Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

PŮSOBNOST A PRAVOMOC

působnost:

jde o okruh vymezených úkolů

věcná všeobecnou (=> na urč. území se koncentruje výkon veřej. správy u jednoho vykonavatele, přísluší mu působnost ve všech záležitostech kromě těch, kt. jsou přikázány jinému)

dílčí (=> ministerstva a jiné správní úřady ústřední nebo místní) – tím se vytváří odvětví, a pak organizační členění uvnitř jednoho subjektu

členění uvnitř jednoho subjektu => horizontální nebo vertikální dekoncentrace (str. 391)

osobní – je to jen možná alternativa věcné působnosti (např. váleční poškozenci)

územní – neprosazuje se v čisté podobě => aplikace věcných i územních hledisek

stanovení působnosti zákonem:

enumerativní metoda – hl. pro ústřední správu; 3 alternativy: buď je obsažena v zákoně, kterým se subjekt zřizuje (ministerstva); nebo pro každý úřad zvlášť, ale v jediném zákoně (kompetenční zákon); n. v zákoně, kt. provádí hmotnou úpravu a organizační zákon na něj jen odkazuje

generální klauzule – na regionální n. místní úrovni, kde mohou vedel sebe být vykonavatelé s všeobecnou působností a vykonavatelé s dílčí působností

Pravomoc:

právní prostředky – oprávnění orgánu vykovávat veřej. moc; orgán autoritativně rozho-duje o právech a povinnostech subjektl, které vůči němu nejsou v rovném postavení a rozhodnutí nezávisí na vůli adresátů

vydávání nařízení n. příbuzných abstraktních aktů; správních (konkrétních) aktů; uzavírání veřej.-pr. smluv; výkon rozhodnutí (exekuce); správní dozor

rozsah působnosti a pravomoci je kritériem pro postavení správních úřadů v organizační struktuře – je vytvářena hierarchicky na principu subordinace; jde o rozsah působnosti a pravomoci externí a oprávnění vůči jiným rogánům uvnitř soustavy (=> příkazní právo, právo služebního dozoru, právo disciplinárního postihu)

osoby nebo útvary mohou mít stejné postavení, ale liší se jen svou působností – vztahy spolupráce – princip horizontální koordinace

tam, kde neplatí výlučně hierarchická struktura => může platit mezi úrovněmi princip subisdiarity – obce a kraje

Veřejný ústav a veřejný podnik:

veřejný ústav – souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje subjekt veřejné správy za účelem trvalé služby zvláštnímu veřejnému účelu

pr. subjektivita není obligatorní

mohou být samostatné (zřizovány jen zákonem n. na jeho základě) a nesamostatné (zřizování je na vůli subjektu či konkrétního vykonavtele veřej. správy jako jeho vnitřní opatření)

naplňuje veřej. účel naplňovaný dosud jiným subjektem / n. nový veřejný účel

nedisponuje členy, ale destináři (těmi, kdo ústav využívají); hierarchický princip

myšlenka samosprávy, na rozdíl od korporací, ustupuje do pozadí

veřejný podnik v užším smyslu:

soukromý podnik obstarávající urč. část úkolů veřej. správy – na základě koncese n. veřej.-pr. smlouvy

dále to může být výkon urč. výsostného práva soukromou osobou (FO / PO) propůjčeného jí zákonem n. na základě zákona pro určitou část veřej. správy, zpravidla autorizací – musí být podepřeno zákonem

dále každá hospodářská činnost veřejnoprávních subjektů

v širším smyslu:

tím se rozuměla zvláště kvalifikovaná činnost ve veřejném zájmu na omezenou dobu (X veřejný ústav – trvalá činnost)

Jiné subjekty:

mohou jimi být FO n. PO soukromého práva, jestliže:

na ně byla urč. působnost a pravomoc delegována zákonem / rozh. stát. orgánu

mezi dosavadním subjektem a novým byla uzavřena (např.) veřej.-pr. smlouva

byla založena nová PO soukr. práva za účelem:

è dosahování obecně prospěšných cílů – nadace a nadační fondy (639) – 227/1997 – zákon o nadacích a nadačních fondech

è poskytování obecně prospěšných služeb – obecně prospěšné společnosti – nezis-kové – 248/1995 – o obecně propěšných společnostech (641)

è ochrany a prosazování společných zájmů více subjektů veřej. správyu obcí je to např. na základě smlouvy ke konkrétnímu úkolu; smlouva o vytvoření dobrovolného svazku obcí, což je PO soukr. práva s prvky veřejnoprávními; zakládání PO podle zvláštního zákona mezi 2 a více obcemi; u krajů => smlouvy ke splnění konkrétního úkolu, zakládání PO podle zvláštního zákona mezi 2 a více kraji

Stát jako subjekt veřejné správy

stát je PO veřejného práva a nejdůležitějším subjektem veřej. správy

je to korporace uvnitř i navenek suverénní; splňuje i znaky soukromoprávní korporace

veřejnoprávní korporace:

člensky organizovaný subjekt veřej. správy, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly

znaky:

správci a spravovaní tvoří jednotu, protože spravovaní jsou aktivními nositeli správy

jde o PO

je založena zákonem n. jiným vrchnosten. aktem na základě zákona

musí jí být svěřena mocenská pravomoc činit vrchnostenské úkony

má jistou nezávislost na správních úřadech státu – podle svěřených oprávnění

princip speciality (princip omezené subjektivity) – postačí tolik pr. subjektivity, kolik je jí třeba, aby byly pokryty sledované účely (zájmy) členů, nikoli ale zájmy členů, které korporace nesleduje

členění:

územní – rozhodující, aby příslušné osoby měly bydliště / sídlo uvnitř teritoria, v němž je korporace oprávněna působit (obce, kraje)

osobníčlenství se pojí urč. vlastnostmi osoby, s příslušností k povolání; zejména zde se rozlišuje nucené a volné členství; hovoří se o nich jako o zájmové či jiné samosprávě

věcné – členství vyplývá z vlastnictví k urč. věci nebo obstarávání společných záležitostí

PRÁVO NA SPRAVEDLIVÝ PROCES

čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod

rozsudek Lauko v. Slovensko

nová úprava správního soudnictví – soudní řád správní a novela OSŘ reagovaly na požadavky čl. 6 EÚLP – (610)

ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY

XVI. Právní základy organizace

typy organizace: univerzální, insitucionální, strukturální, funkční

druhy organizace: formální a neformální

organizace veřejné správy je typově institucionální a druhově formální

významné jsou organizační principy – ve veřejné správě jsou to centralizace a decentrali-zace, koncentrace a dekoncentrace, nadřízenost a podřízenost

je upravna abstraktními i konkrétními akty – nejdůležitější jsou pravidla v ÚZ a zákonech

organizační moc primárně náleží zákonodárci – oprávnění vydávat jakékoli organiz. akty o veřej. správě; v olbasti veřej. správy je to pravomoc zřizovat, slučovat, rozlučovat, rušit spr. úřady; určovat jejich vnitřní uspořádání a procesní pravidla; vybavovat je personálně, apod

externí organiz. moc – oprávnění regulovat organizaci subjektů veřej. moci, stanovovat pů-sobnost a pravomoc X interní – opatření uvnitř úřadu

SUBJEKTY A VYKONAVATELÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY

je to stát a ty PO nebo FO, o nichž to stanoví ústava nebo zákon

kontinentální právo – originárním subjektem je stát, kt. může tuto správu delegovat na jiné subjekty formou zákona; ale je i názor odchylný – že samospráva je nezadatelné právo urč. společenství, které stát pouze uznává a potvrzuje

základní členění:

veřejná správa vykonávaná státem

vykonáváná jinými subjekty jako nositeli veřejné správy na základě zákonné delegace

è podle toho mohou být subjekty veřejné správy:

stát

veřejnoprávní korporace – územní, osobní nebo věcné

veřejné ústavy a podniky

FO a PO soukromého práva

dále je nutné rozlišovat subjekty veřej. správy / a vykonavatele veřej. správy

vykonavatelé veřejné správy (úřady, orgány):

orgány nebo oprávněný zástupce subjektu veřejné správy

pojem úřad:

funkční pojetí (okruh záležitostí přiřazených urč. organizační jednotce)

institucionální pojetí (obecné označení organizační jednotky)

pojetí pomocného útvaru (soubor osob přidaný orgánu na pomoc při výkonu)

dnešní pojetí úřadu – v institucionálním smyslu => každí trvalá organizační jednotka, která byla zřízena jako vykonavatel veřejných úkolů a není PO; jako správní úřad může být koncipována jen tehdy, plní-li veřejné úkoly prostředky veřejného práva

správní přady jsou součástí moci výkonné, nástrojem, kterým plní stát své úkoly a funkce

jsou organizovány monokraticky – v čele stojí jedna FO

Rozklad – viz § 61

podání rozkladu nemá devolutivní účinek

obnova řízení – viz § 62 – 64

možnost zásahu do existence pravomocného správního rozhodnutí – mimořádný způsob přezkoumání rozhodnutí

za splnění zákonných podmínek má účastník pr. nárok na obnovu řízení – zásada dispoziční; ale je-li na přezkoumání obecný zájem => spr. orgán nařídí obnovu ex officio

podmínky obnovy řízení:

pravomocné spr. rozhodnutí

obnova není nepřípustná

je dán některý z taxativně uvedených důvodů obnovy – § 62 odst. 1 a) - e)

je podán návrh účastníka řízení na povolení obnovy / n. správní orgán učinil vlastní podnět

byla dodržena lhůta – § 63 odst. 3

dvě stádia:

iudicium rescindens – řízení o povolení nebo nařízení obnovy

iudicium rescissorium – obnovené řízení

přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – viz § 65 – 68

umožňuje správním orgánům zrušit / měnit rozhodnutí v právní moci vydaná v rozporu se zákonem X neumožňuje však nápravu věcně nesprávných pravomocných rozhodnutí, která by neodporovala právním předpisům

zahajuje se výlučně na základě zásady oficiality (ex officio)

účastník na ně nemá pr. nárok

VÝKON ROZHODNUTÍ – viz § 71 – 80

exekuční řízení – nucené vymáhání splnění povinnosti vyplývající ze správního rozhodnutí, může k němu docházet soudní nebo správní cestou; soudy postupují podle občanského procesu, správní orgány podle správního řádu; v případě, že by splnění povinnosti vymáhaly oba => soudní výkon rozhodnutí má přednost

základní podmínkou je existence podkladu – exekuční titul; další podmínkou je, že účastník nesplnil dobrovolně povinnost a to, že neuplynula prekluzivní lhůta 3 let – § 71

vykonávacími správními orgány jsou orgány obcí, orgány krajů, úřady obcí s rozšířenou působností, popř. finanční úřady

prováděcí orgán může výkon rozhodnutí odložit, popř. od něj upustit – § 75

§ 76 lze podat námitky – nemají devolutivní účinek a suspenzivní účinek mají jen v zákonem stnovených případech

peněžitá plnění: srážky ze mzdy, přikázání pohledávky

nepeněžitá plnění: náhradní výkon, peněžité pokuty, přímé vynucení uložené povinnosti

Zjišťování podkladů pro rozhodnutí – viz § 32 – 40

výslech svědků, znalecký posudek, listiny (nejtypičtější), ohledání (např. zda určitá věc splňuje požadavky)

čestné prohlášení – může ho učinit jen účastník řízení, v písemné formě

předběžné otázky – otázky, jejichž zodpovězení je předpokladem rozhodnutí ve věci, ale k jejichž věcnému rozhodnutí není příslušný správní orgán provádějící řízení; meritorní posouzení předběž. otázky může náležet do působnosti soudu, nebo jiného správního orgánu, popř. i téhož správního orgánu, ale v jiném území

zajištění průběhu a účelu řízení – viz § 41 – 45

předvolání; předvedení; předběžné opatření; dožádání; pořádková opatření

rozhodnutí – viz § 46, 47, 51, 52

základními náležitostmi jsou: výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku

výrok přiznává účastníkovi určité právo nebo mu stanoví povinnost, popř. závazně deklaruje, že zde urč. právo či povinnost je či není

odůvodnění – není třeba vyhovuje-li se všem účastníkům v plném rozsahu

poučení o opravném prostředku – zda je rozhodnutí konečné / lze se proti němu odvolat

SpŘ určuje, jaké náležitosti má obsahovat písemné vyhotovení rozhodnutí – § 47 odst. 5

rozhodnutí se účastníkům oznamují doručením písemného vyhotovení – ode dne ozná-mení počínají běžet lhůty pro podání opravných prostředků

dva předpoklady toho, že rozhodnutí je pravomocné: musí být oznámeno účastníkům a dále proti němu nelze podat opravný prostředek => formální právní moc

materiální pr. moc – vytváří překážku nového rozhodování za podmínky, že jde o tutéž věc a téhož účastníka – tuto vlastnost mohou mít jen rozhodnutí pozitivní

vykonatelné je rozhodnutí, proti němuž se nelze odvolat n. jestliže odvolání nemá odklad-ný účinek

lze rozeznávat rozhodnutí meritorní / rozhodnutí procesní (=> k řešení otázek vznikajících v průběhu řízení – o vyloučení pracovníka, ustanovení opatrovníka,…)

smír – viz § 48

PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ

podnětem jsou jednak opravné prostředky jakožto podání účastníků, jednak dozorčí prostředky – správní orgán je z úřední moci oprávněn / povinen zrušit či změnit rozhodnutí dříve vydané jím n. jiným správním orgánem è obnova řízení nařízená správním orgánem a přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

opravné prostředky řádné – proti rozhodnutím, která nejsou v právní moci – je to odvolání a rozklad

mimořádné – návrh účastníka na povolení obnovy řízení

odvolání – viz § 53 – 60

zásada dvouinstančnosti řízení => není-li výslovně určeno jinak, lze proti každému roz-hodnutí podat odvolání jako řádný opravný prostředek

je to podání, prostřednictvím kterého účastník žádá, aby správní orgán vyššího stupně přezkoumal rozhodnutí orgánu nižšího stupně, a na přezkoumání má právní nárok

nejsou stanoveny žádné důvody odvolání, lze napadnout cokoliv

přípustné odvolání podané včas má dva účinky:

suspenzivní (odkladný)

devolutivní – o odvolání rozhoduje a přezkoumává správní orgán vyššího stupně než orgán, kt. rozhodnutí vydal – to je částečně prolomeno autoremedurou – § 57/1

dvě fáze: řízení o odvolání u orgánu prvé instance a řízení u orgánu druhé instance

neplatí zákaz reformace in peius => situace odvolatele může být i zhoršena

o odvolání může být rozhodnuto tak, že:

se zamítne z důvodu nepřípustnosti, nebo že nebylo podáno včas

odvolání se nevyhoví a původní rozhodnutí se potvrdí

rozhodnutí se zruší n. změní

rozhodnutí se zruší a věc se vrátí k novému projednání orgánu prvého stupně

odvolací řízení je stavěno na apelačním principu

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

průběh řízení, přezkoumání řízení, řízení při výkonu rozhodnutí – část správního řádu průběh řízení se vztahuje i na ostatní dvě části, které jsou vůči ní speciální

zahájení řízení – viz § 18

správní orgán je povinen zkoumat, zda má podání návrhu předepsané náležitosti, a je povinen dále zkoumat, zda je dána jeho příslušnost; rovněž zkoumá okruh účastníků řízení a otázku jejich procesní způsobilosti

protokol – viz § 22

doručení – viz § 24 – 26

dvě formy doručení – do vlastních rukou a doručení veřejnou vyhláškou – den doručení je určující pro běh řady lhůt

základní forma – doručení do vlastních rukou – § 24 odst. 2 – úprava případu, kdy nebyl adresát zastižen è fikce náhradního doručení

jiné než důležité úřední písemnosti lze doručovat jinak (obyčejná zásilka, doporučená zásilka bez doručenky,…)

lhůty – viz § 27, 28

lhůty zákonné – zásadně neprodloužitelné

lhůty, které stanoví správní orgán – může je prodloužit

opatření proti nečinnosti – viz § 50

tzv. atrakce

Místní

kritérium forum rei sitae – týká-li se řízení nemovitosti => řídí se to místem, kde nemovitost je

kritérium forum actus – jde-li o činnost účastníka => místo této činnosti

kritérium forum domicilii – v ostatních případech se místní příslušnost řídí trvalým pobytem / sídlem účastníka

nelze- ji určit – stanoví ji ústřední správní úřad, do jehož působnosti věc patří

kompeteční spory mezi soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové n. profes-ní samosprávy projednává a rozhoduje zvláštní senát ze 3 soudců Nejvyššího soudu a ze 3 soudců Nejvyššího správního soudu – 131/2002; kompetenční spory mezi správními úřady a orgány samosprávy, mezi orgány samosprávy navzájem a mezi ústředními správními úřady navzájem rozhoduje Nejvyšší správní soud

§ 7 odst. 3 a 4 SpŘ – řeší kompetenční spory u pozitivního (řízení zahájeno u více orgánů) a negativního sporu (každý z místně příslušných orgánů řízení odmítá provést)

pravidla o vylučování – jsou projevem zásady nezaujatosti; je-li u pracovníka správního orgánu pochybnost o nepodjatosti nebo se již v téže věci řízení zúčastnil jako pracovník správního orgánu jiného stupně è může být z konkrétního řízení vyloučen; z týchž důvodů mohou být vyloučeni i členové někt. kolektivních správních orgánů

Účastníci řízení:

účastníkem řízení je – § 14 odst. 1 SpŘ:

ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno

ten, jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnu-tím přímo dotčeny

ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak

správní orgán nemůže autoritativně předem určit, komu náleží n. komu vznikne právo, právem chráněný zájem či povinnost, o kt. bude v řízení jednáno a rozhodováno

v řízení zahajovaném na návrh je účastníkem vždy navrhovatel (již z procesních důvodů, bez ohledu na to, zda mu svědčí hmotněprávní legitimace => nelze-li mu toto právo přiznat, bude výsledkem zamítnutí návrhu, ale po dobu řízení bude účastníkem)

zahájí-li spr. orgán ex officio řízení o stanovení n. deklarování povinnosti urč. osobě – taková osoba bude účastníkem řízení => opět je rozhodující proces.-pr. aspekt

pokud navrhovatel bude požadovat vůči urč. osobě nějaké plnění, bude tato osoba účastníkem řízení

§ 14 odst. 2 – účastníkem je také ten, komu takové postavení přiznává zvláštní pr. předpis

účastníci mají procesní způsobilost – § 15

mohou jednat buď osobně nebo prostřednictvím zástupce; nemá-li účastník proces. způsobilost => zastupuje ho zákonný zástupce, nemá-li ho => ustanoví mu správní orgán opatrovníka; opatrovníka může mít i proces. způsobilý účastník, nemůže-li v řízení jednat osobně

účastníci řízení, zákonní zástupci a opatrovníci se mohou dát zastupovat advokátem n. jiným zvoleným zástupcem (zmocněnec)

PO jednají prostřednictvím svých orgánů n. prostřednictvím svého zástupce

SUBJEKTY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

nositelé procesních práv a povinností, kteří mají vliv na průběh správního řízení

jsou to správní orgány, účastníci řízení a dále to mohou být osoby zúčastněné na řízení – svědci, znalci, tlumočníci; dále dotčené subjekty – odborné orgány, jednotky územní samosprávy, apod (=> zákonodárství jim může přiznávat pro někt. řízení oprávnění obdobná procesnímu postavení účastníků řízení, aby mohly vyjadřovat urč. (lokální, odborné) zájmy; mívají právo se vyjádřit, někdy je nutný jejich souhlas s navrhovaným řešením

správní orgány:

příslušnost :

věcná – určuje kompetentní orgán odvětvově, ale také instančně; určují ji hlavně zákony upravující jednotlivé úseky veřej. správy; není-li stanoveno jinak => v prvém stupni jsou věcně příslušné obecní úřady obce s rozšířenou působností X pr. úprava však umožňuje, aby tato pravomoc byla svěřena orgánu jiného stupně

existuje- li v rámci vnitřně strukturovaných spr. úřadů n. PO více správních orgánů => nutné určit, kdo bude rozhodovat è funkční příslušnost

v obcích může provádět správní řízení obecní úřad, rada obce, komise a zvláštní orgány; v krajích – krajský úřad, popř. zvláštní orgány

ZÁSADY SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

§ 3 a 4 SpŘzákladní pravidla řízení – zásada zákonnosti, zásada součinnosti správních orgánů s účastníky řízení, zásada materiální pravdy, zásada hospodárnosti a rychlosti řízení, zásada rovnosti účastníků řízení

z dalších ustanovení lze vyvodit další zásady: zásada nestrannosti, z. dispoziční a oficiality, z. písemnosti a ústnosti, z. jednotnosti a koncentrace řízení, z. vyšetřovací a z. projednací, z. volného hodnocení důkazů, z. dvouinstančnosti a z. přiměřenosti

zásada dispoziční a zásada oficiality§ 18 odst. 1

týkají se způsobu zahájení a provádění řízení a určují, kdo je oprávněn nakládat před-mětem řízení è zda účastník / účastníci (dispoziční) nebo správní orgán (z. oficiality)

u dispoziční z. je návrh účastníka podmínkou; určuje v něm předmět řízení; může ho vzít zpět (nestanoví-li zákon nějaké další podmínky)

u z. oficiality určuje předmět správní orgán nezávisle na vnějších podnětech účastníků

v již zahájeném řízení je spr. orgán povinen vždy pokračovat z úřední povinnosti

– pro zahájení odvolání platí jen dispoziční zásada; pro zahájení řízení o obnově řízení – obojí; pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení – z. oficiality; výkon rozhodnutí – obojí

Zásada materiální a zásada formální pravdy

materiální – úřad je povinne zjistit ex officio spolehlivě a úplně skutečný stav věci, o kt. má rozhodovat, aniž by se omezoval na trvzení účastníků

formální – úřad se může spokojit s tím, co uvádějí jako skutkovou podstatu strany

správní řád vychází ve všech případech ze zásady materiální pravdy

zásada vyšetřovací a zásada projednací

vyšetřovací – úřad určuje způsob a rozsah zjišťování, je povinen zjistit skutečný stav věci z úřední moci

projednací – účastník řízení je povinen pomáhat orgánu při zjišťování poznatků o rozhod-né skutečnosti; nepodaří-li se tyto poznatky zjistit, nese z toho důsledky ten účastník řízení, který má důkazní povinnost

podle správního řádu odpovědnost za shromažďování podkladů pro rozhodnutí nese správní orgán => vyvozována vyhledávací zásada

zásada slyšení účastníků, právo nahlížet do spisů, právo na poučení a na odůvodnění

právo nahlížet do spisů by mohlo být omezeno jen ze zvláštních důvodů veřej. zájmu n. z důvodů ochrany třetích osob; tato možnost může být přiznána i třetím osobám

právo na poučení – zvláštní význam má poučení o možnosti podat opravný prostředek X nesprávné nebo chybějící poučení může mít vliv na prodloužení lhůty, ve kt. lze opravný prostředek podat

písemné odůvodnění by mělo ukazovat, jaké skutečnosti tvořily podklad rozhodnutí, jakými úvahami byl úřad veden při hodnocení důkazů, při použití jakých pr. předpisů

Správní řízení:

právními normami upravený postup správních úřadů, který směřuje k vydání správního aktu (popř. jiné formy správní činnosti), dotýkajícího se práva nebo povinností FO a PO, které zde vystupují jako nositelé práv a povinností a dále postup směřující k nucenému výkonu povinností vyplývajících ze správních aktů

u nás prvním kodif. předpisem upravujícím obecné správní řízení – v. .n 8/1928 – správní řízení

po 2. sv. válce – v. n. 20/1955 – správní řád; v. n. 91/1960 – o správním řízení; dosud platný zákon 71/1967 – správní řád

rozmanitost rezortů veřej. správy nevylučuje, aby v zemích s kodifikovanou úpravou správ. řízení ve formě správního řádu neexistovaly také zvláštní úpravy správního řízení è správní řád má subsidiární platnost vůči zvláštním úpravám; někdy však správní řád nelze použít ani subsidiárně

v době přijetí správního řádu se nepočítalo s jiným způsobem výkonu veřej. správy než státní správa; také se nevztahuje na případy územní a zájmové samosprávy

správní řád se nevztahuje na státní činnost při výkonu moci zákonodárné či soudní, také se nevztahuje na oblast činnosti správních úřadů, která není výkonem vrchnostenské správy

nevztahuje se na postupy související s podřízeností rozhodovacímu spr. orgánu

zákony upravující výkon státní správy na jeho jednotlivých úsecích stanoví výslovně rozsah použití správního řádu

rozsah působnosti správního řádu – § 1 a § 2 SpŘ

XV. Správní řízení

proces – postup, který je zaměřen na stanovení nebo zjištění práv či povinností osob formou více či méně formálního rozhodnutí – a dále postup zaměřený na nucený výkon takového rozhodnutí

procesní subjekty jsou nadány vzájemnými procesními právy a povinnostmi

správní řízení provádějí správní úřady nebo orgány PO veřejného práva; rozhoduje se v něm o pr. poměrech osob v oblasti veřejné správy

účastníci řízení mohou aktivním způsobem ovlivňovat rozhodovací činnost správy ve správ-ním řízení

správní řízení je součástí výkonu veřejné správy; správní orgány nejsou nezávislými orgány, ale vystupují jako reprezentanti veřejných zájmů; v jeho rámci jsou vydávány správní akty s externími účinky (adresáti nejsou podřízeni orgánu, kt. akt vydává); v tomto řízení může být rozhodováno o někt. případech veřej.-pr. služebních vztahů; patří sem exekuční správní řízení X zásadně se toto řízení nevztahuje na vydávání vnitřních aktů v rámci spr. organizace; není to postup veřejné správy k vydávání nařízení ani statutů či příbuzných aktů obecné povahy è

SPRÁVNÍ DISCIPLINÁRNÍ DELIKTY

delikt FO, která je ve zvláštních právních vztazích k určité instituci, se zvláštními právy a povinnostmi vyplývajícími právě z tohoto služebního, zaměstnaneckého, členského vztahu

subjekt je tedy speciální

objektem je disciplína – právem stanovený závazný řád, kázeň, pořádek uvnitř instituce; dále to může být profesní etika, odbornost výkonu povolání, důstojnost, apod

toto protiprávní jednání může zároveň naplnit skutkovou podstatu TČ nebo správního deliktu è trest je možné uložit za disciplinární delikt, i za jiný (soudně / správně) trestný delikt – neuplatní se ne bis in idem, protože delikty se odlišují svými objekty

subjektivní stránka – postačuje zavinění z nedbalosti

disciplinární odpovědnost je veřejnoprávní odpovědností

sankce: morální (napomenutí, písemná důtka); peněžité; snížení hodnosti; odvolání ze služebního místa; zánik služebního n. členského poměru,…

správní řád se na ně nevztahuje, upravují to zákony, které zakládají disciplinární odpovědnost

typickým subjektem jsou státní zaměstnanci – z. č. 218/2002 – služební zákon – obecná úprava disciplinárního deliktu

SPRÁVNÍ POŘÁDKOVÉ DELIKTY

odpovědný subjekt nesplnil procesní povinnost uloženou právním předpisem stanoveným způsobem => správní úřad uložením pořádkové sankce nutí povinnou osobu k jejímu řádnému splnění

jejich uložení je právem, ne povinností – princip oportunity

neplatí zásada ne bis in idem

otázka zavinění zpravidla není rozhodující

dodatečné splnění vylučuje uložení pořádkové sankce

sankce směřují hlavně proti maření, narušování, ztěžování postupu příslušných vykonavatelů veřej. správy, proti neposkytnutí součinnosti, apod

není obecně upraveno – obsaženo v řadě zákonů

příslušný k projednání je spr. orgán, který provádí řízení, v jehož průběhu došlo k porušení procesní povinnosti

JINÉ SPRÁVNÍ DELIKTY FO POSTIHOVANÉ NA ZÁKLADĚ ZAVINĚNÍ

zaviněné protiprávní jednání FO, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštních zákonech, za které ukládá správní úřad (orgán) sankci stanovenou v těchto zákonech, nejde-li o TČ

správní delikty pracovníků za porušení povinností:

řada shodných znaků s přestupky, ale hlavní rozdíl v subjektu deliktu => pouze zaměstnanec právnické n. fyzické osoby; další rozdíl je v objektivní stránce deliktu => nikoli porušení obecných povinností, ale povinností, které tito pracovníci mají na někt. úseku činnosti zaměstnavatele

objektem je řádný chod veřejné správy, odpovědnost se uplatňuje ve vnějších vztazích

správní delikty FO, jejichž postih je vyňat (z často nejasných důvodů) z režimu PřesZ:

např. podle zákona o loteriích a jiných podobných hrách; odpovědnost podle zákona o barvení a značkování někt. uhlovodíkových paliv a maziv; podle zákona o civilním letectví, atp

někt. zákony opustily zásadu odpovědnosti FO výlučně za zaviněné jednání (živnostenský zákon, zákon o vnitrozemské plavbě,…)

neexistuje zde ani částečná kodifikace tohoto typu deliktů

SPRÁVNÍ DELIKTY PO A FO POSTIHOVANÉ BEZ OHLEDU NA ZAVINĚNÍ

protiprávní jednání PO a FO oprávněné k výkonu urč. činností, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán sankci stanovenou tímto zákonem

také nejsou kodifikovány

pramenem jsou zvláštní zákony (celní, stavební, katastrální, o obcích, o ochraně spotřebite-le, o cenných papírech,…)

správní delikt PO – subjektem odpovědnosti je PO jako celek, nikoli její statutární orgány, zaměstnanci nebo členové; realizace deliktní způsobilosti => právní povinnost poruší FO a toto porušení se přičte PO

za stejných podmínek jako PO podléhají odpovědnosti FO při výkonu podnikání, v souvislosti s ním n. při výkonu jiných kvalifikovaných činností, s jejichž výkonem je spojena řada povinností odlišných od obecných povinností občana

často se nerozlišuje, zda odpovědná je FO nebo PO, ale klade se důraz na charakter prováděných činností ( ç dále se u PO i FO shodně stanoví lhůty, výše pokut, rozhodují o nich stejné spr. úřady, jsou pro ně shodné skutkové podstaty)

k subjektivním předpokladům se zásadně neřadí zavinění è odpovědnost je objektivní – subjekt se jí nemůže zprostit odkazem na smluvní ujednání či odkazem na porušení povinnosti ze strany smluvního partnera

důvody zániku trestnosti: uplynutí doby (lhůty objektivní a subjektivní); smrt FO, zánik PO

sankcí je nejčastěji peněžitý trest, dále propadnutí kontrolovaného zboží, zákaz činnosti

někt. zákony umožňují rozhodnout o upuštění od potrestání, popř. o snížení, prominutí nebo odkladu pokuty

v řízení se postupuje podle správního řádu

Sankce a ochranná opatření:

napomenutí

uložení pokuty – podle zákona o správě daní a poplatků; exekuce se provádí vydáním exekučního příkazu – na přikázání pohledávky, na srážku ze mzdy, na prodej movitých věcí, na prodej nemovitostí

lze vykonat do 5 let do uplynutí lhůty určené pro zaplacení

propadnutí nebo zabrání věci – vlastnické právo přechází na stát

zákaz činnosti – začíná právní mocí rozhodnutí, kterým byla uložena; orgán, kt. to uložil, kontroluje, zda pachatel zakázanou činnost nevykonává X pokud ano => TČ maření výkonu úředního rozhodnutí

končí uplynutím doby; spr. orgán může na návrh oprávněné osoby rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku zákazu, uplynula-li 1/2 doby výkonu sankce a pachatel prokázal, že další její výkon není potřebný

omezující opatření – jeho úmyslné nedodržení je přestupkem

Přezkoumávání rozhodnutí:

vždy se lze odvolat – až na výjimky (§ 76/3, § 84/2, § 92/2 PřesZ)

suspenzivní účinek odvolání nelze vyloučit u meritotního rozhodnutí, ale vyloučen je u rozhodnutí o odnětí věci

zákaz reformace in peius = správní orgán nemůže změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku

zvláštní případ – spr. orgán zruší rozhodnutí, zjistí-li že osoba shledaná vinnou z přestupku, byla za tentýž skutek soudem pravomocně odsouzena nebo žaloby zproštěna – § 94 PřesZ

zkrácené řízení:

blokové řízení – rozhodnutí o uložení pokuty ihned po spolehlivém zjištění přestupku a její zaplacení pachatelem buď na místě nebo v urč. lhůtě; nelze se proti tomu odvolat; má za následek vznik překážky rei iudicatae

podmínky: přestupek musí být spolehlivě zjištěn; nestačí domluva; obviněný je ochoten pokutu zaplatit; nejedná se o přestupek, kt. je možné projednat jen na návrh

nelze zde uložit ochranné opatření, povinnost nahradit náklady řízení, ani rozhodnout o náhradě škody

pokuty jsou oprávněni ukládat a vybírat: správní orgány, v jejichž působnosti je projedná-vat přestupky; osoby jimi pověřené; orgány určené PřesZ; orgány určené jiným zákonem