Hlavní proud ekonomie

Hlavní proud ekonomie
→ tj. soudobá ekonomie převládající ve smíšených ekonomikách ( Samuelson )
→ období od 2. svět. Války je ve znamení růstu světového produktu a životní úrovně
→ ale řada problémů ( i rozporů )
→ potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti
→ mezinárodní bankovní systém ohrožují závratné dluhy
rozvojových zemí
→ skládky toxických odpadů, atd.

Moderní kritiky

→ Chicagská škola
libertariáni = skupina, která podtrhuje ústřední význam osobní
svobody v ekonomických a politických záležitostech
→ snahy vlády řešit problémy mohou vést ke vzniku
řady jiných obtíží.

→ Odpůrci zleva ( kritikové kapitalismu )
a) současnou ekonomiku řídí velké byrokratické organizace a nikoli dokonale konkurenční trhy
b) spotřebitelé nejsou pány svých vlastních přání, naše preference jsou vytvářeny pod vlivem reklamy.
c) veřejný sektor ve společnosti živoří, zatímco soukromý sektor
„ si vzkvétá a bytní „

Marxismus

Marxismus

Karel Marx
→ autor díla „ Kapitál I. – III.“ ( 1867, 1885, 1894 )
→ zformuloval pracovní teorii hodnoty a teorii nadhodnoty
→ největším přínosem Marxe je, že ukázal, jak v ekonomice neustále probíhá
technický pokrok a společenský vývoj.

Socialismus
→ jako doktrína se vyvinul z myšlenek Marxe a dalších radikálních myslitelů 19. stol.
→ charakterizoval ho několik prvků:
* vládní vlastnictví výrobních zdrojů
* plánování
* přerozdělování důchodu
* mírový a demokratický vývoj

Sovětský komunismus

Sovětský komunismus
→ jako vůdčí osobností V. J. Lenin
→ vyšel z Marxovy domněnky, že kapitalismus uvolní své místo socialismu a po této
přechodné fázi socialismus ustoupí komunismu
→ tento velký experiment byl zrealizován, když se v ekonomicky zaostalém Rusku
chopili moci bolševici
→ vývoj je určován politickými rozhodnutími
→ základní charakteristiky:
→ stát vlastní téměř všechny výrobní faktory
→ zásadní rozhodnutí o výrobě a vstupech jsou dána příkazy
shora, v souladu s plánem
→ v oblastech, kde se ekonomika dostává do vzájemného statku
s domácnostmi ( trh spotřebních statků, trh práce ), ceny určují
plánovači → spotřebitelská poptávka trhy více či méně vyčistí
→ směr ekonomické aktivity určuje stát, nikoliv
spotřebitelé.

Klasická ekonomie

Thomas Robert Malthus
→ v roce 1798 formuloval „ železný zákon mzdový“, který prohlašoval, že růst
obyvatel povede nevyhnutelně k poklesu dělnických mezd na pouhé existenční
minimum
→ vycházel z úvah na základě statistických údajů, že počet obyvatel má tendenci se každých 25 let zdvojnásobit → počet obyvatel roste řadou geometrickou, zdroje výživy ( potraviny ) řadou aritmetickou

David Ricardo
→ analyzoval povahu ekonomické renty = teorie, která je akceptována v téměř
nezměněné podobě dodnes
→ základním způsobem analyzovat pracovní teorii hodnoty, ze které vychází
marxismus, a břemeno veřejného dluhu
→ největším přínosem byla analýza zákonitostí rozdělování důchodu v kapitalistické
ekonomice
klasická ekonomie vyčerpala koncem 19. století své možnosti = dochází k rozvětvení ekonomie

Neoklasická ekonomie

Neoklasická ekonomie

W. Stanley Jevons, Carl Menger, León Walras ( přelom 19. a 20. stol )
→ rozhodujícím momentem jejich páce ( vzájemně nezávislé ) bylo pochopení, jak
preference spotřebitelů ( nazývané „užitkem“ ) vstupují do poptávky po komoditách.
→ ukázali, že poptávka závisí na mezním užitku → tm poskytli chybějící článek pro
úplnou teorii tržního mechanismu ( tj. teorie poptávky )
→ na základě matematické analýzy L. Walrase byla vypracována teorie všeobecné konkurenční rovnováhy → ekonomiku jako celek analyzoval jako stav simultánní ( okamžité ) všeobecné rovnováhy na všech trzích práce, půdy a produktů.

John Maynard Keynes
→ autor díla „ Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz ( 1930 ) s propracovanou makroekonomikou teorií, která doposud chyběla klasické i neoklasické ekonomii.
→ přišel s tvrzením, že země může setrvávat v podmínkách vysoké nezaměstnanosti a značné bídy po mnoho let, protože neexistuje rovnovážný mechanismus, který by zajistil rychlý návrat GNP ( hrubý národní produkt ) k jeho potencionální úrovni → návrat může stimulovat vláda svojí promyšlenou fiskální a monetární politikou.
→ nový přístup k ekonomii, který má napomoci státní a monetární politice zmírnit nejhorší výkyvy hospodářského cyklu.

Smíšená ekonomika

smíšená ekonomika
→ žádná současná ekonomika nepředstavuje ani jednu z výše uvedených čistých forem
→ dnešní společnosti vykazují prvky trhů, příkazů i zvyků ( soukromý a veřejný sektor )
→ stát ( vláda ) vstupuje do tržního systému s úkoly a zásahy v oblastech:
* vytváření právního rámce ekonomiky
* regulace podnikání, znečišťování ŽP, apod.)
* poskytování služeb vzdělávání, zdravotnictví, atd.)
Selhání trhu může nastat z mnoha příčin a jeho výsledkem je selhání funkce zajišťovat maximální životní úroveň.

Některými významnými selháními, tj. příčinami neefektivního fungování trhu jsou :
* trh nemusí být konkurenční – nabídka může být v rukou monopolu nebo
oligopolu → možná ztráta suverenity spotřebitele.
* na některých trzích se ceny nedokáží přizpůsobit změnám v nabídce a
poptávce
* na trhu může dojít k podvýrobě určitých statků ( hlavně tzv. veřejných statků )

Vývoj ekonomického myšlení

Vývoj ekonomického myšlení

Merkantilisté
→ skupiny spisovatelů a rádců u dvorů evropských monarchů v 17. a 18. století.
→ první systematičtí myslitelé v oblast hospodářské politiky
→ navrhovali hospodářskou politiku s cílem podpory vojenské a ekonomické síly
národních států
→ obhajovali hromadění zlata a stříbra
→ zastávali tezi : „ Více vyvést, méně dovést “

Klasická ekonomie

Adam Smith
→ autor knihy Bohatství národů ( 1776 ), představující zrod moderní ekonomie
→ zveřejnil poznatek o existenci řádu v ekonomickém systému
→ věřil na bezmeznou řídící funkci tržního mechanismu
→ byl proti jakémukoliv vměšování státu do volné konkurence

Alokační efektivnost

ad. 3 : jsou vyloučeny externality, tj. činnost, které ovlivňují pozitivně nebo negativně jiné subjekty, aniž za to musí platit neb jsou za tyto činnosti odškodňovány ( = externí efekty )
→ v podstatě se jedná o nedobrovolné náklady nebo výnosy nebo přínosy jiným, které se neodráží v penězích ani v tržních transakcích ( např. skleníkový efekt, kyselé deště, jaderné nehody x tvorba znalostí )

Při alokaci zdrojů dochází ve své podstatě k neustálému rozhodování o substituci výrob → výroba jakékoliv komodity zahrnuje současné zřeknutí se výroby něčeho jiného.

Výroba většího množství komodity má určité náklady ve vztahu ke snížení výroby množství jiné komodity, která mohla být vyrobena
= opurtunitní ( alternativní ) náklady = náklady obětované příležitosti

K 4 ekonomické systémy

K 4 ekonomické systémy

Ekonomické systémy jsou charakterizovány způsobem ( mechanismy ) alokace zdrojů :

1. tradiční ekonomika
2. příkazová ekonomika ( centrálně řízená, ale není centrální )
3. tržní ekonomika ( reálně neexistuje )
4. smíšená ekonomika ( např. naše ekonomika )

tradiční ekonomika
→ každý aspekt chování podřizuje zvykům
→ rozhoduje se formo tradic
→ tento způsob organizování ekonomiky může vést až k zániku příslušné společnosti
→ především „ primitivní “ národy

K 4 ekonomické systémy

příkazová ekonomika
→ o výrobě a rozdělování plně rozhoduje stát ( vláda )
→ základním nástrojem je plán → centrální plán
→ dochází část k selhání plánování ( podvýroba, nadvýroba )
→ rozdělování důchodů formou přerozdělování přes státní rozpočet rovnostářským
přístupem
→ společnost může být diktátorská i demokratická

tržní ekonomika
→ de facto protikladem k plánovitému rozhodování z centra ( suverenita spotřebitele )
→ alokace výsledkem decentralizovaného, tj. nezávislého individuálního rozhodování spotřebitelů a výrobců → regulátorem je trh

Alokační efektivnost

Alokační efektivnost je takový ekonomický výsledek, při němž nemůže dojít k žádnému přeskupení výroby, které by zvýšilo užitek neb uspokojení jednoho subjektu, aniž sníží užitek nebo uspokojení jiného subjektu.

→ tj. nemůžete nikomu zlepšit situaci, aniž někomu jinému situaci zhoršíte
→ taková situace se nelézá na hranici produkčních možností
→ tohoto výsledku může dosáhnout dokonale konkurenční ekonomika za předpokladu splněn podmínek:

1 . atomizovaná konkurence ( naprosto dokonalá )
2. skutečné poptávkové křivky
3. žádné externality

ad. 1 : trhy musí být dokonale konkurenční, bez monopolů a oligopolů ( nedokonalá konkurence = ceny příliš vysoké a výstup příliš nízký )

ad. 2 : jsou vyloučeny případy, kdy se poptávkové křivky jednotlivců odchylují od skutečného užitku ( x. spotřeba pervitinu )

Dělba práce

Dělba práce představuje ve výrobním procesu integraci pracovních činností v důsledku specializace výroby
→ ekonomický rozvoj je spjat se rostoucí složitostí
→ produkce vytváří rozmanité statky
→ výrobci a pracovníci se musí navzájem koordinovat a doplňovat s cílem výroby konkrétního statku

Peníze je vše, co je všeobecně přijímáno jako prostředek směny ( mince, bankovky, šeky, atd. )
→ speciální druh zboží
→ usnadňují směnu ( cena, bankovní systém )


K 3 ALOKACE ZDROJŮ

Alokace zdrojů je způsob, jakým ekonomika rozděluje své zdroje ( výrobní faktory ) mezi potenciální varianty využití tak, aby vyrobila určitý soubor finálních statků.

ALOKACE ZDROJŮ

→ vyplývá ze skutečnosti, že výrobní zdroje jsou omezené, zatímco požadavky
spotřebitelů jsou neomezené
→ ale ekonomika namůže překročit svou hranici produkčních možností →
spotřebitelská poptávka musí zapadat do nabídky ekonomických statků firem ( let
do Paříže x let na Mars ) ← disponibilní zdroje
→ na úrovni mikroekonomie jsou alokační rozhodnutí řešena trhem ( prostřednictvím
nabídky a poptávky ) →
→ zisky vedou firmy k tomu, aby vstupovaly do oblastí, v nichž spotřebitelé žádají
více statků
→ ztráty vedou firmy k tomu, aby opouštěly oblasti, v nichž spotřebitelé chtějí méně
statků

Prostřednictvím alokace zdrojů jsou řešeny otázky

1. co
2. jak vyrábět
3. pro koho

Co vyrábět?
→ co určují spotřebitelé prostřednictvím svých „ peněžních hlasů“ → příjem firmy

Jak vyrábět?
→ určuje konkurenční prostředí trhu → snaha maximalizace zisku minimalizováním nákladů → volba nejefektivnější výrobních metod ( levnější výrobní postup nahrazuje postup nákladnější → technologie )

Výnosy z výrobního faktoru

Výnosy z výrobního faktoru představují kvantitativní vztah mezi vstupem ( objem použitých výrobních faktorů ) a výstupem ( objemem vyrobených užitečných statků )

Výnosy z výrobního faktoru = výstup
vstup
Výnosy z rozsahu
Výroba vykazuje rostoucí, klesající nebo konstantní výnosy z objemu, jestliže proporciální zvýšení všech vstupů vede k více než proporcionálnímu zvýšení výstupu.
- účinky rostoucího rozsahu vstupů na produkované množství

příklady:
→ konstantní výnosy → zdvojnásobí-li se vstupy, výstup se rovněž
zdvojnásobí ( rukodělná výroba )

→ klesající výnosy → vstupy se zvýší o 50%, výstupy pouze o ztráty z výnosu 40% ( výroby spjaté s přírodními zdroji )

→ rostoucí výnosy → vstupy se zvýší o 20 %, výstup o 30 %
úspory z výnosu ( především zpracovatelská výroba, velké,
technicky vybavené podniky )

Existují různé typy trhů

Existují různé typy trhů z hlediska různých druhů členění :

• územní hledisko
– trhy místní ( oblastní, regionální )
- trhy národní ( v rámci státu )
- trhy světové ( v rámci jednotlivých ekonomik )

• z hlediska počtu zboží
- trhy dílčí ( jediný druh zboží )
- trhy agregátní ( trh veškerého zboží )

• z hlediska předmětu koupě
- trh práce, půdy, kapitálu ( trh výrobních faktorů )
- trh peněz ( finančního kapitálu )
- trh produktů ( výrobků, služeb )

Na trhu rozlišujeme tři základní subjekty:

Na trhu rozlišujeme tři základní subjekty:

÷ domácnosti – jejich cílem je prostřednictvím trhu uspokojovat své potřeby
- jsou kupující na trhu výrobků a služeb
- jsou prodávajíc v rámci vlastnictví výrobních faktorů ( především pracovních schopností)

÷ podniky – jejich cílem je prostřednictvím trhu maximalizace zisku
- jsou to organizace prodávající své produkty
- kupující výrobní faktory ( za účelem opakování výroby )

÷ stát ( vláda ) – vstupuje na trh s cíle ovlivnit trh a jeho působení na ostatní
subjekty trhu
- má podporovat efektivnost, spravedlnost a stabilitu
efektivnosti – pokusy korigovat tržní selhání jakým je monopol
spravedlnosti – použitím daní a výdajů k přerozdělení důchodu
stability – stabilizační politikou, odříznout vrcholy a nejnižší body
hospodářského cyklu, omezit nezaměstnanost a inflaci a
podpořit ekonomický růst.

Kapitál

Kapitál jsou statky, které byly vyrobeny s cílem podlet se na výrobě jiných statků ( souhrn fyzických položek )
≠ kapitál finanční ( tj. finanční aktiva → obligace, akcie )
→ výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok
→ zvláštní formou kapitálu je technologie ( představuje spíše myšlenku, než hmotný
statek )

• Každý výrobní faktor přináší důchod do ekonomického systému
• Každý výrobní faktor má motivační charakter

Ekonomický statek je produkt lidské práce, kterým uspokojujeme naše potřeby
→ neexistují v neomezené míře
→ je třeba je vyrábět, aby byly k dispozici

rozdělení statků:
• hmotné a nehmotné
• volné a ekonomické
• spotřební a kapitálové

Volné statky

volné statky = jsou neomezeně k dispozici ( asi už jen písek na poušti a vzduch )
ekonomické statky = se nevyskytují v omezené míře a vytvářejí je lidé
spotřební statky = jsou takové, které slouží k bezprostřední potřebě
kapitálové statky = jsou takové, které slouží k další výrobě ( látka, papír, stroje,
mouka)

Ekonomický zdroj ( vstup ) je ekonomický statek používaný k výrobě jiných statků

Ekonomický produkt ( výstup ) je výsledkem výroby statků ( výrobků )

Výroba je proces přeměny zdrojů na výstupy
→ cílem výroby je v konečné fázi spotřeba
TRH je proces výměny výsledků činnosti mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží za peníze.
→ zprostředkovává vztah mezi výrobcem a jeho spotřebitelem.
→ jeho vznik je vyvolán vysokým stupněm dělby práce
→ zprostředkovatelem směny na trhu jsou peníze


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

MIKROEKONOMIE

MIKROEKONOMIE – analyzuje chování dílčích ( malých ) ekonomických subjektů ( jednotlivců, domácností, firem, trhů ), tj. studuje chování jednotlivých prvků ekonomického systému.

- odpovídá na otázky, na které si musí odpovědět dílčí ekonomický subjekt, aby se mohl rozhodnout, jak se bude v daném ekonomické systému chovat.
- mikroekonomický přístup předpokládá zanedbatelnost dopadu individuálního rozhodnutí nebo chování dílčí složky ( subjektu ) na chování ekonomiky jako celku ( subjekt rozhodování = většinou člověk, objet = organizace )

Makroekonomie studuje chování ekonomického systém jako celku, tj. analyzuje velké agregáty ( míru inflace, míra nezaměstnanosti, dovoz a vývoz, národní produkt atd. )

- odpovídá na otázky jaké dopady bude mít rozhodování velkého počtu dílčích subjektů na hodnoty těchto agregátů a v jakém vzájemném vztahu tyto agregáty jsou.
- v makroekonomii pracuje s dílčími trhy ( zemědělských produktů, lékařských služeb atd. ) jako s trhem jediným.
- zásadní otázkou pro makroekonomii je vhodnost zasahování vlády do ekonomiky s cílem zlepšení její výkonnosti ( subjekt rozhodování = vláda, objet = celý ekonomický systém )

Výrobní faktory

Výrobní faktory jsou zdroje výrobního procesu
- tvoří základní strukturu ekonomických zdrojů
- jsou jimi: práce, půda, kapitál


Práce je souhrn všech druhů fyzické a psychické činnosti jednotlivců
- je to primární faktor, který neprošel procesem výroby
- je limitována množstvím a kvalitou
- lze ovlivnit její účinnosti
- výsledkem použití je mzda

hrubá pracovní síla x lidský kapitál
→ počet práceschopných jedinců v populaci → hodnota souhrnu schopnosti
lidí, vytvářen investicemi
do vzdělání a výcviku pracovníků

Půda a přírodní zdroje jsou produktem přírody, ale nejsou volným statkem ( množství je omezené )
→ je to rovněž primární faktor

Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, základní ekonomické pojmy, ekonomický koloběh

Ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, základní ekonomické pojmy, ekonomický koloběh

Ekonomie jako věda se zabývá společenskou realitou zvanou ekonomika.
Ekonomie je věda, která zkoumá, jak různé společnosti užívají zdroje k výrobě užitečných statků ( komodit a služeb ) a jak je rozdělují mezi různé skupiny.

Východiskem ekonomie je objektivní skutečnost : TO CO LIDÉ POŽADUJÍ NENÍ VOLNĚ DOSTUPNÉ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.

Ekonomie nemůže ale plně převzít metody zkoumání přírodních věd, protože motivy lidského chování nejsou měřitelné tak, jako přírodní jevy ← subjektivní faktory ekonomického chování člověka → menší exaktnost ekonomie vůči přírodním vědám.

Metody vědeckého přístupu zkoumání v ekonomii :
- pozorování
- analýza
- statistická analýza
- experimenty ( kontrolované )

Ekonomie je věda společenská a zároveň více politická než jiné vědy.

6. PRŮMYSLOVÁ A DALŠÍ ODVĚTVÍ

6. PRŮMYSLOVÁ A DALŠÍ ODVĚTVÍ

a) programy podpory, státní zásahy při útlumu = těžba rud, uhlí a uranu, jaderné energetiky

b) programy zateplování a úspor energie

c) podpora exportu všech odvětví
- přímá podpora
- nepřímé formy podpor a činností pro zahraniční obchod

d) státní podpora turismu
- propagace, výstavy
- informační střediska a zastoupení v zahraničí
- Česká správa cestovního ruchu

e) správa, výzkum a mezinárodní spolupráce
- na centrální úrovni státní správy výdaje na ministerstvo průmyslu a obchodu, Státní energetickou inspekci, Českou obchodní inspekci, Puncovní úřad
- příspěvky sdružením, svazům, profesním komorám
- podpora výzkumu a vývoje
- příspěvky mezinárodním organizacím

7. HOSPODÁŘSKÁ SPRÁVA A SLUŽBY

7. HOSPODÁŘSKÁ SPRÁVA A SLUŽBY

a) programy podpory podnikání
- podpora malého a středního podnikání
- subvence Českomoravské záruční a rozvojové bance

b) bezpečnost práce = Institut výchovy bezpečnosti práce, Český úřad bezpečnosti práce, Inspektoráty bezpečnosti práce, Institut technické inspekce

c) centrální banka a měna
- CNB
- Podpora bank, spořitelen a pojišťoven
- Náklady spojené s vyrovnáním závazků zaniklých bank, které převzal sát

d) geologie
- služby poskytované geofondem nebo Českým geologickým ústavem

e) meteorologie včetně hydrometeorologie

f) správa v hospodářských činnostech
- zeměměřičství
- katastrální úřady
- hospodářská soutěž
- správa
- úřad pro normalizaci, metodologii a státní zkušebnictví

g) mezinárodní spolupráce a výzkum ve všeobecných hospodářských záležitostech

DOPRAVA

d) civilní letecká = výstavba, technická obnova, správa a provoz letišť, zabezpečení letového provozu, nákup techniky a její údržba, provoz civilní letecké dopravy

e) ostatní dráhy =zahrnu činnosti spojené s výstavbou, technickou obnovou, opravami a správou drah včetně drážních staveb a mostů, visuté, lanové dráhy, tramvaje a trolejbusy, přímé provozování dopravy těmito ostatními drahami, zahrnuje jiné nespecifikované dráhy např. důlní , průmyslové, lyžařské vleky

f) vlastní správa dopravy
- činnost ministerstva dopravy, orgánů správy v dopravě, např. Drážní úřad, Státní letecká inspekce

4. SPOJE

A) záležitosti pošt (česká pošta)
B) záležitosti telekomunikací
C) záležitosti radiokomunikací
D) činnosti orgánů státní správy a výzkum ve spojích
- ministerstvo, Český telekomunikační úřad
- výzkum a vývoj ve spojích
- mezinárodní spolupráce ve spojích

ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

5. ZEMĚDĚLSTVÍ A LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

A) regulace zemědělské produkce a trhu:
- transfery fondu tržní regulace
- subvence k zachování neobdělané půdy
- podpora kultivace zemědělské půdy
- regulace trhu s některými komoditami

B) podpora pěstební činnost v lesích
- podpora mimoprodukčních funkcí les
- podpora činností, které mají celospolečenský význam (hrazení bystřin, výstavba a údržba lesních cest…)

C) správa a výzkum v zemědělství lesním hospodářství
- činnost orgánů státní správy (ministerstvo zemědělství, Česká zemědělská a potravinářská inspekce, činnost regionálních orgánů ministerstva zemědělství..)
- zemědělská správa majetku (Pozemkový fond)
- zemědělský a lesnický výzkum a vývoj

SEGMENTY SKUPINY D

SEGMENTY SKUPINY D

Jde o segmenty (odvětví) s produkcí statků regulovaných administrativně nebo s regulovanými cenami a o odvětví, která vystupují jako přirozené monopoly.

Tato skupina je z uvedených 4 skupin nejblíže trhu a charakter některých statků je již převážně tržní.

ŘADÍME SEM ZEJMÉNA:
- vodní hospodářství
- sdělovací prostředky
- doprava
- spoje
- zemědělství a lesní hospodářství
- průmyslová a další odvětví
- hospodářská správa a služby


1. VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

A) pitná voda
B) odvádění a čištění odpadních vod
C) vodní toky a vodohospodářská díla
D) voda v zemědělské krajině
E) správa a výzkum ve vodním hospodářství

2. SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY

2. SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY

činnosti spojené s:
a) s rozhlasovým vysíláním
b) s televizním vysíláním
c) s výzkumem, správou a mezinárodní spolupráci v oblasti sdělovacích prostředků
- Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání
- výzkum a vývoj v oblasti sdělovacích prostředků
- příspěvky mezinárodním organizacím, delegace do zahraničí

3. DOPRAVA

a) silniční = správa a údržba, opravy a technická obnova dálnic a silnic, provoz veřejné silniční dopravy, včetně dotací a subvencí autobusové dopravy

b) vodní = správa, údržba, výstavba vodních cest, provoz vnitrozemské plavby..

c) železniční = výstavba, technická obnova, oprava a správa železničních drah včetně drážních mostů, nákup a obnova drážních vozidel, provoz veřejné železniční dopravy včetně poskytování dopravních služeb

HLAVNÍ SEGMENTY A ROZSAH 3. A 4. SKUPINY VEŘEJNÉHO SEKTORU V ČR

HLAVNÍ SEGMENTY A ROZSAH 3. A 4. SKUPINY VEŘEJNÉHO SEKTORU V ČR

SEGMENTY SKUPINY C

Třetí skupinu tvoří činnosti orientované na solidární přerozdělovací procesy a internalizaci negativních externalit

Jmenovitě jde o segmenty:
- sociální péče a politika zaměstnanosti
- ochrana životního prostředí

SOCIÁLNÍ PÉČE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI

a) dávky a podpory =
b) politika zaměstnanosti =
c) činnosti a služby =
d) správa a výzkum v sociální zabezpečení a politice zaměstnanosti =

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

a) ochrana ovzduší
- odstraňování tuhých emisí
- odstraňování plynných emisí
- změny technologií vytápění
- monitorování ochrany ovzduší atd.

b) nakládání s odpady
- sběr a svoz odpadů
- prevence vzniku odpadů (recyklace)
- monitoring nakládání s odpady

c) ochrana půdy a podzemní vody, přírody a krajiny
- proti znečišťujícím infiltracím
- dekontaminace půd a znečištění spodní vody, monitoring
- ochrana částí přírody
- ochrana druhů a stanovišť (podpora ZOO, ornitologických stanic, botanických zahrad)
- rekultivace půdy, protierozní, protilavinná a protipožární ochrana, ochrana proti povodním
- protihluková zařízení
- péče o vzhled obcí a zeleň


d) správa a výzkum, mezinárodní spolupráce a další činnosti
- ministerstvo životního prostředí, ostatní orgány státní správy
- příspěvky mezinárodním organizacím
- ekologická výchova a osvěta

4. TĚLOVÝCHOVA A ZÁJMOVÁ ČINNOST

4. TĚLOVÝCHOVA A ZÁJMOVÁ ČINNOST
a) státní sportovní reprezentace
b) další tělovýchovná činnost podporovaná z veřejných prostředků
c) zájmová činnost při využívaní volného času dětí a mládeže
- činnost domů dětí a mládeže, stanic mladých techniků
- podpora činností mládežnických organizací, dětská hřiště, zábavní parky
d) zájmová činnost a rekreace = klubová zařízení jiná než pro mládež
e) výzkum a správa v oblasti tělovýchovy, zájmové činnosti a rekreace



5. CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI

a) činnost registrovaných církví a náboženských společností
- osobní požitky duchovní
- zákonné pojištění a další
- řádné a mimořádné náklady spojené s výkonem bohoslužeb
- církevní administrativa

b) správa, výzkum a mezinárodní spolupráce v záležitostech církví

6. BYDLENÍ, KOMUNÁLNÍ SLUŽBY A ÚZEMNÍ ROZVOJ

6. BYDLENÍ, KOMUNÁLNÍ SLUŽBY A ÚZEMNÍ ROZVOJ

a) programy rozvoje bydlení
- podpora individuální bytové výstavby (stavební spoření)
- podpora obecní výstavby bytů, výdaje státu a obcí na zabezpečení bytového hospodářství

b) komunální služby
- veřejné osvětlení
- pohřebnictví
- výstavba a údržba místních inženýrských sítí
- zásobování teplem

c) územní rozvoj
- územní plánování
- podpora regionů ze strany státu (snížení nezaměstnanosti…)

d) správa a výzkum v oblasti bydlení, komunální služeb a územního rozvoje
- centrální a místní správa
- mezinárodní spolupráce, příspěvky mezinárodním organizacím

ZDRAVOTNICTVÍ

2. ZDRAVOTNICTVÍ

a) ambulantní péče všeobecná, stomatologická, první pomoc, transportní služba

b) ústavní péče
- fakultní nemocnice
- státní nemocnice
- odborné léčebné ústavy
- lázeňské léčebny, sanatoria, ozdravovny

c) zvláštní zdravotnická zařízení a služby
- hygienická služba a ochrana veřejného zdraví
- lékárenská služba
- zdravotnická záchranná služba

d) zdravotnické programy
- prevence před drogami, alkoholem, nikotinem
- prevence HIV, AIDS
- programy pomoci zdravotně postiženým
- speciální zdravotnické programy

e) správa, výzkum a další činnosti
- ústřední státní správa (ministerstvo zdravotnictví)
- mezinárodní spolupráce ve zdravotnictví
- další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví

3. KULTURA

3. KULTURA

a) divadelní činnost
b) činnost uměleckých souborů
c) filmová tvorba, distribuce, kina a shromažďování audiovizuálních archiválií
d) činnost knihovnická
e) činnost muzeí a galerií
f) podpora činností na vydávání literárních, hudebních, výtvarných a audiovizuálních děl
g) výstavní činnost v kultuře
h) ochrana památek a péče o kulturní dědictví = činnost památkových ústavů, hradů, zámků, obnova a údržba kulturních památek, výkup předmětů kulturní hodnoty.
i) správa a výzkum v oblasti kultury

SEGMENTY SKUPINY B

SEGMENTY SKUPINY B
V této skupině se jedná převážně o produkci polotržních (smíšených) statků, kdy se podílí uživatel statků částečně i na úhradě.

PATŘÍ SEM NÁSLEDUJÍCÍ SEGMENTY VEŘEJNÉ EKONOMIKY:
- vzdělání
- zdravotnictví
- kultura
- tělovýchova a zájmová činnost
- církve a náboženské společnosti
- bydlení, komunální rozvoj a územní rozvoj


1. VZDĚLÁNÍ

a) předškolní a základní
- předškolní zařízení včetně speciálních
- základní školy
- speciální základní školy

b) střední
- školy pro střední všeobecné vzdělání (gymnázia)
- střední odborné školy (OA, průmyslové, zemědělské, zdravotní, policejní, ..)
- střední odborná učiliště a učiliště

VZDĚLÁNÍ

c) školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy
- výchovná zařízení pro děti a mládež
- diagnostický ústav pro děti a mládež
- školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy

d) zařízení související s výchovou a vzděláním mládeže
- školní stravování
- školní družiny a kluby
- školy v přírodě
- ubytovací zařízení středních škol a učilišť
- školní statky, školní polesí středních škol…

e) vyšší odborné školy = vyšší odborné školy

f) vysokoškolské = činnost vysokých škol s pedagogickým prvkem

g) zařízení související s vysokoškolským vzděláním
- koleje a menzy
- školní zemědělské a lesní podniky vysokoškolských institucí

h) zájmové
- základní umělecké školy
- zájmové studium (jazykové školy…)

i) správa a výzkum ve vzdělání
- ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
- školské úřady, česká školní inspekce, grantová agentura

5. VEŘEJNÁ SPRÁVA A SLUŽBY

5. VEŘEJNÁ SPRÁVA A SLUŽBY

a) zastupitelské orgány
- parlament ČR
- regionální zastupitelské úřady
- volby do parlamentu ČR
- volby do územních zastupitelských sborů

c) kancelář prezidenta republiky

d) nejvyšší kontrolní úřad

e) ústřední orgány vnitřní státní správy a jejich dislokovaná pracoviště
- úřad vlády
- ministerstvo financi
- Český statistický úřad
- Celní správa atd.

e) zahraniční služba a záležitosti
- ministerstvo zahraničních věcí
- zastupitelství a stále mise ČR v zahraničí
- zahraniční služba (diplomatické výdaje)

f) regionální a místní správa
- činnost regionální správy
- činnost místní správy

g) výzkum ve státní správě a samosprávě

h) politické strany a hnutí
- příspěvky na činnost politických stran a hnutí

i) ostatní veřejné služby
- archivnictví

j) zahraniční pomoc a mezinárodní spolupráce
- humanitární zahraniční pomoc (válečné a živelné katastrofy, uprchlíci …)
- rozvojová zahraniční pomoc

BEZPEČNOST A VEŘEJNÝ POŘÁDEK A POŽÁRNÍ OCHRANA

BEZPEČNOST A VEŘEJNÝ POŘÁDEK A POŽÁRNÍ OCHRANA

a) veřejný pořádek
- Česká policie
- Obecní policie
- Bezpečností informační služba BIS

b) požární ochrana
- útvary požární ochrany
- hasičské záchranné sbory okresů a statutárních měst
- podpora dobrovolných veřejných hasičských sborů a občanská sdružení v požární ochraně

c) správa, výzkum a ostatní záležitosti bezpečnosti veřejného pořádku a požární ochrany
- činnost státní správy především ministerstva vnitra – ředitelství Hasičského záchranného sboru
- vzdělávací a technická zařízení požární ochrany ministerstva vnitra
- výzkum, týkající se bezpečnosti, veřejného pořádku a požární ochrany
- mezinárodní spolupráce, příspěvky mezinárodním organizacím, činnost Interpolu

3. PRÁVNÍ OCHRANA

3. PRÁVNÍ OCHRANA

a) soudnictví = činnost soudů (nejvyšší, vrchní,krajský, okresní např. soudní lékařství)
b) ústavní soudnictví = ústavní soud ČR
c) státní zastupitelství
d) vězeňství
e) správa, výzkum a ostatní záležitosti v oblasti právní ochrany = výzkum v oblasti právní ochrany, ostatní orgány (Rejstřík trestů)…


4. VÝZKUM A VÝVOJ

a) výdaje na základní výzkum
b) činnost Akademie věd ČR a Grantové agentury ČR
c) příspěvky vědeckým aspirantům, mezinárodním organizacím

HLAVNÍ SEGMENTY A ROZSAH 1. A 2. SKUPINY VEŘEJNÉHO SEKTORU V ČR

HLAVNÍ SEGMENTY A ROZSAH 1. A 2. SKUPINY VEŘEJNÉHO SEKTORU V ČR

Hlavní náplň veřejné ekonomiky ČR z hlediska financování z veřejných výdajů tvoří 20 segmentů.

1. obrana a civilní ochrana 11. zdravotnictví
2. bezpečnost, veřejný pořádek a požární ochrana 12. bydlení, komunální služby..
3. právní ochrana 13.sociální věci a polit.zaměstn
4. veřejná správa a služby 14. ochrana životního prostředí
5. vzdělání 15. vodní hospodářství
6. kultura 16. doprava
7. výzkum a vývoj 17. spoje
8. církve a náboženské společnosti 18. všeobecná hospodářská správa a služba
9. sdělovací prostředky 19. zemědělské a lesní hospodářství
10. tělovýchova a zájmové činnosti 20. Průmyslová a další odvětví hospodářství

Členění veřejné ekonomiky ČR do 4 skupin (A,B,C,D) dle charakteru produkovaných statků a činností.

SEGMENTY SKUPINY A

SEGMENTY SKUPINY A

v této skupině jde o produkci převážně čistých kolektivních statků a jsou zde řazeny segmenty:
- obrana a civilní ochrana
- bezpečnost, veřejný pořádek a požární ochrana
- právní ochrana
- výzkum a vývoj
- veřejná správa a služby


1. OBRANA A CIVLINÍ OCHRANA

- vojenská obrana (armáda = výdaje související s zabezpečením a obranou státu proti vnějšímu ohrožení, služným vojáků i zaměstnanců, ubytováním, správou služebních bytů atd.)
- správa, výzkum a státní záležitosti obrany (výzkum a vývoj v oblasti obrany, mezinárodní spolupráce v obraně = výdaje na cvičení vojsk, ministerstvo obrany a ostatní orgány správy ve vojenské obraně
- civilní ochrana a nouzová opatření = civilní ochrana (vojenská i nevojenská část), nouzová opatření = pořízení a obměna mobilizačních rezerv, pořízení a obměna integrovaných záchranných systému…
- správa a výzkum v oblasti civilní ochrany a nouzových opatření = výzkum a vývoj v oblasti civilní ochrany, hlavní úřad civilní ochrany ministerstva obrany včetně registračních úřadů.

VEŘEJNÉ OBLIGACE

VEŘEJNÉ OBLIGACE
- zákon o dluhopisech definuje státní dluhopisy jako dluhopisy vydávané Českou republikou.

Rozsah a doba splatnosti státních dluhopisů musejí být stanoveny zákonem,na jehož základě vydává Ministerstvo financi jednotlivé druhy státních dluhopisů. Do prodeje jsou dluhopisy vydávány prostřednictvím ČNB.

Zákon o státním rozpočtu stanoví maximální objem státních dluhopisů, který může Ministerstvo financí vydat na úhradu jistin státního dluhu.



22. HLAVNÍ SEGMENTY A ROZSAH 1. A 2. SKUPINY VEŘEJNÉHO SEKTORU V ČR

Hlavní náplň veřejné ekonomiky ČR z hlediska financování z veřejných výdajů tvoří 20 segmentů.

VEŘEJNÝ DLUH

VEŘEJNÝ DLUH = jedná se o souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu, obci, regionu apod.

Maastrichtskými dohodami je předepsáno snížení rozpočtových deficitů členských zemí pod 60% ročního HDP jako podmínka vstupu do měnové unie.

VEŘEJNÝ DLUH V ČR
V nejširším pojetí je definován jako hrubý dluh a skládá se z:
- dluhu centrální vlády
- ze zadlužení státních fondů, zdravotních pojišťoven a FNM
- ze zadlužených místních orgánů
první dvě složky se dohromady nazývají dluh centrální vlády

krátkodobý dluh
dlouhodobý dluh = skládá se z dluhu vnitřního a zahraničního.

Na počátku 90.let byl státní dluh financování centrální bankou.
Od roku 1990 začal vydávat stát k financování svého dluhu státní dluhopisy, od roku 1992 státní pokladniční poukázky.

Skončí-li hospodaření státního rozpočtu v předchozím roce deficitem, je tento deficit kryt emisemi státních pokladničních poukázek. Po schválení státního závěrečného účtu je pak tento dluh přičleněn ke státnímu dluhu z minulých let a kryt emisemi státních dluhopisů.

ROZPOČTOVÝ DEFICIT

ROZPOČTOVÝ DEFICIT
Objevoval se nejprve mimořádně jako jev doprovázející války, období výrazných hospodářských poklesů. Od poloviny 70.tých let se stává trvalým rysem veřejné ekonomiky ve většině zemí.

PŘÍČINY ROZPOČTOVÉHO DEFICITU
- hospodářský pokles - krize
- zvýšení cen základních surovin (např. ropný šok 70.léta)
- mimořádné události (přírodní katastrofy, válečné konflikty)
- úrok z veřejného dluhu

MOŽNÉ ŘEŠENÍ DEFICITU VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ

a) kreací nových peněz
b) pomocí veřejného dluhu = dlouhodobé financování tj. krytí rozpočtového deficitu
- domácím úvěrem (vnitřní dluh)
- zahraničním úvěrem (vnější dluh)

vhodnějším případem financování rozpočtového deficitu je úvěr od centrální banky tj.
přímý úvěr nebo nákup státních dluhopisů přímo od státu.

Státní dluhopisy = absolutně bezrizikovou investicí, na sekundárním trhu jsou vysoce likvidní

ROZPOČTOVÁ PRAVIDLA

ROZPOČTOVÁ PRAVIDLA
= vyrovnanosti
= solidarity = příjem se nemusí rovnat výdajům
= žádná pošta = NO MAIL
- dotace z EU nesmí být použita na vyrovnání rozpočtu členských zemí

INSTITUCE VSTUPUJÍCÍ DO SCHVÁLENÍ ROZPOČTU EU
- návrh = Evropská komise
= Rada ministrů (projednává návrh)

- schválení (poslanci) Evropského parlamentu

UCLA = útvar koordinace v boji proti podvodům



21. ROZPOČTOVÝ DEFICIT, VEŘEJNÝ DLUH, VEŘEJNÉ OBLIGACE

Za vyrovnaný považujeme veřejný rozpočet, když veřejné příjmy (P) se rovnají veřejným výdajům (V).
P = V
jestliže P je různé od V, hovoříme o rozpočtu nevyrovnaném, a mohou nastat dva případy (varianty):

P > V
veřejné příjmy jsou větší než veřejné výdaje a hovoříme o rozpočtovém přebytku

P < V
Veřejné příjmy jsou menší než veřejné výdaje a hovoříme o rozpočtovém schodku (deficitu)

Rozpočet EU

Rozpočet EU => zásadně vyrovnaný
- není možné ho sestavovat s deficitem
= sestavuje se ve finanční perspektivě (výhledu) nejnověji na období 2000 – 2006

Národní rozpočet => přerozděluje se 30 – 60% HDP
- velmi nízký rozpočet => nebudeme dostávat dotace

Některé země jsou
a) čistými plátci (více platí než dostávají)
b) čistými příjemci (více dostávají než platí)

ad a) Německo, Anglie, Francie, Itálie …=> ekonomicky silné země
ad b) Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko => ekonomicky slabé země


VÝDAJE ROZPOČTU EU

1. CAP
= společenská zemědělská politika SZP
- % podíl je byl v roce 1999 42% (bývalo asi 50% nyní se snižuje)

2. VÝDAJE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ
Jsou druhou největší výdajovou položkou = % podíl 39 %
= 3 největší programy
- PHARE (čerpáme, aniž bychom byli členy EU = 79 mil EURO)
- TSPA ( podpora investic v oblasti dopravy a živnostenského podnikání)
- SAPARD ( podpora rozvoje zemědělství a obnova venkova)

VÝDAJE ZE STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ

= Evropský fond regionálního rozvoje
= Evropský sociální fond (prostředky sociálního fondu = větší nezaměstnanost)
= Kohezní fond (Fond soudružnosti – nejvíce prostředků = Španělsko, Portugalsko, Irsko) = pomoc v živnostenském podnikání a dopravní infrastruktuře

- čerpání se vztahuje = na regiony s HDP nižším než 75 % průměr EU (v uplynulých 3 letech)

- NUTS2 = vztahuje se pro čerpání prostředků EU
- NUTS3 = úroveň našich 14 krajů
- NUTS4 = úroveň našich 77 okresů
- NUTS5 = úroveň našich 6200 obcí

3. VNĚJŠÍ SPOLUPRÁCE
= %podíl 6,45 % (1999) = pomoc dalším (i nečlenským) zemím
4. výzkum a vědeckotechnický vývoj
5. Bruselská byrokracie (zhruba 5% z rozpočtu)
= na zaměstnance, budovy …., administrativa správy
= % podíl 5 % - dlouhodobě = každý rok

Rozpočet EU – historie

Rozpočet EU – historie
- září 1951 – 1957 Pařížská a římská smlouva
- 1951 založení Společenství uhlí a oceli
- 1957 založení Evropského hospodářského společenství

1970 - uskutečnění klíčového rozhodnutí pro historii rozpočtu
- Lucemburské dohody (finanční příspěvky jednotlivých členských zemí byly nahrazeny tzv. vlastními zdroji rozpočtu
- Výběr části daně z přidané hodnoty DPH

1988 – zaveden tzv. 4 zdroj, který je roven % podílu z HNP členské země
(dnes rozhodujícím a převážným zdrojem)



PŘÍJMY ROZPOČTU EU

1. CLA (CELNÍ POPLATKY) = vybírána od ne členských zemí EU, jsou vybrána na základě celního tarifu (společného)

= % podíl na příjmech rozpočtu je (1999) 13,9 %
= 10 % z vybraného cla se odvádí na administrativu

PŘÍJMY ROZPOČTU EU

2. ZEMĚDĚLSKÉ VYROVNÁVACÍ DÁVKY
= vybírají se pokud členská země dováží z nečlenské země EU za ceny nižší než jsou ceny garantované EU
= + poplatky, které platí výrobci celkem
= % podíl na příjmu EU = 2,2 % ( i s poplatky z celku)

3. ČÁST VÝNOSU DPH ČLENSKÝCH STÁTŮ
= zavedeno 1970 – původně bylo 1% -> navyšováno, nyní 1,4% z DPH
= % podíl na EU = 35,5%

1 + 2 + 3 => TOR (TRADIONAL OWN RESORCES) => tradiční vlastní zdroje

4. % PODÍL NA HNP (hrubý národní produkt) = 45,9% (99)

5. OSTATNÍ PŘÍJMY
- bankovní úroky
- přebytek minulého roku
- = + % podíl 2,5 %

Celková suma, se kterou rozpočet EU hospodaří je 85,557 mld EURO
Celková výše vlastních zdrojů (1-5) nesmí překročit 1,27% HNP členských zemí EU

ČLENĚNÍ VÝDAJŮ DLE RŮZNÝCH HLEDISEK

- dle funkcí veřejné ekonomiky
- alokační
- redistribuční
- stabilizační
- dle druhu infrastruktury
- technická
- sociální

- dle rozpočtového plánování
- plánované
- neplánované

- dle územního principu
- nadstátní
- celostátní
- lokální

Potřeba mezinárodního srovnání údajů vyžaduje sjednocenou metodiku klasifikace výdajů. Takovou metodikou je metodika Mezinárodního měnového fondu, která pracuje s dvojím pojetím klasifikace – funkčním a ekonomickým členěním výdajů.
.

EKONOMICKÉ ČLENĚNÍ VÝDAJŮ

EKONOMICKÉ ČLENĚNÍ VÝDAJŮ

Ekonomické členění vychází z transakcí, jimiž veřejná sféra naplňuje své funkce, a z jejich dopadu do ekonomického prostředí.

1. celkové výdaje a půjčky minu splátky
2. celkové výdaje
3. kapitálové výdaje
4. půjčky minus splátky

Oba uvedené druhy klasifikací jsou standardně používány MMF.

20. ROZPOČET EU

Rozpočet EU neobsahuje výdaje na obranu a bezpečnost, nemá také výdaje na zdravotnictví a sociální péči.

Klade si makroekonomické cíle. Na administrativu připadá malá část, velká část výdajů slouží k financování aktivit obsažených ve smlouvách.

Na schvalování rozpočtu se podílí Evropský parlament a Rada ministrů.

VEŘEJNÉ VÝDAJE

VEŘEJNÉ VÝDAJE

Veřejné výdaje = zahrnují vládní výdaje a transferové platby.

Transferové platby = platby bez protihodnoty.
Vládní výdaje = výdaje na nákup statků a služeb.


FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ RŮST VÝDAJŮ

- změny populace = dochází k absolutnímu zvyšování počtu obyvatel a ke změně v demografické struktuře

- technologické změny = vedou k zavádění nových metod nákladnějších technologií

- inflační vlivy = inflace vede ke zvýšení nákladů na veřejné statky a tím ke zvýšení veřejných výdajů

- demonstrační efekt = občané porovnávají svou životní úroveň a míru poskytování veřejných statků s ostatními zeměmi.

- politické a sociální aspekty = nejdůležitějším činitelem růstu veřejných výdajů.

ÚVAHY EKONOMŮ ZABÝVAJÍCÍCH SE RŮSTEM VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

ÚVAHY EKONOMŮ ZABÝVAJÍCÍCH SE RŮSTEM VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ

WAGNERŮV ZÁKON = růst veřejných výdajů je založen na růstu peněžních příjmů.

TEORIE PEACOCKA A WISEMANA = vysvětluje růst veřejných výdajů vládními zásahy do společenského vývoje

TEORIE STÁTU BLAHOBYTU = stát se snaží svým občanům zajisti určitou životní úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy.


ČLENĚNÍ VÝDAJŮ DLE RŮZNÝCH HLEDISEK

- dle ekonomického hlediska
- výdaje běžné
- výdaje kapitálové
- dle rozpočtové skladby
- organizační (kapitoly veřejných rozpočtů)
- druhové (položky a skupiny položek)
- funkční (skupiny, oddíly, paragrafy)