník lesa hospodaří bez schváleného plánu nebo bez převzaté osnovy, lze provést jen se souhlasem odborného lesního hospodáře (ten musí mít licenci od MŽP, vyznačuje , co se bude těžit, kde se bude sázet atd.). Souhlas nelze odmítnout, není-li těžba v rozporu s ostatními ustanoveními tohoto zákona. Má-li těžba překročit 3 m3 na 1 ha lesa za kalendářní rok, musí vlastník lesa, jakož i ten, kdo koupil stojící lesní porost, i ten, kdo provádí těžbu, předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Pokud orgán státní správy lesů nesdělí osobě, která jej písemně vyrozuměla o záměru provést těžbu, své stanovisko do 30 dnů ode dne doručení vyrozumění, může tato osoba těžbu provést.
Provádět těžbu mýtní úmyslnou v lesních porostech mladších než 80 let je zakázáno; v odůvodněných případech může orgán státní správy lesů při schvalování plánu nebo při zpracování osnovy nebo na žádost vlastníka lesa povolit výjimku z tohoto zákazu. Právnické a fyzické osoby zajišťující těžební práce jsou povinny provádět je takovým způsobem, který minimalizuje negativní dopady na lesní ekosystém v daném prostředí.

Hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení

Hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení : Ve prospěch účelového hospodaření v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení lze přijmout opatření odchylná od některých ustanovení tohoto zákona. Vlastníci lesů ochranných jsou povinni hospodařit v nich tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce. Vlastníci lesů zvláštního určení jsou povinni strpět omezení při hospodaření v nich. Vlastníkům těchto
lesů náleží náhrada zvýšených nákladů, pokud jim z omezeného způsobu hospodaření v nich vzniknou.
Hospodaření v lesích je vlastník lesa povinen zajišťovat v součinnosti s odborným lesním hospodářem. Odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení.
Odborným lesním hospodářem může být fyzická osoba nebo právnická osoba, která má k této činnosti licenci udělenou orgánem státní správy lesů. Vlastník lesa má právo vybrat si odborného lesního hospodáře; jeho jméno je povinen oznámit orgánu státní správy lesů. Vlastník lesa, který hospodaří podle plánu , je povinen uzavřít s odborným lesním hospodářem smlouvu o výkonu této činnosti. Činnost odborného lesního hospodáře nemůže vykonávat zaměstnanec orgánu státní správy lesů v lesích v obvodu působnosti tohoto orgánu; Pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám, vykonává v lesích, pro které jsou zpracovány osnovy, funkci odborného lesního hospodáře právnická osoba, která v určeném území vykonává právo hospodaření ve státních lesích, pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby.

Hospodaření v lese

Hospodaření v lese :
Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích. Zpracování oblastních plánů rozvoje lesů zadává a návrhy oblastních plánů rozvoje lesů schvaluje ministerstvo. Podmínkou schválení oblastních plánů rozvoje lesů je závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin. Účelně vynaložené náklady na zpracování oblastních plánů rozvoje lesů hradí stát. Na schvalování oblastních plánů rozvoje lesů se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

Lesní hospodářské plány (dále jen "plány") jsou nástrojem vlastníka lesa a zpracovávají se zpravidla na deset let. Plány obsahují ustanovení závazná a doporučující. Závaznými ustanoveními plánu jsou maximální celková výše těžeb a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Vlastník lesa má právo na částečnou úhradu zvýšených nákladů na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin vůči státu. Právnické osoby, kterým je svěřeno nakládání se státními lesy, ostatní právnické a fyzické osoby vlastnící více než 50 ha lesa v obvodu územní působnosti schvalujícího orgánu státní správy lesů jsou povinny zabezpečit zpracování plánů. Hospodařit podle plánu mohou též právnické a fyzické osoby vlastnící méně než 50 ha lesa.
Jeden plán může být zpracován pro lesy o výměře nejvýše 20 000 ha. Právnické a fyzické osoby, pro které byly schváleny plány, jsou povinny dodržovat jejich závazná ustanovení. Náklady na zpracování plánu nese vlastník lesa.
Pro zjištění stavu lesa a pro výkon státní správy lesů se pro všechny lesy o výměře menší než 50 ha ve vlastnictví fyzických a právnických osob, pokud pro ně není zpracován plán zpracovávají lesní hospodářské osnovy (dále jen "osnovy"). U osnov je jediným závazným ustanovením výše těžeb (ostatní ukazatele jsou směrné). .Osnovy se zpracovávají obvykle na deset let se stejnou dobou platnosti v určeném území. Jejich zpracování zadává orgán státní správy lesů. Každý vlastník lesa obdrží od orgánu státní správy lesů osnovu týkající se jeho lesa bezplatně. Pokud vlastník osnovu prohlášením nepřevezme, bude při hospodaření v lese vázán zákonem, prov. předpisy a pokyny odborného les. hospodáře. Plány a osnovy mohou zpracovávat pouze právnické nebo fyzické osoby, které mají k této činnosti licenci udělenou ministerstvem .Náklady na zpracování plánů hradí vlastník lesa; náklady na zpracování osnov hradí stát.Právnické a fyzické osoby, jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být dotčeny, a orgány státní správy mohou uplatnit své připomínky a požadavky na zpracování plánů nebo osnov nejpozději v termínu stanoveném schvalujícím orgánem státní správy lesů.

Vlastník lesa, který je povinen hospodařit podle plánu

Vlastník lesa, který je povinen hospodařit podle plánu, je povinen předložit návrh plánu ke schválení orgánu státní správy lesů nejpozději do 60 dnů po skončení platnosti předchozího plánu. Orgán státní správy lesů plán schválí, pokud není v rozporu s tímto zákonem a ostatními právními předpisy. Pokud dojde v průběhu platnosti plánu ke změnám podmínek, vyvolávajícím nutnost změny závazného ustanovení plánu, zejména
z hlediska ochrany lesa nebo z hlediska zajištění plnění funkcí lesa, musí vlastník lesa požádat schvalující orgán státní správy lesů o změnu příslušného závazného ustanovení.
Na řízení o schvalování plánů nebo povolování jejich změn se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
Právnické a fyzické osoby, které se zabývají sběrem semen lesních dřevin, jejich luštěním, skladováním, produkcí sazenic lesních dřevin nebo obchodem se semeny a sazenicemi lesních dřevin jako podnikatelskou činností, musí mít k této činnosti licenci udělenou orgánem státní správy lesů.

Vlastník lesa je povinen obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami a vychovávat je včas a soustavně tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a zlepšovalo plnění funkcí lesa. Ve vhodných podmínkách je žádoucí využívat přirozené obnovy; přirozené obnovy nelze použít v porostech geneticky nevhodných. Aby bylo zachováno mikroklima lesa, které zabezpečuje jen do urč. vzdálenosti lesní porost sám, je zákonem omezena výměra holé seče při mýtní úmyslné těžbě na 1, popř. 2 hektary. Současně je i omezena šíře holé seče.

Ochrana lesa

Ochrana lesa:
Vlastník lesa je povinen provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les, zejména zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození; při zvýšeném výskytu neprodleně informovat místně příslušný orgán státní správy lesů a provést nezbytná opatření, preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů, provádět preventivní opatření proti vzniku lesních požárů. Při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) je vlastník lesa povinen činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků. Orgán státní správy lesů může vlastníku lesa nařídit zastavení jiných těžeb než těžeb nahodilých, provedení ochranného zásahu směřujícího k zastavení šíření nebo k hubení škodlivých organismů, atd.
Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří.
Vlastník lesa je povinen zvyšovat odolnost lesa a jeho stabilitu, zejména vhodnou druhovou skladbou dřevin . Vlastník lesa je povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních vlastníků. Je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa; to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor nebo farmových chovů zvěře. Vlastník lesa je povinen chránit les před znečišťujícími látkami unikajícími nebo vznikajícími při jeho hospodářské činnosti. V lese je povinen používat výhradně biologicky odbouratelné oleje k mazání řetězů motorových pil a biologicky odbouratelné hydraulické kapaliny. Při ochraně lesních porostů je povinen dát přednost účinným technologiím šetřícím životní prostředí.

Obecné užívání lesů

Obecné užívání lesů :
Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest (jde o právo, které působí jako věcné břemeno ze zákona, které je povinen strpět každý vlastník lesa. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. Chovatelé včel mohou se souhlasem vlastníka lesa umisťovat svá včelstva na lesních pozemcích – jsou povinni přitom les nepoškozovat atd.
Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců. Totéž lze stanovit obecně závaznou vyhláškou okresního úřadu. Stanovenou dobu lze stejným způsobem prodloužit nejvýše o tři měsíce.

Zákaz některých činností v lesích :V lesích je zakázáno :
a) rušit klid a ticho,
b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet (parazitická rostlina),
f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
g) jezdit a stát s motorovými vozidly,
h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo – to se používalo hlavně v minulosti (listí, popř. i jehličí se používalo jako stelivo pro dobytek, ale lesní půda se tím ochuzovala o humus a docházelo k obnažování kořenů)
n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
o) znečišťovat les odpady a odpadky.
Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.

Zákazy se nevztahují na činnosti...

Zákazy se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese; zákazy uvedené v písm. l) až o) se vztahují i na vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu. Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v písm. a) až k) (v těchto případech jde o zákazy relativní). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů. Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. Tato konstrukce, kdy vlastník rozhoduje o výjimce z uvedených zákazů není příliš ideální, protože jde o zákazy, které jsou svým charakterem veřejnoprávní. Souhlas lze udělit písemně, ústně, popř. i konkludentně.
Zákaz jezdit a stát v lese s motorovými vozidly neplatí pro zaměstnance orgánu státní správy lesů v obvodu jejich působnosti při výkonu činnosti podle tohoto zákona a pro osoby, které vykonávají činnosti povolené zvláštními předpisy (např. dle z. o požární ochraně)
Náhrady za poškozování lesa : Právnické a fyzické osoby, které při své činnosti používají nebo produkují látky poškozující les a les ohrozí nebo poškodí, jsou povinny provádět opatření k zabránění nebo zmírnění jejich škodlivých následků. Za lesní porost smýcený v souvislosti s prováděním výstavby je investor povinen zaplatit to, čeho by vlastník lesa při řádném hospodaření dosáhl, kdyby nedošlo k předčasnému smýcení lesního porostu, a to po odečtení částky, kterou případně získal za dříví z likvidovaného lesního porostu.

Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa

Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa :Základní povinnosti :
Veškeré pozemky určené k plnění funkcí lesa musí být účelně obhospodařovány podle tohoto zákona. Jejich využití k jiným účelům je zakázáno. O výjimce z tohoto zákazu může rozhodnout orgán státní správy lesů na základě žádosti vlastníka lesního pozemku nebo ve veřejném zájmu. Při využití pozemků určených k plnění funkcí lesa k jiným účelům musí být přednostně použity pozemky méně významné z hlediska plnění
funkcí lesa a zajištěno, aby použití pozemků co nejméně narušovalo hospodaření v lese a plnění jeho funkcí atd. Právnické a fyzické osoby provádějící stavební, těžební a průmyslovou činnost jsou dále povinny provádět práce tak, aby na pozemcích a lesních porostech docházelo k co nejmenším škodám; ukládat odklizované hmoty ve vytěžených prostorech, a není-li to možné nebo hospodářsky odůvodněné, ukládat je především na neplodných plochách nebo na nelesních pozemcích k tomu určených, činit účinná opatření k zabránění úniku látek poškozujících les a přírodní prostředí atd.
Dotýká-li se řízení podle zvláštních předpisů (např. stavební zákon) zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Tohoto souhlasu je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.

Odnětí pozemků plnění funkcí lesa

Odnětí pozemků plnění funkcí lesa (dále jen "odnětí") je uvolnění těchto pozemků pro jiné využití. Omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa (dále jen "omezení") je stav, kdy na dotčených pozemcích nemohou být plněny některé funkce lesa v obvyklém rozsahu. Odnětí nebo omezení může být trvalé nebo dočasné. Trvalým se rozumí trvalá změna využití pozemků, dočasným se pozemek uvolňuje pro jiné účely na dobu uvedenou v rozhodnutí.
Bez odnětí lze na pozemcích určených k plnění funkcí lesa umístit např. stožáry nadzemních vedení, vrty , studny pokud nepřesahují stanovenou plochu.
O odnětí nebo o omezení rozhodne ten orgán státní správy lesů, v jehož území se dotčené pozemky nebo jejich převážná část nacházejí. V rozhodnutí o odnětí nebo o omezení orgán uvede mj. záměr, k jehož uskutečnění bylo rozhodnutí vydáno.
Jestliže k dalšímu využití lesních pozemků odňatých plnění funkcí lesa nebo lesních pozemků, jejichž plnění funkcí lesa je omezeno, je třeba stavební povolení nebo jiné rozhodnutí podle zvláštních předpisů, nesmí být započato s jejich odlesňováním dříve, než toto rozhodnutí nabude právní moci. Pokud orgán státní správy lesů nerozhodne jinak, zaniká platnost rozhodnutí o odnětí nebo o omezení a pozemek se vrací plnění funkcí lesa uplynutím lhůty, na kterou bylo rozhodnutí vydáno, nebo nebude-li do dvou let od právní moci rozhodnutí započato s využíváním pozemku k účelu, pro který bylo rozhodnutí vydáno.Žadatel, jemuž bylo povoleno trvalé nebo dočasné odnětí, je povinen zaplatit poplatek za odnětí (nikoli ale za omezení ) (dále jen "poplatek"). Výši poplatku stanoví podle přílohy k tomuto zákonu orgán státní správy lesů Z poplatku připadá 40 % obci, v jejímž katastrálním území došlo k odnětí, a 60 % Státnímu fondu životního prostředí. Poplatek, který je příjmem obce, může být použit jen pro zlepšení životního prostředí v obci nebo pro zachování lesa.
Poplatek za trvalé odnětí se platí jednorázově, poplatek za dočasné odnětí každoročně.

Pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou:

Pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou
a) pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů (dále jen "lesní pozemky"),
b) zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství (dále jen "jiné pozemky"). U těchto pozemků může orgán státní správy lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa.
V pochybnostech o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, rozhoduje orgán státní správy lesů.
Tento orgán je též oprávněn na návrh vlastníka prohlásit pozemek sloužící dosud k jiným účelům, za pozemek určený k plnění funkcí lesa.
Nakládání s lesy ve vlastnictví státu: Pokud jde o lesy ve vlastnictví státu (dále jen "státní lesy"), vztahují se práva a povinnosti vlastníka lesa na právnickou osobu, které je svěřeno nakládání s těmito lesy, pokud tento zákon nestanoví jinak. Nájem a podnájem státního lesa za účelem hospodaření v lese je zakázán.

Kategorie lesů: Lesy se člení podle převažujících funkcí do tří kategorií, a to na lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské.

Do kategorie lesů ochranných se zařazují lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.), vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace chránící níže položené lesy a lesy na exponovaných hřebenech, lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. O zařazení lesů do kategorie lesů ochranných rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.

Lesy zvláštního určení

Lesy zvláštního určení jsou lesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejí se v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod, na území národních parků a národních přírodních rezervací.Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit lesy, u kterých veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Jde o lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lesy lázeňské, příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, potřebné pro zachování biologické různorodosti, atd.
O zařazení lesů do kategorie lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu.

Lesy hospodářské jsou lesy, které nejsou zařazeny v kategorii lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení.

Lesy pod vlivem imisí se zařazují do čtyř pásem ohrožení.Pásma ohrožení stanoví ministerstvo právním předpisem.

Zachování lesů : Základní povinnosti :
1. Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese.
2. Vlastník lesa je povinen usilovat při hospodaření v lese o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesů a funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale) a aby byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin.
3. Vlastník lesa má právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Orgán státní správy může uložit úhradu této náhrady osobám, v jejichž zájmu o tomto omezení rozhodl.
4. Nikdo nesmí bez povolení užít lesní pozemky k jiným účelům, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Dělení lesních pozemků, při kterém výměra jednoho dílu klesne pod 1 ha, vyžaduje souhlas orgánu státní správy lesů. Orgán státní správy lesů souhlas nevydá, jestliže by dělením vznikly pozemky nevhodného tvaru nebo velikosti, neumožňující řádné hospodaření v lese.

Právní úprava ochrany lesů

15.
Právní úprava ochrany lesů

Les má 2 základní funkce – produkční (tj. les přináší hospodářský užitek – dřevo, lesní plody) a mimoprodukční (funkce ekologická – příznivý vliv na klimatické podmínky, produkce kyslíku, zachycování a udržování vody , zachycují prach a jiné škodlivé látky z ovzduší, chrání půdu před větrnou a vodní erozí atd., funkce rekreační ). Lesy jsou ohrožovány především znečišťováním ovzduší (imise – buď ohrožují přímo lesní porosty nebo se usazují jako depozita na lesních pozemcích, škodlivé látky se usazují v půdě atd.) Je třeba pěstovat takové druhy dřevin, které jsou odolnější vůči emisím – proto se upouští od smrkových monokultur.

Lesy se člení do 3 kategorií na lesy ochranné, lesy zvl. určení a lesy hospodářské podle funkcí, které v nich převažují. Toto členění má vliv na hospodaření v lesích – má se provádět tak, aby se zajistilo uchování těch funkcí, na nichž je nutné u vybraných lesů klást důraz. Podíl hospodářských lesů je dnes asi 77 %, lesy zvl. určení tvoří asi 19% celkové rozlohy lesů. Z kategorie zvl. lesů byly vypuštěny lesy pod vlivem imisí – ty se mohou nyní vyskytovat ve všech kategoriích lesů. Lesy tvoří zhruba 34 % plochy ČR. Ve státním vlastnictví jsou dvě třetiny lesů. Právo hospodaření ke státním lesům vykonává st. podnik – Lesy ČR (vyjma vojenských lesů a lesů na území NP). Významným vlastníkem lesů jsou obce (okolo 10 %), vedle toho existuje asi 150 000 malých vlastníků (fyzických osob), kteří mají v průměru 1 – 2 ha lesa.

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích :

Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa (les je tedy vícesložkový – tvoří ho např. i živočichové, vodní toky atd.)
b) funkcemi lesa přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční,
c) lesními porosty stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa,
d) hospodařením v lese obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa,
e) ochranou lesa činnosti směřující k omezení vlivu škodlivých činitelů, ochranná opatření proti škodlivým činitelům a zmírňování následků jejich působení,
f) škodlivými činiteli škodlivé organismy, nepříznivé povětrnostní vlivy, imise a fyzikální nebo chemické faktory, způsobující poškození lesa,
g) škodlivými organismy původci chorob lesních porostů a rostlinní nebo živočišní škůdci lesních porostů,
h) obnovou lesa soubor opatření vedoucích ke vzniku následného lesního porostu,
i) zalesněním založení lesního porostu,
j) těžbou mýtní úmyslnou těžba prováděná za účelem obnovy porostu nebo výběr jednotlivých stromů v porostu určeném k obnově,
k) těžbou nahodilou těžba prováděná za účelem zpracování stromů suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených,
l) těžbou mimořádnou těžba podmíněná povolením nebo rozhodnutím orgánu státní správy lesů

Energetika

2) Energetika

Převládá využívání neobnovitelných zdrojů paliv (uhlí , nafta, zemní plyn atd.). Přitom např. využívání hnědého uhlí je málo efektivní (využije se jen 20 – 25 % hmoty hnědého uhlí. Snaha nahradit tyto málo čistě zdroje paliv čistšími zdroji energie – vodní, větrná energie, bionafta a bioplyn (řepka olejná), sluneční energie atd. Tyto zdroje nemohou ve větší míře nahradit klasické zdroje energie, ale je vhodné jejich rozšiřování.
Zákon č. 406/ 2000 Sb., o hospodaření energií :
Stanoví práva a povinnosti fyz. a pr. osob při nakládání s energií, zejména elektrickou a tepelnou, a dále s plynem a dalšími palivy. Přispívá k šetrnému využívání přír. zdrojů a ochraně živ. prostředí, ke zvyšování hospodárnosti užití energie atd.
Nakládání s energií = výroba, přenos, přeprava, distribuce, rozvod, spotřeba energie a uskladňování plynu.
Obnovitelný energetický zdroj = zdroj, jehož energetický potenciál se obnovuje přír. procesy.

Koncepční prostředky:
1. Státní energetická koncepce – je to strategický dokument s výhledem na 20 let, zpracovává ji Ministerstvo průmyslu a obchodu a schvaluje ji vláda. Za státní energetickou koncepci se považuje Státní energetická politika, schválená vládou dříve než byl přijat zákon o hospodaření energií.
2. Územní energetická koncepce – vychází ze st. energ. koncepce, zpracovávají ji kraje, hl. m. Praha a statutární města (povinně). Mohou ji zpracovat i obce pro svůj územní obvod. Zpracovává se na 20 let a v případě potřeby se doplňuje. Obsahuje rozbor trendů vývoje poptávky po energii, rozbor množných zdrojů energie, řešení energetického hospodářství území včetně posouzení vlivů na živ. prostředí atd. Podrobnosti obsahu úz. en. koncepce stanoví vláda nařízením.
3. Národní program hospodárného nakládání s energií – snižování spotřeby energie, využití obnovitelných zdrojů atd. Zpracovává jej na 4-leté období Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s MŽP, vychází přitom ze schválené st. en. koncepce. Program schvaluje vláda (schválen 22.10. 2001). K uskutečnění Programu mohou být poskytovány dotace ze st. rozpočtu na energeticky úsporná opatření ke zvyšování účinnosti užití energie, modernizace výrobních a rozvodných zařízení energie, rozvoj využívání obnovitelných zdrojů energie, vědu a výzkum, zpracování úz. en. koncepcí atd. Pravidla pro poskytování dotací stanoví vláda.

Opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie

Opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie:
- u nově zřizovaných zařízení pro výrobu elektřiny nebo tepel. energie je třeba zajistit aspoň minimální účinnost užití energie stanovenou vyhláškou
- u nově zřizovaných zařízení pro přenos a distribuci elektřiny a rozvod tepel. energie je třeba zajistit nepřekročení max. ztrát energie stanovených vyhláškou.
- na trh lze uvádět jen spotřebiče s minimální účinností užití energie stanovenou vyhláškou
- vlastník budovy musí v dokumentaci přikládané k žádosti o vydání staveb. povolení prokázat splnění požadavků hospodárné spotřeby energie
- výrobci a dovozci energetických spotřebičů , jejichž seznam stanoví vyhláška, jsou povinni před uvedením na trh vybavit tyto spotřebiče energetickými štítky (údaje o spotřebě energie atd.)
- energetický audit= soubor činností, jejichž výsledkem jsou informace o způsobu a úrovni využívání energie v budovách a v energetickém hospodářství prověřovaných osob a návrh na opatření, která je třeba realizovat pro dosažení en. úspor. Povinnost podrobit své en. hospodářství a budovu energetickému auditu se vztahuje např. na každou osobu, která žádá o st. dotaci v rámci Programu, na osoby s celkovou roční spotřebou energie vyšší než je vyhláškou stanovená hodnota atd. Energetickým auditorem je fyz. osoba, která je zapsána do seznamu energetických auditorů vedeného Ministerstvem průmyslu a obchodu.
Sankční nástroje – ukládání pokut za porušení ustanovení tohoto zákona
MPO vydalo vyhlášku, v níž jsou uvedeny zdroje energie, které jsou obnovitelné – energie vodní, sluneční a větrná, biomasa, palivové články, geotermální energie.

PO nebo FO je povinna zaplatit

Pr. nebo fyz. osoba je povinna zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z dobývacího prostoru ve výši 10 000 Kčs za každý i započatý km2 plochy dobývacího prostoru ve vymezení na povrchu. U malých dobývacích prostorů do 2 hektarů činí roční úhrada 2000 Kčs. Tuto úhradu převede obvodní báňský úřad obci, na jejímž území se dobývací prostor nachází. Je-li dobývací prostor umístěn na území více obcí, rozdělí obvodní báňský úřad příjem podle poměru částí dobývacího prostoru na území jednotlivých obcí.
Pr. nebo fyz. osoba je povinna zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním (dále jen "vydobyté nerosty"); úhrada se stanoví z těch nerostů, pro jejichž dobývání byl stanoven dobývací prostor. Úhrada činí
nejvýše 10 % z tržní ceny vydobytých nerostů. Z výnosu úhrady převede obvodní báňský úřad 25 % do státního rozpočtu České republiky, ze kterého budou
tyto prostředky účelově použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním ložisek, a zbývajících 75 % převede obvodní báňský úřad do rozpočtu obce.

Řešení střetů zájmů : Jestliže jsou využitím výhradního ložiska ohroženy
zájmy chráněné podle zvláštních předpisů (zákon o ochraně zem. půd. fondu, vodní zákon, zákon o lesích), jsou orgány, jimž přísluší ochrana těchto zájmů, povinny ve vzájemné součinnosti řešit tyto střety zájmů a navrhnout postup, který umožní využití výhradního ložiska při zabezpečení nezbytné ochrany uvedených zájmů. Právnická nebo fyzická osoba podnikající je povinna před zařazením příslušných prací do plánu otvírky, přípravy a dobývání dohodnout se s orgány, kterým přísluší ochrana uvedených zájmů, o tom, zda ohrožený zájem se má chránit, v jakém rozsahu, popřípadě po jakou dobu a dohodu předložit okresnímu úřadu k zaujetí stanoviska. Dohoda je platná, jestliže okresní úřad do 1 měsíce od jejího předložení nevyjádří s dohodou nesouhlas. Povinnost uzavřít dohodu se nevztahuje na případy,kdy střety zájmů byly vyřešeny při stanovení chráněného ložiskového území, dobývacího prostoru, popřípadě při projektování, výstavbě nebo rekonstrukci dolu a lomu a jestliže postup při jejich řešení stanoví zvláštní předpisy (zákon o ochraně zem. půd. fondu, vodní zákon, zákon o lesích). Nedošlo-li k dohodě nebo jestliže okresní úřad nesouhlasí s dohodou, rozhodne o řešení střetů zájmů ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky a Českým báňským úřadem v součinnosti s ostatními dotčenými ústředními orgány státní správy, a to s přihlédnutím ke stanovisku okresního úřadu. Pokud ale dotčené spr. orgány vydávají rozhodnutí ve správním řízení, nelze ho překonat rozhodnutím ministerstva průmyslu a obchodu.

Starým důlním dílem

Starým důlním dílem se podle tohoto zákona rozumí důlní dílo v podzemí, které je opuštěno a jehož původní provozovatel ani jeho právní nástupce neexistuje nebo není znám (některá tato důlní díla jsou až ze středověku). Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje zjišťování starých důlních děl a vede jejich registr. Kdo zjistí staré důlní dílo nebo jeho účinky na povrch, oznámí to bezodkladně ministerstvu životního prostředí. Zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejich následků, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem zabezpečí v nezbytně nutném rozsahu ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí vypořádá i případné škody na hmotném majetku způsobené při zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl.
Za důlní škody se považují škody způsobené na hmotném majetku vyhledáváním a průzkumem ložisek, pokud se provádí důlními díly, dobýváním výhradních ložisek, zřizováním, zajišťováním a likvidací důlních děl a lomů,atd. Za důlní škodu se považuje i ztráta povrchové a podzemní vody, podstatné snížení vydatnosti jejich zdrojů a zhoršení její jakosti, k němuž došlo v důsledku těchto činností. Za důlní škodu odpovídá právnická nebo fyz. osoba, jejíž činností byla škoda způsobena. Odpovědnosti za důlní škodu se zprostí jen prokáže-li, že škoda byla způsobena okolností, jež nemá původ v této činnosti.Na vypořádání důlní škody se vztahují obecné předpisy o
náhradě škody, pokud tento zákon nestanoví jinak. Pr. nebo fyz. osoba, která způsobila ztrátu vody, podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje nebo zhoršení její jakosti, je povinna zajistit poškozenému náhradní zdroj nebo dodávku
vody,popřípadě nahradit škodu úhradou nákladů spojených s jejím obstaráním, jestliže je poškozený účelně a hospodárně vynaložil sám, jinak o náhradě ztráty podzemní vody platí zvláštní předpisy (vodní zákon). Horní zákon neřeší škody spočívající v újmě na živ. prostředí (vzniklé protiprávním jednáním) – je možné použít zvl. předpisy (např. zákon o ochraně zem. půd. fondu, zákon o ochraně přírody a krajiny).K zajištění vypořádání důlních škod je pr. a fyz. osoby povinny vytvářet rezervu finančních prostředků.

Výstavba dolů a lomů

Výstavba dolů a lomů – jejich dokumentace musí mimo jiné zajišťovat hospodárné využívání výhradních ložisek, omezení nepříznivých vlivů na živ. prostředí
Oprávnění k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru. Zahájit dobývání výhradního ložiska ve stanoveném dobývacím prostoru lze ale až po vydání povolení obvodním báňským úřadem. Pokud pr. nebo fyz. osoba, které vzniklo oprávnění k dobývání výhradního ložiska , nepožádá do tří let od doby vzniku tohoto oprávnění obvodní báňský úřad o povolení hornické činnosti (povolení k těžbě), může obvodní báňský úřad rozhodnout, že se oprávnění odnímá.Dobývací prostor a jeho změny stanoví obvodní báňský úřad v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, zejména v dohodě s orgány životního prostředí a s orgánem územního plánování a stavebním úřadem. Jestliže se návrh na stanovení nebo změnu dobývacího prostoru dotýká zájmů chráněných podle zvláštních předpisů (vodní zákon, zákon o ochraně zem. půdního fondu, zákon o lesích atd.) projedná organizace, která má výhradní ložisko dobývat, podmínky stanovení dobývacího prostoru s orgány, jimž přísluší ochrana těchto zájmů. Obvodní báňský úřad v řízení o stanovení dobývacího prostoru zabezpečí stanoviska dotčených orgánů státní správy. V rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru vymezí obvodní báňský úřad dobývací prostor a stanoví podmínky, kterými se zabezpečí zákonem chráněné obecné zájmy v území.
Výhradní ložiska se musí využívat hospodárně. Přitom musí být vyloučeny neodůvodněné nepříznivé vlivy na životní prostředí. Při využívání výhradních ložisek je nutno zejména vydobýt zásoby výhradních ložisek co nejúplněji s co nejmenšími ztrátami a znečištěním; dobývání, vhodným způsobem ukládat skrývkové hmoty a hlušiny a podle možnosti je účelně využívat.
Právnická a fyzická osoba oprávněná k podnikání je povinna zajistit sanaci, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů (zákon o ochraně zem. půdního fondu, zákon o lesích) všech pozemků dotčených těžbou. Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur.K zajištění této činností je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám sanace pozemků dotčených dobýváním.

Nerostné bohatství na území ČR je ve vlastnictví ČR

Nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.
Při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek jsou právnické a fyz. osoby při své podnikatelské činnosti povinny z hlediska ochrany a racionálního využití nerostného bohatství používat takové metody a postupy, aby nedošlo k znemožnění nebo ztížení využití výhradního ložiska nebo jeho části a k neodůvodněným ztrátám zásob výhradního ložiska, zjistit skutečnosti potřebné k posouzení možných vlivů využívání výhradního ložiska na jiná ložiska, vody a jiné přírodní zdroje, na životní prostředí a na další zákonem
chráněné obecné zájmy. Povolení k vyhledávání a průzkumu ložisek vydává ministerstvo průmyslu a obchodu po dohodě s MŽP. Určuje se v něm průzkumné území, podmínky pro provádění činnosti, doba platnosti atd. Vymezení průzkumného území má charakter územního rozhodnutí.
Kdo zjistí mimo povolené vyhledávání přírodní nahromadění vyhrazeného nerostu, je povinen to bezodkladně oznámit ministerstvu průmyslu a obchodu.
Odpis zásob výhradních ložisek (jde v podstatě o rozhodnutí o tom, že se ložisko nebude těžit). Jedním z důvodů je, že jde o zásoby, jejichž dobývání by ohrozilo zákonem chráněné obecné zájmy, zejména ochranu životního prostředí a význam ochrany převyšuje zájem na vydobytí těchto zásob (např. Karlovarsko – aby nedošlo k ohrožení karlovarských pramenů). Návrh na odpis zásob výhradního ložiska podávají v tomto případě příslušné orgány státní správy na úseku životního prostředí. O návrhu na odpis zásob výhradního ložiska rozhoduje ministerstvo průmyslu a obchodu se souhlasem ministerstva životního prostředí. Je možná změna takového rozhodnutí (změní-li se poměry).
Ochrana výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání se zajišťuje stanovením chráněného ložiskového území.

Pr. úprava využívání ner. bohatství

18.
Pr. úprava využívání ner. bohatství a využívání energie ve vztahu k živ. prostředí

1) nerostné bohatství

Pr. úprava je obsažena v horním zákoně (č. 44/ 1988), v z. č. 61/ 1988 o hornické činnosti, v geologickém zákoně - č. 62/ 1988. Je třeba rozlišovat šetrnost ve vztahu k živ. prostředí a šetrnost ve vztahu k ner. bohatství. Ochrana ner. bohatství nemusí totiž vždy sloužit k ochraně živ. prostředí. Pro živ. prostředí je navíc vždy lepší, když ner. bohatství v přírodě zůstane. Cílem ochrany ložisek nerostů je neznemožnit nebo neztížit jejich dobývání (vytváření chráněných ložiskových území – zde jsou omezeny činnosti, které by mohly ztížit těžbu nebo ji znesnadnit). Cílem ochrany živ. prostředí je šetrné zacházení se živ. prostředím při těžební činnosti, při činnostech, které tomu předcházejí, odstraňování důsledků této činnosti, popř. i zamezení těžby, pokud by ohrožovala živ. prostředí.

Horní zákon :
Účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech.
Za nerosty se podle tohoto zákona považují tuhé, kapalné a plynné části zemské kůry. Za nerosty se podle tohoto zákona nepovažují vody s výjimkou mineralizovaných vod, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, přírodní léčivé vody a přírodní stolní minerální vody, i když se z nich mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty, dále léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů, rašelina, bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních toků, pokud neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství, kulturní vrstva půdy, která je vegetačním prostředím rostlinstva. Nerosty se dělí na vyhrazené a nevyhrazené . Vyhrazené horní zákon vyjmenovává – např. radioaktivní nerosty, uhlí, ropa, zemní plyn, nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, dolomit , vápenec, kaolin atd. Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené. Nerostné bohatství podle tohoto zákona tvoří ložiska vyhrazených nerostů (dále jen "výhradní ložiska").

Vyvážený přír. systém představuje pro lidstvo nenahraditelný ekologický servis

Vyvážený přír. systém představuje pro lidstvo nenahraditelný ekologický servis. Ze základních „služeb“ poskytovaných přiroz. mechanismy je možno zmínit:
- ochrana proti kosmickým vlivům - např. schopnost atmosféry zachycovat některé vlnové délky elektromagnetického záření - bez toho by byl život na Zemi nemožný
- stálé fyzikálně-chemické podmínky pro život - atmosféra spolu s ostat. složkami prostředí zabezpečuje příhodné podmínky (teplota, vlhkost, složení látek,..) pro všechny živé organismy
- cyklus vody - silně znečištěná voda prochází koloběhem jen do doby, než se vypaří, vodní páry jsou odpařené molekuly čisté vody, která v podobě srážek dopadá již bez původních znečištěnin
- zdroje látek – biogeochemickými cykly je člověku poskytována řada látek, které jsou v koloběhu češtěny a recyklovány – jde především o zákl. biogenní prvky (uhlík, dusík, síra atd.) bez jejichž trvalého přísunu by nebylo neustálé obnovy generací organismů
- přirozená dekontaminace – rozklad složitých a často jedovatých látek na prvky nebo jednoduché sloučeniny, které již toxické vlastnosti nemají = samočisticí schopnost přírody (např. rozklad odpadních látek ve vodě (hydrolýza, okysličení), mikrobiální rozklad)
- fertilita půdy – rozklad organických látek na potřebné živiny
- zdroje energie – fosilní paliva, která vznikla uložením a zuhelnatěním obrovského množství rostlin v mokřadech
- biologické zdroje
- životní prostor – odpočinek a rekreace

V roce 1989 nejvíce postižená z postkomunistických zemí byla ČR

ČR
V roce 1989 nejvíce postižená z postkomunistických zemí byla ČR . 60 % lesů bylo zasaženo emisemi a 50% vod čtvrtým a pátým stupněm znečištění.

Stav řek se již zlepšil, jelikož byly vybudovány čistící stanice ( ale asi 5 000 obcí je ještě nemá). Navíc 25% lidí nemá kanalizaci ale septiky. Čističky neodstraňují fosfor a dusík.

Problémem je i plošné znečištění, jako např. splachy z polí, skládek a vodní květ.
Skoro polovina půdy je ohrožena vodní a větrnou erozí. I když podíl orné půdy stále klesá, máme asi 70 % zorněných půd.

35 % odpadů jde na skládky. Problémem jsou staré ekologické zátěže.

Těžba vápence, který je třeba jako filtr do tepelných elektráren ničí přírodní krasy.

Lesy pokrývají asi 30 % území, ale problémem je jejich monokulturnost, proto jsou náchylnější k nemocem.

Veřejnost a ŽP
1. pocit informačního deficitu
2. převažuje negativní hodnocení, ale lokálně mírné zlepšení
3. polovina lidí si myslí, že vstup do EU nepřinese zlepšení ŽP

Ohrožení (degradace) půdy

5) Ohrožení (degradace) půdy :
Zvyšování nároků na produkci potravin má za následek vyšší zatěžování dostupné zem. půdy. Jedním z problémů provázejících obhospodařování zem. půdy je eroze. Je to proces rozrušování a odnos svrchní vrstvy úrodné země (vodou, větrem). Půda bez humusu v pouštních a polopouštních oblastech snadno přechází v poušť – dochází k její desertifikaci (např. jižní okraj Sahary, táhnoucí se od Atlantiku až po Rudé moře – jižní sahel – vegetace spásána velkými stády dobytka, kopyty rozrušená země a spasený vegetační kryt umožňuje erozi o odnos humusovité složky větrem).
Při nadměrném zavlažování v teplých a suchých oblastech s vysokým výparem zavlažovací vody se v půdě usazují různé anorganické soli. Následkem změny chemismu se výrazně snižuje úrodnost půdy (zasolování půdy). Zasolená neúrodná půda se rovněž snadno mění v poušť.
Některé půdy, na nichž ve vlhkých tropech vyrůstají trop. deštné lesy, jsou po vykácení a spálení lesa úrodné po několik málo let. Na těchto půdách nelze pak pěstovat kulturní plodiny, ale ani původní deštný les se neobnoví. Degradaci tohoto typu se říká lateritizace ( dle názvu typu místních půd – laterity).

6) Kontaminace vod (oceán, řeky, podzemní zásoby vody)
Většina vody – přes 97 % - je vázána v oceánech. Sladké vody není na Zemi málo, ale problémem je její dosažitelnost a nerovnoměrnost distribuce. Mezi hlavní typy znečištění vod řadíme eutrofizaci – jedná se o znečišťování vod živinami, látkami jinak pro růst rostlin potřebnými, které jsou většinou splachovány z polí. Při vysokých koncentracích narůstá nadměrně ve vodách plankton. Ten spotřebovává kyslík k dýchání a po odumření je ještě další kyslík spotřebován k rozkladu mrtvých těl. Eutrofizované vody jsou tedy často i vody bez kyslíku, tedy i bez ryb a dalších organismů.
Voda může být znečištěna i dalšími látkami – ropné produkty, sloučeniny těžkých kovů (kadmium, rtuť, olovo,..), polychlorované bifenyly, radioaktiv. látky atd. Za znečištění je považováno i místní zvýšení teploty (vypouštění chladící vody). Do moří je (často proti mez. dohodám) ukládána celá řada odpadů.

Produkce odpadů

7) Produkce odpadů (kvantita, toxicita, radioaktivita)
Přibývá nejen běžných komunálních odpadů, ale i odpadů toxických. Využití jader. energie přináší více radioaktiv. odpadu (vyhořelé jader. palivo). Radioaktivním odpadem ale budou v krátké budoucnosti i zařízení a samotné stavby jader. elektráren při ukončení jejich životnosti. Vyhořelé palivové články musí být po několik let skladovány pod vodou ve zvl. bazénech, aby se ochladily. Ochlazování poté probíhá ještě v tzv. centrálních meziskladech. Jader. odpad musí být nakonec uložen v definitivních skladech několik set metrů pod zemí, kde bude vyzařovat radioaktivitu ještě po několik desítek tisíc let. Je velmi obtížné nalézt příslušné lokality, vybudovat, provozovat, dlouhodobě kontrolovat tato uložiště. Přenos zodpovědnosti a případných následků havárie na budoucí generace je více než evidentní. V součas. době je na naší planetě okolo 440 jader. reaktorů.
I když je ke zneškodňování odpadů k dispozici celá řada opatření a technologií (skládkování, kompostování, spalování , pyrolýza – rozklad teplem, vitrifikace – zalévání do skelné hmoty atd.) je nejlepší prevence , tedy snížení produkce odpadů, případně max. využití druhotných surovin, které lze z odpadů získat ( třídění a recyklace, spalování TKO, využívání skládkových plynů k produkci tepla atd.)

Růst populace a spotřeby zdrojů“
Hl. důvodem populační exploze není jen růst porodnosti, ale také pokles úmrtnosti (zejména kojenecké), prodloužení délky života, rozšíření období plodnosti. Hl. příčinami poklesu úmrtnosti je zvýšená dostupnost léků a do urč. míry i zvýšená zdrav. péče. Růst není na světě rovnoměrný – některé země již mají hl. fázi růstu za sebou (země prům. rozvinuté) - vysoká úroveň lék. péče, systém soc. jistot, vysoká zaměstnanost žen, kvalitní úroveň vzdělání, pokles počtu dětí v rodině, zvýšení věku matek a jejich společenského uplatnění, změny v sociálním prostředí, nízká porodnost i úmrtnost – tyto země již prodělaly tzv. demografickou revoluci (demografický přechod). Některé země se nacházejí v 1. fázi demograf. přechodu – je pro ně typická nízká úmrtnost, ale přetrvává poměrně vysoká porodnost, uplatnění žen v zaměstnání je nízké, tradice vyžadují vysoký počet dětí v rodině (země Asie a latin. Ameriky). Na opačném pólu jsou dosud některé země „chudého jihu“ (rozvojové země), které mají vys. porodnost i úmrtnost.

Téměř nulový růst populace vykazují země

Téměř nulový růst populace vykazují země, které představují necelých 10% světového obyvatelstva. Od r. 95 k nim patří i ČR. K největšímu růstu počtu lidí dochází v zemích 3. světa, tedy v oblastech, kde klimatické podmínky a stabilita ekosystému nedovolují další zvyšování produkce potravin, a pokud ano, pak na úkor unikátních částí přírody (trop. deštné lesy, savany, pobřežní společenstva).
Narůstající lid. populace využívá k uspokojování svých potřeb stále více látek a energie. Hl. příčinou stále vyššího čerpání planetárních zdrojů ale není jen růst populace světa. Je to zejména zvyšující se spotřeba zboží a energie, a to především v industrializovaných zemích (tedy v zemích, kde je populace již stabilizována). Udrží-li se tempo spotřeby neobnovitel. zdrojů (především zdroje nerost. surovin) a předpokládáme-li postupnou industrializaci i v rozvoj. zemích, dojde v nejbližších desetiletích k nedostatku některých klasických zdrojů energie a surovin. Jediným východiskem jsou patrně změny vzorců spotřeby, tedy soustředění na jiný typ vývoje a růstu než na materiální (využití informací , intelektuální a kultur. rozvoj, za současného omezování luxusní (nákladné) osobní spotřeby). Změna vzorců spotřeby předpokládá změnu hodnotové orientace.
K prodloužení období dostatku surovin, ke snižování (udržování) ceny a ke snížení nejistoty nálezu nových zdrojů může dojít jen omezením plýtvání, zlepšením technologií těžby, zvýšením efektivity těžby a zpracování, recyklace, zvýšení aktivity při prospekci (pátrání po nových surovinách), ale především snížením nadměrné materiální spotřeby a rozumným využíváním obnovitelných zdrojů.

Kyselá atmosférická depozice

3) Kyselá atmosférická depozice (kyselé srážky):
Při spalování fosilních paliv (uhlí, ropy) vzniká oxid siřičitý. Při všech spalovacích procesech vzniká celá řada oxidů dusíku. Oxidy síry a oxidy dusíku v plynné podobě i po reakci s vodou v atmosféře, působí na prostředí (rostliny, horniny, vodu,..) jako slabé kyseliny. Vzhledem k tomu, že zplodiny spalování vznikají takřka všude, kde žije člověk, případně mohou být se vzdušnými masami rozneseny na veliké vzdálenosti, je hrozba okyselení prostředí celoplanetárním problémem. Okyselení (snížení pH) má za následek změnu prostředí sladkých tekoucích i stojatých vod, které jsou pak nevhodné pro život řady organismů. Kyselými srážkami zasažené půdy negativně ovlivňují životaschopnost stromů v lese a snižují vitalitu půdních organismů. Kyselé srážky jsou velkým nebezpečím pro jehličnaté lesy mírného pásma (u nás zejména Krušné a Jizer. hory, Krkonoše). Kyselé srážky jsou významným faktorem ohrožení památek (budov , soch ) z kamene (vápence, vápencové pískovce, atd.). Spolu s dalšími znečištěninami v ovzduší (prach, oxid uhelnatý) přispívají oxidy dusíku a oxid siřičitý ke zdrav. potížím obyvatel měst a prům. aglomerací. V součas. době je problém acidifikace z oxidu siřičitého v rozvinutých zemích téměř vyřešen (využívání jiných druhů paliv jak pro výrobu el. energie, tak i pro lokální topení). Aktuální zůstává znečištění oxidem siřičitým v malých městech a obcích bez plynofikace a zejména v některých rozvíjejících se zemích, které založily výrobu el. energie na spalování nekvalitního hnědého uhlí (Čína, Indie, Rusko,..). V zemích industrializovaných ale acidifikace pokračuje, především následkem zvyšujících se emisí oxidů dusíku ze spalovacích motorů. Jak omezit kyselou atmosférickou depozici? Snížením spalování fosil. paliv, využitím alternativních zdrojů energie, případně i využitím jader. energie. Dočasným opatřením je odsiřování spalin v tepel.. elektrárnách.

Ohrožení biologické diverzity

4) Ohrožení biologické diverzity
Dle odhadů žije dnes na Zemi minimálně 5 a maximálně až 100 miliónů druhů různých organismů. Vědecky pojmenováno bylo dosud jen něco přes 1 800 000 druhů. Na vyšší úrovni pak biologická diverzita představuje rozmanité kombinace druhů ve společenstvech a ekosystémech. Díky vlivům prostředí ( i organismů na sebe navzájem), které můžeme označit jako přírodní výběr, nové druhy a vazby neustále vznikají i zanikají. Vznik nových druhů (speciace) je proces dlouhodobý (trvá několik tisíc až stovek tisíc generací, než se od mateř. druhu odštěpí linie, kterou je možno považovat za druh nový). Průměrná délka „života“ jednoho druhu je pak asi 2 milióny let. Hlavní příčiny ohrožení biolog. bohatství Země tkví ve stálém růstu lid. populace. S růstem množství lidí také vzrůstá plocha polí, luk, zastavěná plocha lidskými sídly a průmysl. podniky, rozšiřuje se těžba surovin, přibývá skládek odpadů atd. Mizí tedy přiroz. stanoviště rostlin a živočichů. Veškeré lid. činnosti, které považujeme za kultivaci přír. prostředí (odlesňování, odvodňování, zavlažování atd.) mění přiroz. podmínky. K nejdrastičtějšímu ovlivňování biosféry dochází v oblasti tropů (asi 2/3 druhů je rozšířeno v tropech, kde dochází ke kácení a vypalování obrovských ploch porostů). Rychlost úbytku druhů se odhaduje na 1 druh za den až jeden druh za hodinu. Rozmanitost druhů ohrožuje zejména lov a sběr, rozšiřování nepůvodních druhů, kontaminace prostředí toxic. látkami, zábory přír. území.

Důvody k ochraně živého bohatství Země:
1. Ekonomické důvody : přibližně 3 000 druhů vyšších rostlin bylo a je používáno k obživě, 30 druhů je intenzívně pěstováno a zabezpečuje 95% objemu potravin, přes 2 % lid. výživy pochází z lovu moř. živočichů, vlákna užívaná v textil. původu jsou jak rostlinného, tak i živočiš. původu, rostliny využívány k produkci energie (spalování dřeva, výroba bionafty atd.), metabolické procesy kvasinek jsou zákl. biotechnologiemi atd.
2. Vědecké důvody: každý druh má svou vědec. hodnotu, experimentální biolog. obory zkoumají živ. procesy u modelových druhů organismů především pro zlepšení zdraví člověka, pro prodloužení věku, obranu před infekcemi atd.
3. Estetické důvody – zdroj radosti, vzor krásy, umělecká inspirace
4. Etické hledisko - zachování druhové diverzity (rozmanitosti) a nenarušených ekosystémů lze chápat jako povinnost nebo poslání
5. „Ekologický servis“ – živé organismy jsou jednou ze zásadních složek tzv. ekol. servisu, který pro člověka bez vynaložení úsilí, financí a času zabezpečuje řadu „služeb“ – např. přirozený boj se škůdci, opylování kultur. rostlin, půdní mikroorganismy, houby, rostliny i živočichové zajišťují provzdušnění, zkypření, hnojení, kořeny rostlin skýtají ochranu proti erozi atd.

Globální oteplování

1) Globální oteplování (globální klimatická změna) souvisí s principem tzv. skleníkového jevu, který působí jako ochrana povrchu naší planety před drastickými změnami teploty mezi dnem a nocí. Část sluneč. záření se odráží od mraků, vodní hladiny a sněhové pokrývky a uniká zpět do kosmu. Část je po dopadu na povrch Země pohlcena a zahřívá jej. Teplo, které ze zahřátého povrchu uniká je též záření, ale o delší vlnové délce – tzv. záření infračervené. To je ale na čas některými plyny v atmosféře zadrženo (pohlceno a pak vyzařováno do kosmického prostoru, nebo – a to je podstatné – zpět k zem. povrchu) a tak pomáhá udržet poměrně stabilní přízemní teplotu. Plyny, které mají schopnost tepelné – infračervené – záření pohltit, se nazývají skleníkové plyny – patří sem hlavně vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, oxid dusný atd. Skleníkový jev založený na přítomnosti skleník. plynů je tedy efekt přirozený. Při některých lid. činnostech se ale uvolňuje větší množství skleníkových plynů,. než je přirozené. Spalováním fosil. paliv (uhlí, ropy), odlesňováním, vypalováním lesů, při obdělávání půdy přibývá oxid uhličitý atd. Nárůst těchto plynů může způsobit, že zadržení tepel. záření se zvýší a stoupne tak teplota na Zemi. Odhaduje se, že může dojít k rozkolísání klimatu, změně režimu srážek (místní sucha nebo záplavy) , k zesílení a změně výskytu tropic. a subtropic. bouří, k intenzivnějšímu tání ledovců, což by (spolu s rozpínáním vodních mas teplem) mohlo vést ke stoupání hladiny světového oceánu.

Narušování ozónové vrstvy

2) Narušování ozónové vrstvy:
Jako část sluneč. záření proudí ze Slunce též ultrafialové (UV) záření. Je to záření, jehož kratší vlnové délky jsou pro život nebezpečné. Toto záření dopadá na svrchní vrstvy atmosféry a ve výškách 15 – 40 km nad povrchem (ve stratosféře) se poprvé setkává s molekulami kyslíku. Energie tohoto záření rozbíjí dvouatomové molekuly kyslíku na jednotlivé atomy. Ty jsou vysoce reaktivní a reagují s jinými dvouatomovými molekulami kyslíku a tvoří molekulu tříatomovou – ozón. Energie ultrafialového záření s vln. délkou větší naopak ozón zase rozkládá. Tento proces je v rovnováze a záření, jehož energie se takto v reakcích kyslíku a ozónu spotřebuje (přemění na teplo) nemůže dopadat ve velkých množstvích na povrch Země a poškozovat živé organismy. Některé látky, které jsou produkovány v příroz. procesech, ale zejména řada látek s dlouhou životností, které vyrábí člověk, se postupně dostávají do vyšších vrstev atmosféry a rozkládají ozón. Ve ztenčené vrstvě ozónu je zachyceno méně ultrafialového záření, které pak může pronikat na zem. povrch. Vysoké dávky UV záření tlumí fotosyntézu, mohou poškozovat citlivé buňky sítnice oka, zvyšují riziko rakoviny kůže atd. Největší vliv na poškozování ozónu mají především tzv. freony (chlorované a fluorované uhlovodíky – CFC). Zejména atomy chlóru (ale i fluoru) dychtivě reagují s ozónem a po několika reakčních krocích se opět uvolňují. Jeden atom chlóru může poškodit až několik desítek tisíc molekul ozónu. Freony se užívají jako chladiva, nosiče aerosolů ve sprejích, expanzní plyny v izolačních pěnách atd. Výzkumy ukazují, že i při splnění požadavků Montrealského protokolu (mez. úml. zaměřená k omezování výroby a používání látek poškozujících ozonosféru) bude koncentrace ozónu ubývat ještě v prvních dvou desetiletích 21. století. V součas. době plní požadavky Montreal. protokolu většina rozvinutých zemích. Velmi nepřesný odhad o produkci a spotřebě freonů je ale k dispozici z řady rozvoj. zemí i ze států bývalého Sovět. svazu.

Jednou z hl. příčin zhoršování stavu ŽP

Jednou z hl. příčin zhoršování stavu živ. prostředí je vypouštění znečišťujících látek . Definice znečišťování živ. prostředí v mez. právu – všeobecně uznávaná je definice přijatá r. 74 OECD : „Znečišťování živ. prostředí je přímé nebo nepřímé vnášení látek nebo energie do živ. prostředí člověkem, jehož následkem jsou takové škodlivé účinky, které ohrožují lidské zdraví, poškozují živoucí přír. zdroje a ekosystémy a zhoršují nebo narušují krásy a jiná oprávněná užívání živ. prostředí.“

Negativní lid. působení není ale omezeno jen na vnášení znečišťujících látek do živ. prostředí – dalším výrazným faktorem , který působí na stav živ. prostředí na Zemi je prudký populační růst ( v r. 92 - téměř 5,5 miliardy lidí, v r. 2032 by to mělo být 9 miliard) . Tempo růstu se zvýšilo natolik, že každých 10 let přibývá na světě 1 miliarda lidí. To vytváří tlak nejen na vstřebávací kapacitu Země co se týče znečišťujících látek , ale též zvýšené nároky na zdroje surovin, na zem. půdu, vodu atd. Nastanou problémy se zásobováním. Dnes je 40 % obilí zavlažováno podzemními vodami – klesá hladina (Peking – voda se dřív tahala ze 4 m – dnes 50 m ).

V důsledku obr. rozmachu prům. výroby a rychlého ekon. růstu především na sever. polokouli vznikly různé druhy environmentálních problémů , jejichž char. rysem je, že se projeví zpravidla až po dlouhé době, opatření ke zmírnění či eliminaci těchto problémů jsou nesmírně nákladná a změny takto způsobené jsou mnohdy nevratné. K těmto problémům patří zejména:
 genetická ztráta (vyhubení rostlin. a živočiš. druhů, ztráta jejich sídlišť a regeneračních schopností)
 devegetace, deforestace, desertifikace (viz dále)
 přelidnění
 globální oteplování, zvyšování hladiny oceánů, změna klimatu
 ztenčování ozónové vrstvy
 kontaminace složek živ. prostředí
 narušení vazeb, umožňujících regeneraci biosféry

Některé z těchto problémů jsou globální – dotýkají se národů na celém světě (globální oteplování, ztenčování ozón. vrstvy). Jiné jsou příznačné pro urč. oblast, ale svým rozsahem přesahují národní jurisdikci státu a vzhledem k rozsáhlosti problému nelze určit jednotl. původce znečištění – regionální problémy (např. kyselé deště, desertifikace).

Zájem o živ. prostředí

Zájem o živ. prostředí , jeho stav a budoucnost se projevil celosvětově teprve v 60. letech 20. století. Důvodem byla skutečnost , že se začaly negativně projevovat urč. změny v živ. prostředí, které vznikly v důsledku předchozího nešetrného čerpání přír. zdrojů a nešetrných zásahů do křehké rovnováhy ekosystémů. Zvýšená aktivita v oblasti uzavírání mez. smluv – problematika ochrany živ. prostředí je zásadně problematikou přesahující hranice států a pozitiv. výsledků lze dosáhnout jen mez. spoluprací. Do dnešní doby bylo uzavřeno ke dvěma stům mnohostran. mez. smluv, týkajících se výhradně ochrany živ. prostředí.

Devegatace a deforestace je označení pro proces odstraňování rostlinného a lesního krytu, který může vést až k desertifikaci, tj. rozšíření pouště v postihnuté oblasti. Mýcení rozsáhlých lesních ploch má dalekosáhlé následky – ztráta sídlišť pro tisíce živočiš. a rostlin. druhů, půda zůstává odhalena erozi. Lesy dále ovlivňují klimatic. podmínky tím, že zadržují vláhu. K nejnehospodárnějšímu nakládání s les. porosty dochází v rozvoj. zemích (kácení tropic. deštných pralesů za účelem získání zem. půdy). Desertifikace vzniká jako výsledek nesprávného nebo nadměrného využívání půdy člověkem nebo dobytkem. Nadměrné spásání rostlin. krytu způsobuje jeho řídnutí a vysychání půdy, která pak podlehne erozi. Dalšími příčinami rozšiřování pouští je zasolování půd v důsledku nesprávných zavlaž. systémů a výše zmíněné deforestace.

Za globální problémy jsou dnes pokládány především:
1. globální oteplování
2. ztenčování ozónové vrstvy ve stratosféře
3. kyselá atmosférická depozice (kyselé srážky)
4. ohrožení biologické deverzity
Ačkoli nejde o typicky globální problémy, díky své vážnosti se jako problémy s dalekosáhlým dopadem označují
5. degradace půdy
6. kontaminace vod
7. produkce odpadů a havárie
8. lokální váleč. konflikty

V oblasti ochrany půdy

- v oblasti ochrany půdy:
pokles vlivu zemědělské výroby na stav živ. prostředí v důsledku poklesu spotřeby vápenatých hnojiv, pesticidů atd. Problémem zůstává ohrožení půdy větrnou a vodní erozí: zhruba 1/3 území ČR je ohrožena větrnou erozí, 46% zeměděl. půdy je významně ohroženo vodní erozí. Stálé riziko pro lid. zdraví a přírodu představují staré ekologické zátěže (území s nejvyšší kontaminací v důsledky těžby uranu, skládky nebezpečných odpadů, kontaminovaná území, materiály s obsahem PCB)
- v oblasti odpadového hospodářství:
nejvýznamnějším způsobem zneškodňování odpadů zůstává nadále skládkování. Procento využití odpadu jako zdroje druhotných surovin a energie je nízké – recyklace a technologie k využití druhotných surovin jsou nedostačující. Došlo ke snížení počtu nevhodně provozovaných zařízení na zneškodňování odpadu (např. postupné uzavírání nezajištěných skládek). MŽP propaguje čistší výrob. metody: zvýšení efektivity výrob. postupů má vést k omezení produkce odpadů. Problémem zůstává velké množství černých skládek a vysoký podíl nebezpečného odpadu na celkovém množství vyprodukovaného odpadu .
- v oblasti ochrany lesů:
prům. znečištění ovzduší a nevhodné systémy pěstování lesů (špatná druhová skladba, nevhodné prořezávky a probírky) zvýšily citlivost lesů na extrémní počasí, škůdce, houbové a jiné nemoci – 50% našich lesů trpí mírným a 6% vážným poškozením. Z hlediska imisního poškození lesů je nejsložitější situace v tzv. imisních pohořích – důsledkem působení kyselých depozic na lesní půdu je plošné poškození smrkových porostů projevující se barevnými změnami a postupným odumíráním jehlic. Zlepšování stavu lesů v důsledku snížení koncentrace oxidu siřičitého v ovzduší (a tím omezení kyselých dešťů) bude pravděpodobně pomalé. Pozitivem je omezení holosečí a častější výsadba listnatých dřevin. Problémem zůstávají vysoké počty lovné zvěře (okus kůry). Kůrovcová kalamita v NP Šumava.

V porovnání s r . 1990 došlo ke snížení těžby nerost. surovin, zejména černého a hnědého uhlí, vápenců a dolomitů, stavebního kamene atd. Těžba surovin je ale v některých případech koncentrována do oblastí, kde dochází ke střetům se zájmy ochrany přírody ( zejména v chráněných krajinných oblastech) – např. těžba vápenců a dolomitů.
Negativem je vysoký počet požárů, technologických havárií, dopr. nehod, přírodních katastrof (záplavy, sesuvy půdy).
Počet živočišných a rostlinných druhů v různém stupni ohrožení je dosud vysoký (např. v porovnání s EU).
Vysoký podíl obyvatel je vystaven nadměrnému hluku z dopravy.

Stav živ. prostředí světově

1.
Stav živ. prostředí světově ( globální a národní problémy živ. prostředí – výčet, charakteristika, vzájemné souvislosti, možnosti řešení)

Postmodernita – nic nemůže být známo s určitostí, historie nemá smysl, selhání ideologií a v souvislosti s globalizací narůstá význam ekologických otázek.
Ekologické problémy se začaly objevovat již v 50.letech ( 1952 – smog v Londýně – 4 000 mrtvých).

Květen 1969 – publikována z podnětu Val. shromáždění OSN zpráva „Člověk a jeho živ. prostředí“. V jejím úvodu se konstatovalo: „ Poprvé v historii lidstva nastala krize globálního charakteru, dotýkající se jak rozvinutých, tak rozvojových zemí, a to krize vztahu člověka ke svému živ. prostředí. Znaky ohrožení se projevovaly už dávno: populační exploze, neadekvátní integrace technologie s požadavky na ochranu živ. prostředí, destrukce obdělávaných půd, neplánovaný rozvoj městských oblastí, zmenšování se otevřených ploch a stále vzrůstající nebezpečí vyhubení mnoha forem živočišného a rostlinného života. Není pochyb o tom, že jestli tento proces bude pokračovat, budoucí život na Zemi bude ohrožen.“

Technolog. pokrok přinesl obrovský počet chemikálií do každodenního života. Tyto látky přinesly společnosti velký prospěch (zvýšení výnosů a potravinové produkce, zlepšení zdrav. péče včetně eliminace někt. smrtel. chorob, prodloužení délky života, vyšší živ. úroveň), ale na druhé straně s sebou přinesly nová nebezpečí, především prostřednictvím odpad. látek, vznikajících v procesu výroby. Každoročně jsou vypouštěny do živ. prostředí desítky milionů tun toxických a jinak nebezpečných látek.

Jaké jsou výsledky za více než 10 let v oblasti ochrany živ. prostředí?

Jaké jsou výsledky za více než 10 let v oblasti ochrany živ. prostředí?
- v oblasti ochrany ovzduší: Došlo k zásadnímu snížení znečišťování ovzduší ve všech ukazatelích (k nejvýraznějšímu zlepšení došlo u oxidu siřičitého a tuhých látek) a tím ke zlepšení kvality ovzduší . Co způsobilo snížení emisí znečišťujících látek ? – změna paliv z hnědého uhlí a těžkých topných olejů na zemní plyn, realizace techn. opatření na velkých a středních zdrojích znečišťování ovzduší - např. tepel. elektrárny spalující uhlí (odsiřovací, denitrifikační a odprašovací zařízení). Byla zásadně omezena spotřeba látek poškozujících ozónovou vrstvu. Zvětšil se podíl bezolovnatých benzínů na celkovém prodeji automobilových benzínů. Problémem zůstávají emise oxidů dusíku a těkavých organ. látek z mobilních zdrojů znečišťování ovzduší (zejména automobily), též měrné emise hlavního skleníkového plynu (oxid uhličitý) jsou dosud vysoké.
- v oblasti ochrany vod: pokračující pokles množství vypouštěných znečišťujících látek z bodových zdrojů do povrch. vod, zvyšování kvality povrch. vod ve významných tocích – ale zhruba 1/3 celkové délky sledovaných vodních toků (zejména menších) je dosud v kategoriích „silně“ a „velmi silně“ znečištěná voda (např. Bílina). Některé úseky významných vodních toků dlouhodobě vykazují zvýšené koncentrace specif. škodlivin: a) zvýšení obsahu kovů ve vodách (rtuť, kadmium, arsen, měď) – je to způsobeno prům. znečištěním a vypouštěním důlních vod , b) chlorované látky – hlavně z chem. průmyslu – Bílina, Labe, c) polychlorované bifenyly (PCB) – pocházejí z dřívějších zátěží složek živ. prostředí (hlavně půdy) – ani nyní, když je jejich výroba zakázána, není vyloučen průnik PCB do prostředí, d) polyaromatické uhlovodíky (PAU). Kvalita vody v mnoha řekách se tedy zlepšila, především s ohledem na organ. znečištění. Poklesla zátěž našich vod ze strany zemědělství v důsledku omezení aplikace prům. hnojiv a pesticidů. Stav některých vod. toků je ale nadále vážný – kvalita vod hlavně v malých vodních tocích je stále špatná z hlediska acelé řady znečišťujících látek ( např. mikrobiální kontaminace, ropné látky atd.). Usazeniny na dně vodních toků a nádrží jsou často vážně kontaminovány (vysoké koncentrace kadmia, rtuti, PCB). Řada vod. nádrží je ohrožována eutrofizací (zvýšená produkce biomasy vodních řas) , která brání jejich užívání pro zásobování vodou i pro rekreaci. Celková spotřeba vody se snížila (klesající tendence odběru vody pro elektrárenské chlazení, pro obecní zásobování, průmysl a zemědělství ) a v návaznosti na to došlo k poklesu množství vypouštěných odpadních vod . Byly vystavěny nové či rekonstruovány stávající čistírny odpadních vod. Problémem ale je, že velká část čistíren odpad. vod není dosud vybavena stupněm odstraňujícím dusík a fosfor. V téměř 5000 obcích není dořešeno odkanalizování a čištění odpadních vod. Voda z individuálních studní v naprosté většině případů (95 – 98 %) nevyhovuje normě pro pitnou vodu (zejména pro obsah dusičnanů a z hlediska bakteriálního znečištění). Kvalita podzemních vod se výrazně nezměnila, kvalitativní standardy podzemní vody (vztahující se na vodu určenou k pití a vaření) jsou na mnoha místech překročeny v několika parametrech (např. celk. obsah minerálií, sulfáty, dusičnany) především u mělké podzemní vody (prameny jsou znečištěny méně)

Zásady spžp

Zásady spžp :
1. udržitelný rozvoj: je založen na 3 pilířích udržitelnosti, na sladění ekonomických environmentálních a sociálních aspektů každého rozvojového programu. 4 kritéria udržitelnosti:
- minimalizace nároků na čerpání neobnovitelných zdrojů, šetrné využívání obnovitelných přír. zdrojů, surovin, energie
- minimalizace neg. vlivů na prostředí, emisí do ovzduší a vod, kontaminace půd, produkce odpadů, minimalizace potenciálních rizik a havárií
- důsledná ochrana, případně zmnožení a zkvalitnění přírodního a lidského kapitálu
- prosazování ekonom. výhodnosti postupů šetrných k živ. prostředí
1. participace veřejnosti na formování a prosazování spžp: veřejnost je partnerem ve všech fázích přípravy, formulace i prosazování spžp, občané i nezisk. organizace atd. mohou svými připomínkami a návrhy ovlivnit soubor cílů spžp i environmentální požadavky na jednotlivé sektorové politiky
2. princip předběžné opatrnosti: pokud nevíme, jaký bude důsledek činnosti, provádíme ji výjimečně opatrně nebo se jí vyhneme
3. princip prevence: včasné provedení opatření, které zabrání ohrožení nebo poškození živ. prostředí je prakticky vždy účinnější i levnější , než dodatečná náprava škod
4. princip snižování rizika už u zdroje: obvykle nejúčinněji lze minimalizovat neg. vlivy přímo u jeho zdroje
5. princip ekonomické odpovědnosti (princip znečišťovatel platí) – ekon. odpovědnost za znečištění má původce, který nese náklady spojené s omezováním znečištění a náhradou škod
6. princip integrace: požadavky na ochranu živ. prostředí se musí promítat do všech relevantních sektorových politik i všech hosp. činností
7. princip nejlepší dostupné techniky (BAT)
8. princip substituce : náhrada nebezpečných a škodlivých látek atd.
9. mezisektorová spolupráce a provázanost sektor. politik: podle kompetenčního zákona je MŽP orgánem vrchního státního dozoru ve věcech živ. prostředí, je rovněž ústř. orgánem st. správy pro ochranu přiroz. akumulace vod, ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti povrchových a podzemních vod, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody a krajiny, pro ochranu zeměděl. půdního fondu, pro výkon státní geologické služby, pro ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerost. zdrojů a podzem. vod, pro geologické práce a pro ekol. dohled nad těžbou, pro odpadové hospodářství, pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na živ. prostředí, dále je ústř. orgánem st. správy pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v nár. parcích. Je též ústř. orgánem st. správy pro státní ekologickou politiku. Koordinuje ve věcech živ. prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústř. orgánů st. správy (mezisektorová spolupráce). Tvorba a naplňování cílů spžp musí být založeny na spolupráci s dalšími ekonomickými a sociálními sektory průmyslu, zemědělství, dopravy, místního rozvoje, zdravotnictví, zahraničí, školství atd. - V souladu se zák. o posuzování vlivů na živ. prostředí byl realizován proces strategického posouzení vlivů na živ. prostředí (SEA) např. u těchto koncepcí: Návrh rozvoje dopr. sítí do r. 2010, Energetická politika, Strategie regionálního rozvoje ČR atd.

Obecné cíle spžp

Obecné cíle spžp:
- prosazovat princip udržitelného rozvoje
- systematicky chránit a zlepšovat stav živ. prostředí ve všech jeho složkách
- zvýšit efektivnost ekon. nástrojů v ochraně živ. prostředí
- zapojit se do mez. spolupráce a přispívat k řešení globál. problémů živ. prostředí
- do rozhodovacích procesů ostatních sektorů integrovat požadavky ochrany živ. prostředí
- při řešení environ. problémů přesunout význam. část věcného rozhodování na orgány krajů
- aktivizovat systém poskytování informací o živ. prostředí a aplikovat v jeho rámci principy volného přístupu k těmto informacím
- zpřístupnit st.správu občanům – „elektronická veřejná správa“
- posílit úlohu výzkumu a vývoje v oblasti živ. prostředí
- rozvoj environ. vzdělávání, výchovy a osvěty
- připravit strategii financování politiky živ. prostředí a z ní vyplývajících opatření

Stav živ. prostředí a jeho jednotl. složek v ČR

3.
Stav živ. prostředí a jeho jednotl. složek v ČR

Jaký byl stav po pádu komunistického režimu?
Specializace na chem. a hutnický průmysl a výrobu energie založenou na hnědém uhlí vedla k silnému znečištění ovzduší, vod, poškození lesů (zejména Krušné, Jizerské hory, Krkonoše) , způsobila vážné negativ. dopady na zdraví obyvatel. Nejvážnější dopady na živ. prostředí se projevily v sever. Čechách (Teplice, Most, Chomutov, Ústí n.L. – část tzv. Černého trojúhelníku), na sever. Moravě (Ostravsko). Povrchová těžba zanechala zdevastovanou krajinu. Těžba uranu vedla k nahromadění odpadu z úpravy rudy, což je zdrojem kontaminace vody.
Od r. 1990 uzavírány nejzastaralejší elektrárny spalující uhlí, ocelárny apod. , postupně se přecházelo na zařízení vytápěná ropou a plynem. Pro český průmysl byla charakteristická vysoká energetická a materiálová náročnost. Bývalé st. podniky způsobily značné škody na živ. prostředí (zejména kontaminace půd) – ty se řešily v rámci privatizace: pr. odpovědnost za staré ekologické zátěže přechází na nové vlastníky, s nimiž FNM uzavírá smlouvy o hrazení nápravy škod na živ. prostředí (hrazeny z prostředků získaných v průběhu privatizace). Dále dochází k dekontaminaci půdy užívané dříve Sovětskou armádou (financováno ze st. rozpočtu).

Závazky plynoucí z přípravy vstupu do EU

Závazky plynoucí z přípravy vstupu do EU:
opatření tvořící nezbytnou součást předvstupní strategie:
- harmonizace a implementace environ. práva ES v ČR
- naplňování Národ. programu přípravy ČR na přijetí do EU
- vytváření soustavy Natura 2000
- přizpůsobení administr. a instituc. zázemí ochrany živ. prostředí
- zlepšení mnoha parametrů kvality živ. prostředí nejméně na úroveň průměru čl. zemí EU
- zprovoznění jednotného infor. systému o živ. prostředí, umožňujícího poskytování informací o stavu živ. prostředí v regionálním průřezu
- účast soukr. sektoru a široké veřejnosti v environ. aktivitách
- efektivní spolupráce s Evr. agenturou živ. prostředí (EEA)
- implementace Směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), která představuje nový způsob povolování výr. činností velkých a stř. zařízení . Účelem integrovaného systému je uplatnění prevent. opatření, která mají vyloučit nebo snížit emise do ovzduší, vody a půdy, včetně opatření týkajících se nakládání s odpady. Integrovaný přístup je založen na principu nejlepší dostupné techniky (BAT), na efekt. využívání energie a surovin a omezování havárií
-
Akutní problémy kvality složek živ. prostředí:
- vysoké emise skleník. plynů
- vysoký podíl vodních toků s nevyhovující jakostí vody
- toxické chemické látky v prostředí
- černé skládky, prašnost a nepořádek ve městech
- eutrofizace povrch. vod, zejména vodárenských nádrží
- nízká stabilita ekosystémů (vysoké zornění zem. půdy a s ním související nízká biodiverzita, narušený vodní režim a ohrožení vodní a větrnou erozí atd.)
- nedostatečná ochrana záplavových území vodních toků před nevhodným využitím a umísťováním staveb
- přetrvávající fyzikální, chem, a biolog. degradace půdy
- vysoký počet ohrožených živočiš. a rostl. druhů
- vysoký stupeň imisního poškození lesů
- vysoký podíl obyvatel vystavených nadměr. hluku
- významná část území ovlivněna důlní činností
- výrazná koncentrace problémů do vybraných regionů (sev. Čechy, Ostravsko, Praha)
- znečišťování ovzduší dopravou (oxidy dusíku, těkavé organ. látky, polyaromatické uhlovodíky, toxické kovy,…)
- roste plošné znečištění povrch. a podzem. vod z růz. odvětví lidské činnosti
- fragmentace krajiny a narušování ekosystémů dopravními stavbami
- zábor půd ze zeměděl. půdního fondu a pozemků určených k plnění funkcí lesa atd.

Aktivita ČR na úseku mez. spolupráce

Aktivita ČR na úseku mez. spolupráce:
zapojuje se do řešení problémů živ. prostředí v rámci OSN a jejích specializ. či regionálních organizací ( Program OSN pro živ. prostředí (UNEP), Komise OSN pro udržitelný rozvoj, Evr. hosp. komise, UNESCO, FAO, Program OSN pro rozvoj, Světový svaz ochrany přírody, Světová meteorologická organizace, WHO, Mez. agentura pro atom. energii atd.) i v rámci dalších mezivládních organizací (OECD, Rada Evropy, NATO). ČR je sml. stranou většiny mez. environ. úmluv iniciovaných těmito organizacemi (především UNEP a EHK) -–např. Rámcová úmluva o změně klimatu, Úmluva o biodiverzitě, Úmluva o boji proti desertifikaci , Úmluva o ochraně ozónové vrstvy a její Montreal. protokol, Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států, Úmluva o mez. obchodu s ohrož. druhy volně žijících živočichů a rostlin, Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů atd. K význam. mez. smlouvám, které ČR podepsala a jejichž ratifikace se připravuje, patří hlavně Kjótský protokol k Rámcové úmluvě o změně klimatu, podle kterého se ČR zavazuje snížit emise skleník. plynů do období 2008-2012 o 8% v porovnání se stavem v r. 1990, Cartagenský protokol o biolog. bezpečnosti k Úmluvě o biodiverzitě, jehož cílem je zajistit ochranu a bezpečnost při zacházení s modifikovanými organismy, Úmluva o posuzování vlivů na živ. prostředí přesahujících hranice států (Espoo úmluva), Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech živ. prostředí (Aarhuská umluva).

Živá příroda

- živá příroda:
znovu se objevují některé druhy rostlin a živočichů, které na celá desetiletí z naší přírody zmizely (od hub a lišejníků až po obratlovce. Chemizace, kontaminace biosféry cizorodými látkami a zabírání stanovišť ale stále ohrožují zásadní měrou biodiverzitu a zdr. stav živočichů a rostlin. Chystá se implementace směrnice Rady o ochraně přír. stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – jejím cílem je přispět k zajištění biodiverzity prostřednictvím ochrany přír. stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vytvořit souvislou evr. ekol. síť chráněných území NATURA 2000
- staré zátěže:
sanace probíhají naa některých lokalitách znečištěných působením Sovět. armády a v některých privatizovaných podnicích. Zákonnou povinností privatizovaného podniku je předložení ekol. auditu , kterým jej odhadnut rozsah předpokládaných ekol. závazků. Po udělení souhlasu vlády s návrhem MF na úhradu nákladů na odstranění ekol. škod v těch nejzávažnějších případech, podepíší nabyvatel a FNM tzv. ekol. smlouvu, v níž se FNM zaváže k úhradě nákladů vynaložených na vypořádání ekol. závazků státu.
- lesy. lesní ekosystémy plní funkce krajinotvorné, imisního filtru, vodohospodářské, půdoochranné , klimatické a rekreační. Současně plní funkci producenta obnovitelné suroviny. Pozitivním trendem je pozvolný růst celkové výměry lesních půd. Lesnatost v ČR činí 33,4 %. Se střídavými úspěchy dochází u nás k obnově odumřelých či poškozených les. porostů. Dochází opakované k oslabení, případně odumření obnovních porostů, a to dokonce i náhradních odolných dřevin (bříza, olše, modřín). Je nutné lépe připravovat půdu a upravovat její chemismus. I současná snížená imisní zátěž je stále ještě vysoká pro potřeby zdravého vývoje lesů. Nevhodná je druhová skladba i věková a prostorová struktura lesů. Na některých místech jsou nepatřičnými způsoby těžby a hospodaření negativně ovlivněny mimoprodukční funkce lesů a destabilizovány lesní ekosystémy. Orgány st. správy lesů a ČIŽP řeší neustále rostoucí počet případů těžby dřeva prováděné v rozporu s lesním zákonem.

přetrvávající problémy:
pomalá přeměna technologií a pojetí výroby, beroucí v úvahu environ. souvislosti, přetrvávání špatných hosp. návyků a přezíravý vztah k ochraně půdy a vody, k prvkům ÚSES, k živé přírodě, převládání nevhodných způsobů nakládání s odpady, s růstem dopravy se emituje stále více oxidů dusíku a dalších škodlivin a tím je znehodnocován pokrok u velkých a středních stacionárních zdrojů znečištění ovzduší, přesun dopravy ze železnic na silnice , z hromadné dopravy do individuální automobil. dopravy, nepříznivý vývoj poměru přírodních a zastavěných ploch (nové prům., skladovací a obchodní plochy atd. , přestože uvnitř zastavěných území mnohé objekty stejného účelu chátrají) – zábor zeměděl. půdy nebo přírodního prostoru, využívání principů „znečišťovatel platí“ a „uživatel platí“ není zatím dostatečné, přetrvává „okouzlení spotřebou“ podporované masivní reklamou konzumního způsobu života

Prosazování ekologických požadavků

5. prosazování ekologických požadavků – jde o to dosáhnout splnění ekolog. požadavků , popř. i pomocí sankčních opatření. Tato metoda byla vyvinuta v USA a postupně si ji osvojují čl. státy EU. Jde o soubor akcí veřejné správy, civilních a trestních soudů, které se podnikají , aby se dosáhlo shody s ekologickými požadavky nebo aby se napravily situace, kdy dochází k jejich porušení . Realizují se dílčí programy, kterými se řeší nejnaléhavější priority ochrany živ. prostředí – tyto programy zahrnují 7 prvků : 1. vymezení regulované skupiny (o které znečišťovatele jde) 2. vypracování programu priorit (cílem je co nejefektivnější využití finančních a materiálových zdrojů ) 3. podpora dosahování shody (= každá aktivita veř. správy, která povzbuzuje dobrovolné dosažení shody chování členů regulované skupiny s ekologickými požadavky - zahrnuje vzdělávání, poskytnutí technické pomoci, formy ekonomické stimulace atd. ) 4. monitorování shody – získávání informací o míře shody znečišťovatelů s ekologickými požadavky (např. zda zavedli novou technologii výroby chladících látek, které neohrožují ozónovou vrstvu) – spadá sem inspekční činnost, měření objemu znečišťujících látek prováděné přímo znečišťovateli (tzv. emisní monitoring), imisní monitoring prováděný státem, stížnosti občanů. Monitoring má kontrolní význam a je východiskem pro přijímání nápravných opatření , příp. pro uplatnění sankcí. 5. prosazování – je odpovědí na nedodržení ekologických požadavků – zahrnuje pravomoc činit nápravná opatření (např. zastavit dočasně nebo natrvalo výrobu, uložit nápravu škody způsobené znečištěním) a pravomoc ukládat sankce (pokuty, tresty, činnosti ve prospěch živ. prostředí – např. zalesnění)

6. vyjasnění kompetencí mezi ústř. a územními orgány - centrální řízení zaručuje, že bude zachována jednota postupu, ale územní veřejná správa je vždy blíže realitě ekologických problémů 7. příprava programu

Státní politika živ. prostředí ČR

Státní politika živ. prostředí ČR(spžp) je základním, strategickým a průřezovým dokumentem pro vypracování podrobných programů v jednotlivých složkách živ. prostředí a pro řešení dílčích environmentálních problémů. V spžp jsou formulovány zásady týkající se živ. prostředí, prostředky a cíle implementace environmentálních zřetelů do regionálních a sektorových politik, jako je politika energetická, surovinová, dopravní, zemědělská atd. Spžp tedy představuje vysoce integrální a důležitý dokument vlády. Je výsledkem široké diskuse a meziresortních jednání s přihlédnutím k zahr. zkušenostem. Obecným rámcem spžp je zájem na dalším zlepšení kvality živ. prostředí v ČR a na prosazování principů udržitelného rozvoje v globál. měřítku. Obecným prostředkem a zároveň cílem spžp jsou příznivé změny v chování lidí jako výrobců, spotřebitelů , obyvatel, návštěvníků, podpora dalších ekonom., správních a samosprávných subjektů, nezisk. organizací atd. v jejich úsilí o zlepšení vztahu k živ. prostředí, podpora vědy, výchovy a vzdělávání a širší mez. spolupráce.

Vznik institucí st. správy v oblasti ochrany živ. prostředí:
- Česká inspekce živ. prostředí
- Státní fond živ. prostředí ČR = finanční nástroj environ. politiky
- Ústřední povodňová komise
- Rada EMAS ( EMAS = environ. orientované řízení podniků včetně systému auditů v obl. živ. prostředí)
- Rada vlády pro zdraví a živ. prostředí – poradní a iniciativní orgán
- Český ekologický ústav
- Český hydrometeorologický ústav
- Výzkumný ústav vodohospodářský
- Český geologický ústav
- Geofond ČR
- Agentura ochrany přírody a krajiny

Výchova a vzdělání: vláda schválila Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR ( používání sebedokonalejších nástrojů vedoucích k ochraně živ. prostředí bez dostatečně environmentálně vychovaného a vzdělaného člověka není účinné ).

Výsledky v ochraně živ. prostředí za uplynulé desetiletí

Výsledky v ochraně živ. prostředí za uplynulé desetiletí:
- ovzduší: drtivá většina velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší uvedena do souladu s limity na ochranu ovzduší. To se projevuje zlepšením stavu ovzduší a v topné sezóně mírnějším průběhem inverzních situací. Přetrvávají, nebo se i vlivem spalování komun. odpadu v domácnostech zvětšují kvalitativní problémy s emisemi z lokálních zdrojů, s růstem produkce emisí z mobilních zdrojů souvisejícím s narůstající silniční dopravou a také s globálními dopady zvyšujících se emisí skleníkových plynů na změny atmosféry. Stav ovzduší v ČR je všeobecně srovnatelný, v některých ukazatelích i lepší, než v zemích EU. Stále existují rozdíly mezi regiony a sezónní výkyvy.
- ochrana vod: díky asi 330 novým čistírnám odpad. vod u velkých měst a obcí, prům. podniků i zeměděl. provozů, používáním menších objemů prům. hnojiv a prostředků na ochranu rostlin se na některých tocích zlepšila čistota vody. Neuspokojivá je jakost stojatých povrchových vod a podzem. vod zejména pod prům. a sídelními aglomeracemi. Lidskými aktivitami je výrazně narušována stabilita vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Těžiště řešení leží zejména v oblasti čištění komunálních odpad. vod z menších zdrojů a snižování plošného znečištění.
- těžba nerostů a krajina: útlum těžby uhlí a zvýšený rozsah sanací zpomalily devastaci přírody a krajiny v Severočeské a Sokolovské hnědouhelné pánvi, na Kladensku, na Ostravsku a Karvinsku atd. Útlum těžby uranu a zahájení sanací zlepšuje situaci na Českolipsku, Příbramsku, v Krušných horách atd.
- krajina: zásahy do krajiny jsou stále často neuvážené, některá technická díla jsou nekvalitní, stále vznikají stavby na zelené louce namísto adaptace neužívaných objektů. Přetrvávající velkoplošné hospodaření v oblastech s příznivými podmínkami na zemědělsky obhospodařovaných půdách, které neponechává prostor pro dostatečné množství krajinných ekostabilizačních prvků, a používané chem. prostředky, snižují biodiverzitu. Meliorace, narovnávání a kanalizování vodotečí znehodnotilo vzhled, schopnost krajiny zadržovat vodu a příbřežní život mnoha vodních toků. Tyto zásahy jsou jen pomalu kompenzovány projekty v rámci Programu revitalizace říčních systémů. Pokračuje zábor půd mimo současně zastavěná území měst a obcí. V ČR je vypracována síť regionálních a nadregionálních systémy ekol. stability (ÚSES), jejichž biocentra vzájemně propojená biokoridory vytváří podmínky pro optimální rozvoj rostl. a živočiš. společenstev

Metody ekologické politiky

Metody ekologické politiky = formy racionalizace rozhodovacích procesů a využívání nástrojů ekologické politiky.

1. plánování - zakládá se na zjišťování stavu živ. prostředí a přír. zdrojů a na následném projektu řešení zjištěných problémů. Řešení zahrnuje jednak cíle podle druhů znečištění, časové horizonty, k nimž má být cílů dosaženo, a výčet nástrojů, kterých má být použito k dosažení stanovených cílů. Dnes existuje celá řada různých plánů, které přijímají jak rozvinuté, tak rozvojové země. Např. národní strategie ochrany živ. prostředí, které zavádí IUCN, národní akční plány životního prostředí, které zavádí Světová banka – hl. cílem plánu je zpracovat přehled investičních projektů se vztahem k živ. prostředí – řadu z nich pak banka podporuje, národní akční plány tropických lesů – zpracovávají je země, kterých se týká nadměrné ničení deštných pralesů , zelené plány - představují stálý proces komplexního národního plánování, v současnosti je užívají vlády Holandska a Kanady

2. stanovování priorit : zde se uplatňují 2 hlediska – hodnocení naléhavosti problémů a hodnocení výsledného efektu. Naléhavost problému vyjadřuje míra ohrožení lid. zdraví a života (daná zjištěným nebo předpokládaným počtem onemocnění urč. typu, souvisejících se zkoumaným typem znečištění), míra ohrožení či poškození různých ekosystémů nebo biologických druhů, míra poškození staveb, ztráta ekologických funkcí lidských sídel (např. v důsledku znečištění způsobovaném dopravou, atd.). Při hodnocení rizik se zkoumá , o jakou škodlivinu se jedná, jaké jsou její toxické účinky a kolik lidí a jak dlouho je v daném okamžiku vystaveno působení této látky. Hodnocení výsledného efektu představuje srovnávání různých rizik či stupňů naléhavosti . Zjišťuje se , jaký typ znečištění je více nebezpečný a u kterého lze při vynaložení urč. prostředků dosáhnout největšího efektu.

3. integrovaná ochrana – klade důraz na cesty nebo cykly znečišťujících látek prostředím, umožňuje lepší spolupráci s jinými sektory politiky (energetika, zemědělství, doprava,průmysl atd.)

4. ekologické požadavky - patří mezi právní nástroje, stricto sensu jde o limity znečištění, ale spadají sem i všechny další povinnosti znečišťovatelů a osob hospodařících s přír. zdroji (např. povinnost vlastníka lesa hospodařit dle lesního hosp. plánu nebo osnov)

Náklady spojené s posuzováním vlivů hradí oznamovatel

Náklady spojené s posuzováním vlivů hradí oznamovatel (vyjma nákladů na veř. projednání a zveřejňování , které nese příslušný úřad).
Zpracovávat dokumentaci a posudek jsou oprávněny jen fyz. osoby, které jsou držiteli autorizace (právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající se může zavazovat k vypracování dokumentace a posudku jen tehdy, pokud pro ni tuto činnost zabezpečuje fyzická osoba, která je držitelem autorizace). Zpracovatel je povinen posoudit dokumentaci objektivně a v plném rozsahu. Autorizaci uděluje a odnímá MŽP po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. Autorizaci lze odejmout např. v případě , že držitel autorizace porušuje závažným způsobem nebo opakovaně tento zákon. Autorizace se uděluje na dobu 5 let (tuto dobu lze prodloužit). Udělená autorizace nepřechází na jinou osobu.

B) Posuzování vlivů na živ. prostředí přesahujících hranice ČR (mezistátní posuzování) : předmětem posuzování je záměr uvedený v příloze č.1, pokud dotčené území zasahuje i mimo území ČR. Předmětem může být i záměr uvedený v příloze č. 1, pokud o takové posuzování stát, jehož území může být ovlivněno záměrem, požádá, a stát , na jehož území se má záměr provést , s tím vysloví souhlas. Zákon obsahuje postup v případě mezistátního posuzování záměru prováděného na území ČR i v případě mezistátního posuzování záměru prováděného mimo naše území.